Druhým, ještě kontroverznějším krokem pak byl rozkaz č. 2, kterým Bremer rozpustil iráckou armádu – byť sám správce později tvrdil, že jednal na příkaz prezidenta Bushe, ten to dodnes odmítá a není tak jasné, čí nápad bylo vyhodit statisíce iráckých mužů z práce. Mnozí z nich se tak bez vidiny jakéhokoliv živobytí a s neskutečným pocitem křivdy rozhodli přidat na stranu povstalců – někteří z nejmocnějších členů pozdějšího Islámského státu byli právě bývalí Saddámovi velitelé. public domain