Svátek díky Sonoře

Takže ten váš svátek nebo den, tati, slavíme každou třetí neděli v červnu a tuhle tradici založila Američanka Sonora Smart Dodd. Chtěla tak ocenit svého otce, který se o ní a ještě další čtyři sourozence staral, když jim zemřela matka. Úplně poprvé se oslavovalo 19. června 1910, protože ten den měl narozeniny právě Sonořin otec. Takže to jen trochu pro ochytření na začátek, abys věděl, že za Dnem otců stála dcera, která svého otce milovala a obdivovala. A taky mu chtěla poděkovat. Určitě ale nebyla jediná. Je nás plno, které zůstáváme tatínkovými holčičkami po celý svůj život. Akorát to někdy maskujeme, protože si myslíme, že se to nehodí.

On totiž otec je v očích dcery obvykle něco jako onen pohádkový král nebo pro ty dnešní možná spíš jeden z Avengerů. I já jsem ho v tobě viděla a vidím do teď, a to jsi nikdy nebyl ten, který by házel velkými slovy nebo dělal velká gesta, aby nám dokázal, že nás miluje. Nebyl důvod a já i ségra jsme to, že jsme tvoje princezny, tati, věděly a víme.

Ten pohlavek jsem si zasloužila

Jinak bys nemohl přežít plno našich parád, které jsme dokázaly předvést. Navíc, být jediný chlap v domácnosti se třemi ženskými a ještě psí dámou, to vyžaduje kuráž. A já mám díky tobě na co vzpomínat! Pamatuji si na naše každovíkendové procházky Prahou, na které jsme pravidelně vyráželi, protože mamka potřebovala uklízet a my bychom jí doma překáželi. Od té doby se Prahou ráda toulám pořád. V hlavě mám samozřejmě letní prázdniny, které jsme trávili každý rok na jihu Čech na chalupě, ale nezapomenutelné pro mě je i to, jak jsi mě poslal s potutelným úsměvem spát, když jsem se na střední škole s kamarádkou Míšou poprvé opila. Věděl jsi, že mi bude zle, a to že pro mne bude ten největší trest. Ano, měl jsi pravdu, jako v budoucnu mockrát.

Na naše konflikty, pokud se to dá tedy konflikty nazvat, vzpomínám vůbec s lehkým nostalgickým úsměvem. Výchovnou facku jsem od tebe v životě dostala asi třikrát a vždy tě to bolelo víc než mě. Jo, nespala jsem, když jsi se pak večer přišel podívat jestli spím a úplně naměkko jsi si sám pro sebe vysvětloval, jak tě to mrzí… Tati, já si ty záhlavce tenkrát vážně zasloužila a určitě si z nich nenesu žádné trauma.

Ale také si pamatuji, že když jsem se kdysi před léty už jako dospělá chystala učinit zásadní životní krok, o kterém jsem ve skrytu duše věděla, že je hloupost, tak jsi mi jen s klidem řekl, že dělat nemusím nic, protože nemusím nikomu nic dokazovat… Měla jsem tě poslechnout, tati, ale to vím až teď. Jako tomu bylo ještě u plno jiných věcí, kdy jsi měl jiný názor, ale já ho neakceptovala. Ty jsi si silou ale nikdy nic neprosazoval. Nebyl ani důvod, stačilo, když jsi se jen podíval nebo mne důrazně oslovil „Jano,“ což bylo jasným znamením, že je zle… Už jsi mi tak naštěstí dlouho neřekl.

mohlo by vás zajímat

GLOSA: Všechno nejlepší, milé Matky obecné

Takže dík

A proč vlastně tenhle otevřený dopis? Nejen, že je, tatínku, pro tebe, abys věděl, že jsi v mém životě zásadním chlapem a já tě pořád vidím, jako toho fešáka, o kterém už na základce holky řekly, že je „fakt dobrej,“ a že jsi tenkrát obsadil jednu z předních příček v soutěži krásy otců. Myslím, že tě porazil snad jen otec spolužačky Staré. To jsi nevěděl, co? Ale je to tak. Tuhle krátkou glosu jsem sepsala i proto, že si myslím, že je fajn vám, milý tátové, tatínkové, otcové, připomenout, že dnes máte ten svůj svátek. A do nás všech trochu kopnout, že ten svátek máte, protože zatímco Svátek matek nám obchodníci pravidelně díky výzdobě v obchodech připomínají, tak vy jste tak nějak upozadění. A to vážně není fér. Takže tati, kytku ti sice nepřinesu, ale lahev dobrého bílého u mně máš. Zasloužíš si ji.

A vám ostatní se za tuhle poněkud osobnější zpověď omlouvám. Ale možná si taky najednou uvědomíte, že jste s tím svým tátou už dlouho nemluvili jinak, než ve smyslu „nemůžeš pohlídat odpoledne, dědo, Fandu, moc by mi to pomohlo?“ Někdy na chvilku zastavit čas, a nebo se v něm i díky starým fotkám vrátit, je přece fajn. Pro všechny, myslím si. Hezkou neděli všem, já jdu to album najít...