Před 126 lety se ve vesnici Obljajo narodil Gavrilo Princip, který se zapsal do historie roku 1914 svým činem v Sarajevu, kde dvěma střelami zabil Františka Ferdinanda a jeho ženu Žofii, kteří zrovna v automobilu projížděli městem. Tímto „výjimečným činem“ si chtěl mimo jiné Gavrilo Princip údajně kompenzovat svůj napoleonský komplex, kvůli kterému nebyl přijat do armády. Atentátem chtěl sice dosáhnout vysněných ideálů samostatného Srbska, výsledkem byl ovšem jeden z největších konfliktů v dějinách lidstva.
Osudová tuberkulóza
Gavrilo Princip se narodil 25. července roku 1894 v malé vesnici Obljaj, nedaleko města Bosansko Grahovo, na území dnešní Bosny a Hercegoviny. Pocházel z početné rodiny, většina jeho sourozenců ovšem zemřela v dětství. Samotný Gavrilo trpěl od raného věku tuberkulózou. Princip dojížděl na základní školu v Grahovu, kde se rád věnoval historii a literatuře. Kantoři na tamější škole v něm probouzeli silné vlastenecké cítění už v tak útlém věku, jeden z učitelů dokonce Gavrilovi daroval sbírku srbské hrdinské poezie. Nejen díky těmto okolnostem začal Princip již ve třinácti letech plánovat vojenskou kariéru, načež odešel do Sarajeva studovat na vojenskou školu.
Po návratu však od vojenské kariéry upustil a zapsal se na obchodní akademii, kterou studoval po dobu tří let. V roce 1911 vstoupil do skupiny s názvem Mladá Bosna, což byla radikální revoluční organizace. Gavrilo Princip nebyl členem skupiny Černá ruka, jak se často uvádí. Hnutí Mladá Bosna se skládalo z jihoslovanské mládeže, tedy ze Srbů, Chorvatů a bosenských muslimů. Název Mladá Bosna byl odvozen z vizionářského hnutí Mladá Evropa, které založil italský filosof Giuseppe Mazzini, a jehož mottem bylo heslo: „Každému národu jeho stát“. Z tohoto politického proudu následně vycházela také některá evropská politická hnutí a strany, v Čechách například mladočeši, ale také fanaticky organizované teroristické organizace, mezi které se zařadila také Mladá Bosna.
Mladá Bosna a napoleonský komplex
Gavrilo Princip se stal po vstupu do organizace Mladá Bosna politickým aktivistou a účastnil se řady demonstrací, například roku 1912 demonstroval proti sarajevským úřadům. Kvůli své politické angažovanosti byl vyloučen ze školy a donucen odejít do Bělehradu. Tam se pokusil dostat na První bělehradské gymnázium, neporadil si ale s náročností přijímacích zkoušek, čímž se nám při pohledu na Principův život naskýtá zajímavý obraz mladého člověka, který přestože rozpoutal první světovou válku, se ještě o dva roky dříve pral s přijímacími zkouškami na gymnázium.
V období let 1912 a 1913 bylo Srbsko zasažené první balkánskou válkou, ve které bojoval Balkánský svaz proti osmanským jednotkám o balkánské území. Srbská omladina se začala ve velkém dobrovolně hlásit do srbské armády. Gavrilo Princip byl ovšem jako jeden z mála odmítnut pro svou slabou tělesnou kondici. S odmítnutím se nehodlal spokojit a odešel do Prokuplje, kde si vyžádal pohovor u majora Vojislava Tankosiće. Ani ten však Principa do své guerilly nepřijal, což zdůvodnil tím, že je Gavrilo „příliš malý a slabý“.
