Betty Crowhurst, Anglie – Dostat se domů ze školy byla doslova noční můra. Jeli jsme autobusem, ale bylo to děsivé. Konduktor musel často vystupovat a dívat se, kudy má řidič pokračovat, nakonec jsme se stejně vybourali a dále museli pokračovat po svých. Nevěděli jsme téměř, kam jdeme. Nic nebylo vidět. Naprosto nic. Auta za sebou jezdila velmi těsně, orientovala se podle světel toho před sebou, a tak někdy zajela omylem i za někým na jeho příjezdovou cestu. theverge.com