Pokud si v posledních týdnech projedete sociální sítě, zjistíte, že spousta podnikatelů, firem, ale i běžných občanů nezjištně pomáhá válečným uprchlíkům z Ukrajiny. Pak je tu ale i skupina obyvatel, jež zřejmě závidí lidem, kterým Putin vybombardoval město, a své emoce pak veřejně ventiluje na sociálních sítích, kde tito lidé fňukají, že jim stát nic nedává. Ti stejní lidé přitom mnohdy vysávají stát skrz sociální dávky. Nebo by alespoň chtěli.
Dost bylo fňukání na internetu
Z fňukání se stal v posledních týdnech národní sport naší země. Když si člověk projede sociální sítě, tak se nestačí divit tomu, že někdo závidí Ukrajincům, kteří přišli o všechno, třeba lístek do ZOO za korunu. Přitom gesto solidarity je součástí křesťanské kultury, které tak mile a často prezentuje Tomio Okamura ve svých projevech. Jenže to vytahuje na povrch jen tehdy, když hovoří o islámských migrantech. Ti k nám ani po mnoha letech strašení nedorazili. Přitom Putin, kterého Okamura mnoho let propagoval jako dobrého vůdce, si do bojů na Ukrajině sám povolal ozbrojené síly z Blízkého východu. Tomio je v současné situaci největší pokrytec a obří kostkou másla na hlavě a on sám si to uvědomuje. I proto maže své staré facebookové příspěvky s citáty Putina.
Nicméně tím největším rozdmýchávačem fňukání v této zemi je v současné době stínový předseda vlády Andrej Babiš, který na sociálních sítích v pravidelných intervalech připomíná svým voličům, že na ně každý kašle, zatímco on na všechny myslel. Podle Babišových současných kauz to však vypadá, že myslel primárně na sebe a svoje firmy (viz linka pro Penam a Čapí hnízdo). Když podrobně prozkoumáte diskuze pod Babišovými příspěvky na FB, dozvíte se v podstatě tyto 3 věci. Že na ně stát sere, že jim nikdo nic nedá, a že Ukrajinci dostávají všechno. Vše je doprovázeno nechutným fňukáním, ze kterého se normálnímu člověku dělá zle. Přitom lidi by si měli uvědomit, že stát tu není od toho, aby za ně řešil problémy, aby za ně platil nájem. Všichni jste svéprávné osoby, které jsou svého štěstí strůjci. V porovnání se Západem tu máme zadarmo víc věcí, než si myslíte. Jen se podívejte, kolik stojí vzdělání ve Velké Británii nebo kolik stojí návštěva doktora kdekoliv na západ od nás. Už takhle dostáváme od státu víc, než si zasloužíme. Pomáhat by se mělo potřebným, ne líným. A v tom je zásadní rozdíl, na který ti největší ufňukánci často zapomínají.
Současná česká křivda nad tím, že sami máme málo, tak proč někomu pomáháme, je naprosto zcestná a nesmyslná. Kromě státu totiž mnohem více a intenzivněji pomáhají sami lidé, a to nejen finančně, ale i materiálně, nebo poskytují na svoje náklady svoje byty. Proč tedy nechodíte fňukat ke dveřím českým podnikatelům a firmám za to, že vám nic nedali, když se cítíte, že jste na tom špatně? Nechte si hodit do bytu granát a uvidíte, že se někdo solidární, kdo vás u sebe nechá přespat a dá vám 5 tisíc, určitě objeví. A třeba to bude i soused, který vás nemá rád. Protože takhle my fungujeme – pomáháme si v nouzi.
A vy všichni, co brečíte, že se vám zhorší životní úroveň a ať vám stát pomůže. Stát má sám málo, a protože jsme teď ve fázi druhé krize během dvou let, tak nepočítejte s tím, že bude líp. Prostě se smiřte s tím, že bude hůř, a to všem. Jdeme z pandemie do války, tak co jako čekáte? Možná by bylo lepší něco začít dělat místo toho fňukání na internetu.
Pozn.: Autor má 2 práce a nefňuká.
Podobné články
Doporučujeme
