Není snad nikdo, kdo by neznal Adolfa Hitlera. Vůdce nacistické třetí říše se do dějin nesmazatelně zapsal jako jeden z nejhorších masových vrahů a válečných zločinců a jako člověk, který rozpoutal druhou světovou válku, která stála život desítky milionů lidí. Hitlerův život je dodnes vděčným tématem a jeho pohnutý osud je stále předmětem historického zkoumání.
O životě Adolfa Hitlera bylo popsáno již mnoho stránek. Ty popisují vzestup syna celního úředníka a zneuznalého malíře, který si svou radikální rétorikou podmanil Německo a uvrhl svět do nejhoršího válečného konfliktu v historii. Dobře známý je i Hitlerův konec. Jako zlomený nemocný muž se zastřelil v bunkru pod Berlínem, který byl stejně jako celá třetí říše v troskách. Co ale předcházelo jeho rozhodnutí přiložit si pistoli k hlavě a sprovodit tak ze světa jedno z nejhorších monster, co kdy žilo?
Kniha Hitlerův poslední den historiků Jonathana Maya and Emmy Craigieové hodinu po hodině mapuje 24 hodin, které předcházely Hitlerově smrti. Můžeme se zde dočíst, jak Hitlerovi nejbližší spolupracovníci, kteří s ním trávili poslední chvíle v berlínském bunkru, popíjeli do ranních hodin a jeho osobní strážci spali se sekretářkami, protože se s blížící se frontovou linií spojeneckého obléhání domnívali, že je to možná naposledy, co se oddávají pozemským radovánkám.
Hitlerův den většinou začínal tak, že v 11 hodin dopoledne na dveře jeho pokoje zaklepal jeho osobní komorník Heinz Linge. Ten následně se stopkami v ruce měřil čas, který Hitlerovi zabralo oblékání uniformy. Čím byl kratší, tím měl vůdce lepší náladu. Osudného 30. dubna 1945 bylo vše jinak. Linge Hitlera našel letargicky ležícího na gauči již oblečeného a ten si od něj nechal pouze uvázat kravatu. Během toho měl zavřené oči a jen po dokončení procesu v zrcadle ledabyle zkontroloval uzel a beze slov se odebral do své pracovny.
Za Hitlerem následně dorazil jeho holič August Wollenhaupt, který mu učesal vlasy a zastřihl jeho typický knír. Holiči se Hitler již poněkolikáté svěřil, že knír má proto, že bez něj mu přijde, že má příliš výrazné nozdry. Poté opět přišel komorník Linge a Hitlerovi nakapal do očí kapky s obsahem kokainu, jelikož vůdce v bunkru trpěl pálením očí a zároveň mu podal pastilky proti žaludeční nevolnosti, která Hitlera v posledních dnech trápila. Obvykle mu tyto služby prokazoval jeho doktor Theodor Morell, ale toho Hitler týden předtím v amoku vyhodil s tím, že se ho beztak jen pokusí otrávit.
Většinu dne pak Hitler trávil se svou milovanou fenou vlčáka Blondi a jejím štěnětem Wulfem. Své partnerce Evě Braunové, se kterou den předtím uzavřel v bunkru sňatek, předváděl, jak Blondi umí štěkat na povel a výt, když jí Hitler řekne, aby zpívala. To komentoval slovy, že Blondi vyje stejně líbezným hlubokým tónem jako jeho oblíbená švédská zpěvačka Zarah Leanderová. Posledním jídlem, které Hitler snědl, byly špagety a zelný salát. Krátce po 13. hodině spolu s Braunovou obešli pár pracovníků bunkru, rozloučili se a odešli do společného pokoje. Odtud zhruba o půl třetí zazněl výstřel.
Po několika minutách Hitlerův sluha Linge spolu s příslušníkem SS Otto Günschkem vešli do pokoje, kde našli jak Hitlera, tak Evu Braunovou mrtvé na gauči. Zatímco Vůdcova družka polkla kapsli s kyanidem, Hitler si souběžně s rozkousnutím otrávené pilule prostřelil hlavu svou pistolí Walther PPK ráže 7,65. Kyanidem Hitler otrávil i Blondi a Wulfa, aby se přesvědčil, že jed skutečně účinkuje. Podle popisu svědků smrt psů ty, kteří přečkávali v bunkru, ranila mnohem více, než smrt Hitlera a jeho manželky.