„Sedm kulí jako v Sarajevu“
Generál Oskar Potiorek, správce Bosny a Hercegoviny, pozval arcivévodu Františka Ferdinanda i jeho ženu Žofii na vojenskou přehlídku. Jednalo se o nebezpečnou diplomatickou cestu, jelikož již v roce 1911 se hnutí Černá ruka pokusila zabít Františka Josefa I. Důvodů, proč vlastně chtěli mladí aktivisté arcivévodu zabít, bylo několik. Tím nejdůležitějším aspektem byl strach, že by mohl Ferdinand svými plány a rozhodnutími velice ztížit vytvoření vysněného samostatného srbského státu. K atentátu byl vybrán Princip spolu s Čabrinovićem a Grabežem a dalšími několika členy Černé ruky, se kterými se setkali v Sarajevu. Výbava atentátníků nebyla nijak závratná, byla ovšem dostačující. Skládala se z pistole, výbušniny a kyanidové kapsle, kterou si každý měl po akci vzít život, aby nedošlo k odhalení dalších členů organizací.
Ferdinand se svou ženou dorazil do Sarajeva 28. června roku 1914. Automobil, ve kterém projížděli městem, měl odkrytou střechu, aby davy lidí na své vládce dobře viděly. Sedm členů atentátnické skupiny se rozmístilo na různá místa ve městě, přičemž každý z nich se měl na svém stanovišti pokusit o atentát. Jelikož se jednalo o mladíky ve věku kolem dvaceti let, akce nevyšla podle plánu. Když devatenáctiletý Nedeljko Čabrinović hodil na na automobil Ferdinanda granát nepřesně, zranil jen několik civilistů a pasažéry v druhém voze. Řidič Ferdinandova vozu zrychlil a zdálo se tedy, že se atentát nezdařil.
Následně se Ferdinand rozhodl navštívit zraněné civilisty v nemocnici, ovšem řidič chybně odbočil, jelikož neporozuměl nejasným instrukcím ve vyhrocené situaci. Řidič vozu byl na svou chybu okamžitě upozorněn, načež začal couvat, otáčet vůz a míjet kolemjdoucího Principa, který se už v podstatě spokojil s neúspěchem. V tu chvíli si Gavrilo Princip vozu všiml, vytáhl pistoli a ze vzdálenosti přibližně dvou metrů dvakrát vystřelil směrem k vozidlu. Těhotná Žofie byla střelena do břicha a zemřela na místě, František Ferdinand byl zasažen do krku a zemřel po příjezdu do nemocnice.
Čtyřicet kilogramů na smrtelné posteli
Princip se okamžitě pokusil o sebevraždu spolknutím kyanidové kapsle, ovšem žaludek jed vyzvrátil zpět – pravděpodobně se nejednalo o kyanid, ale o nějaký slabší druh jedu. Když si chtěl následně život vzít svou zbraní, byl zadržen a zatčen. V době atentátu byl Princip mladší dvaceti let a nemohl být tedy popraven. Ve dvanáctidenním soudním procesu byl nakonec odsouzen k nejvyššímu možnému trestu – ke dvaceti letům vězení. Mladý Princip byl držen ve velice krutých podmínkách, které byly ještě zhoršené probíhající válkou, která vypukla po atentátu. Princip se ve vězení neúspěšně pokoušel o sebevraždu, až nakonec 28. dubna roku 1918 zemřel na tuberkulózu v českém vězení Terezín. V době smrti vážil pouhých 40 kilogramů.
„Když jsem v létě 1916 začal léčit Principa na chirurgickém oddělení posádkové nemocnice v Terezíně, byl už kandidátem smrti, živou mrtvolou. Jeho na kost vyschlé tělo pokrývaly četné tuberkulózní vředy velikosti dlaně,“ napsal jeden z Principových ošetřujících lékařů, doktor Marsch.
Splněné přání
Podobně jako se někteří historikové ptají, co by se stalo, kdyby se Adolf Hitler stal malířem, zajímají se i o možný osud Principa, kdyby nebyl vyloučen ze školy nebo si následně poradil s přijímacími zkouškami na gymnázium. Přestože je Gavrilo Princip jedním z těch, kdo stál za smrtí Františka Ferdinanda, jeho těhotné ženy a za propuknutím první světové války, v Srbsku je považován za národního hrdinu a bojovníka za svobodu a vlast. I přes čtyři roky trvající celosvětový konflikt se totiž nakonec rakousko-uherská monarchie rozpadla, což znamenalo posmrtně naplněné přání Principa i jeho společníků.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
