Klimatizace není žádná novinka
Princip klimatizace byl od pradávna prostý. Lidé chtěli žít v prostředí, které bude relativně konstantní bez závislosti na změnách teplot ve venkovním prostředí. Například ve starověkém Egyptě nebo Mezopotámii využívali pasivní metody, jako byly například větrací kanály nebo stíněné zahrady. Ty nejzásadnější změny však přišly až s objevem elektrické energie, nicméně ke všemu se dospělo postupnými krůčky. Vše začalo veřejným experimentováním s dusičnanem draselným, když například v roce 1620 předvedl Cornelis Drebbel skotskému králi Jakubovi I. Stuartovi pokus, při kterém nechal zchladit část místnosti, čímž všechny ohromil.
Starověké civilizace věděly, jak přizpůsobit své stavby takovým způsobem, aby ochlazovaly svá obydlí. Nejrůznější způsoby pasivní klimatizace existovaly a byly aktivně využívány v podstatě až do 20. století. Nicméně už v roce 1820 přišel anglický chemik a fyzik Michael Faraday se zásadním objevem, čímž se stal objevitelem principu moderní klimatizace. Zjistil totiž, že jakmile je stlačený amoniak v kapalném stavu postupně vypouštěn, dokáže ochlazovat prostředí. V roce 1851 zas James Harrison představil první mechanický stroj na výrobu ledu v australském Geelongu, a o 4 roky později mu už byl udělen patent na chladicí systém, který dokázal vyprodukovat tři tuny ledu denně. Později své know-how využil k prodeji chlazeného masa.
Avšak za vynálezce té opravdové klimatizace je považován americký inženýr Willis Carrier, který 17. července 1902 nainstaloval první klimatizační systém do tiskárny Sackett-Wilhelm. Tiskařská provozovna totiž řešila problém s usycháním barev a mačkáním papíru při vysokých teplotách a vlhkosti vzduchu. Carrier přišel s klimatizací na principu prohánění studené vody trubkami. Tím docházelo ke srážení vodní páry v trubkách, což ochlazovalo okolní vzduch. Postupně toto zařízení aplikoval i v dalších továrnách a později i prvních kinech. V roce 1928 dokonce nainstaloval svou klimatizaci do prostorů amerického Kongresu a o rok později i do Bílého domu. Z firmy Carrier Corporation se nakonec stal největší výrobce klimatizačních systémů na světě. Firma v roce 2020 zaměstnávala 53 tisíc lidí a byla oceněna na neuvěřitelných 18,6 miliard dolarů.
V roce 2018 mělo přibližně 8 % lidí v nejteplejších oblastech planety klimatizaci, což představuje kolem 1,6 miliardy klimatizačních jednotek. To samozřejmě představuje obrovskou zátěž nejen pro elektrickou síť ve městech, ale i pro životní prostředí. Ve chvílích nejvyšší spotřeby může klimatizace v teplých oblastech tvořit až 70 % celkové spotřeby elektřiny, přičemž také přispívá k tvorbě horkého vzduchu a prohlubuje problém městských tepelných ostrovů. Navíc v roce 2016 vypustily všechny klimatizace skrze svou spotřebu do ovzduší kolem 100 milionů tun oxidu uhličitého.
Zatímco klimatizace chladí vzduch uvnitř budov, při svém provozu vytvářejí více tepla než chladu. Někteří odborníci proto navrhují místo klimatizací upřednostňovat tradiční řešení, jako je stínění, přirozené větrání nebo využívání nočního chlazení. Taková opatření mohou být efektivní alternativou ke klimatizačním jednotkám a mohou pomoci snížit negativní dopady na životní prostředí a elektrické sítě měst. A to ani nemluvíme o dopadech na zdraví lidí. Klimatizace může způsobovat bolest zad, angíny, bolesti hlavy nebo vysychání očí.
Zdroje informací:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Willis_Carrier
https://en.wikipedia.org/wiki/Air_conditioning
https://www.asme.org/topics-resources/content/global-cooling-the-history-of-air-conditioning
https://www.energy.gov/articles/history-air-conditioning
https://climateexperts.ca/8-old-air-conditioner-dangers-and-potential-hazards/
https://www.everlastingairheatingcooling.com.au/dangerous-effects-much-air-conditioning-know/