Druhá světová válka změnila celý svět, ale o jejím průběhu jinde než v Evropě, možná ještě v Africe, mnoho nevíme. Jak se na tento konflikt dívali lidé z Východu, zejména Indie? Příběh o tom, kterak kolonie využila hádek mocností, aby získala zpět svou nezávislost.
Narodil se 23. ledna 1897 v Kataku ležícím v bengálské provincii, spolu s Gándhím a Nehru je považován za nejvýznamnější postavu v indickém boji za nezávislost. Měl veliké štěstí – v Indii determinuje do značné míry vaši budoucnost kasta, do které se narodíte, Bós patřil do vyšší kasty. Mužští příslušníci jeho rodiny byli tradičně zaměstnáni v britských koloniálních úřadech v Indii. Chodil do protestantské baptistické školy, naučil se spisovnou angličtinu, latinu a také studoval Bibli. Seznámil se se základy gentlemanství. Doma však vyznávali hinduismus. Stejně dobře jako Bibli znal eposy Mahábhárata a Rámájana, jeho maminka byla silně věřící a uctívala Durgu a Kálí. Z této dualistické výchovy, která jej vedla k evropanství, ale zároveň i k hinduistické tradici, si vytvořil svou budoucí ideovou pozici. Studoval v Indii, ale také ve Velké Británii. Za jeho studií na kalkatské univerzitě se zapletl do konfliktu s britským profesorem, jemuž nafackovali, za což byl nakonec vyloučen. Jak vidno, již v dobách dospívání byl zaníceným podporovatelem boje za nezávislost Indie. V Británii se ucházel o místo v Britské civilní službě – měl se stát byrokratem jako jeho otcové a dědové. Toto dobře placené místo odmítl a naplno se zapojil do nacionalistického boje za nezávislost Indie.
Bojovník za nezávislost
Zajímavý byl vztah Bosého a Gándhího, oba se setkali po Bosého návratu z Británie. Již při prvním setkání si vzájemně nesedli – důvodem byl spor o to, jakými metodami a prostředky nezávislé Indie dosáhnout. Oba měli podobný osobní profil – oba pocházeli z dobře situovaných rodin, Gándhí byl však starší. Podle Gándhího měla být Indie zemí vesnic, žijících ve vzájemné harmonii, metody dosažení tohoto cíle byly pasivní reistence a nenásilí (ahinsá). Bós na rozdíl od něj zbraně a násilí při boji za indickou svobodu nezavrhoval, také předpokládal, že po dosažení nezávislosti bude v Indii na zhruba 20 let vládnout autokratický režim. Nakonec Bós musel rezignovat na funkci prezidenta národního indického kongresu. Poté podobně jako Masaryk cestoval po Evropě a hledal podporu pro své nacionalistické hnutí. Mezi politickými vůdci se setkal také s Edvardem Benešem (pravděpodobně v roce 1926). Bós na něj vzpomíná s velkou úctou, ale udivilo jej, když mu Beneš řekl, že se v této době cítil nejbezpečněji (například i kvůli nově vzniklému letectvu).„Panuje všeobecná shoda, že doktor Beneš je jedním z nejbystřejších státníků v Evropě, však ale ani on si neuvědomoval, že sedí na sopce... i nejbystřejší se někdy mýlí.“ Jak nám historie ukázala, Bós měl nakonec pravdu. Československo si zamiloval, v Karlových Varech napsal text, který se stal později v jeho domovině slavným – The Indian Struggle (Indický boj).
Druhá světová válka
Po zapojení Velké Británie do druhé světové války se v koloniích zostřil režim, většina nacionalistů byla pozatýkána. Nevyhnul se tomu ani Bós – v roce 1940 jej zatkli, o rok později pro špatný zdravotní stav propustili. V témže roce prchá do, tehdy neutrálního, Afghánistánu. To je však jen přestupní stanice – míří do nacistického Německa. Tento takřka filmový útěk udělal na Gándhího dojem, ačkoliv byl mezi nimi rozpor, začal si jej vážit. Čandra Bós se s Hitlerem setká jednou v roce 1942. Nacisté jej začlenili do propagandistického kolosu proti Velké Británii. Jeho činnost byla de facto stejná jako činnost jeruzalémského muftího Amína al-Husejního, který bojoval proti Britům o nezávislost Palestiny. Oběma Němci dovolili podílet se na protibritské propagandě, oba mohli zřídit rádio, které vysílá zprávy do jejich země, a oba mohli ze zajatců vytvořit vlastní jednotku. Bós se snažil vybudovat vlastní armádu zvanou Indický legion (Bós ve svých vzpomínkách popisuje atmosféru mezi vojáky tohoto legionu, kteří byli různých kast i náboženství, ale všichni byli ochotni zapomenout na rozdíly a bojovat za svobodnou Indii). V roce 1943 mu Německo umožní prchnout v ponorce do Japonska, takřka špionský kousek. Odtud odchází do Singapuru, kde roku 1943 vyhlásí vznik indické exilové vlády. Jeho ambice přetrhne tragédie – v roce 1945 umírá při havárii letadla na Tchaj-wanu. Indie svou úplnou nezávislost získá 15. srpna 1947, Bós zůstane navždy národním hrdinou. V Indii dodnes stojí několik stovek jeho soch.
ZDROJE:
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
