Co vám naskočí, když se řekne hrdina, bez dlouhého přemýšlení, jak se říká „na první dobrou?“ Pro někoho to jsou rodiče, postavy z marvelovek, Pepík ze sousedství, protože umí parádně střílet z nerffky, Neil Armstrong protože první vystoupil na Měsíc. Někdo tak možná vidí Marii Terezii, protože dokázala nahnat děti do školních lavic a co bychom za to teď dali, že? Ani jedna z odpovědí vlastně není špatně. Ale vnímáte, že se kolem nás nyní v této tzv. době koronavirové, objevili noví a reální hrdinové? Hrdinové všedního dne.
Nechceme být patetičtí, ale každého z nás současná situace nějak ovlivňuje. Je to pro nás zcela nové, nebyli jsme na nic takového připravení a může nám to spíš připomínat filmové scény. Náš život se prostě změnil. Taková je realita. Na druhou stranu, a to si nalijme čistého vína, zatím se valné většině z nás nic tragického neděje. Ne, nebagatelizujeme současné dění, to rozhodně ne, jen chceme říct, že právě valná většina z nás se nachází v bezpečí svých domovů. Pak je tady ale skupina lidí, o kterých se říká, že jsou v oné „první linii.“ Jsou to dost často profese, které za normální situace vnímáme, a to v lepším případě samozřejmě, v tom horším je nevnímáme a v tom nejhorším na ně nadáváme. Jsou to lékaři, záchranáři a další zdravotnický personál všech úrovní, prodavačky, hasiči, ale také pošťáci, popeláři nebo řidiči či různí technici nebo mechanici. Patří mezi ně určitě i učitelé – najednou zjišťujeme, že někomu něco vysvětlit není nic jednoduchého. A mohli bychom ve výčtu pokračovat dále a dále…
Hrdinové kolem nás
Právě tito lidé jsou pro nás skutečnými hrdiny všedních dnů, skutečné celebrity, kteří si zaslouží náš obdiv, respekt a úctu. Jsou to oni, kteří i přes současnou pandemii každý den nadále chodí do práce, dost často nedostatečně chránění před zákeřným koronavirem. Právě oni zajišťují, abychom my ostatní v tuhle dobu, kdy převažuje téměř všude ona havlovská „blbá nálada,“ mohli nadále alespoň nějak normálně fungovat. A pokud už máme nějaký problém, tak nám ho pomáhají řešit, starají se o nás.
Rozhodli jsme se v redakci vzdát jim alespoň malým způsobem hold. Jak? Tím, že o nich napíšeme. Budeme se snažit představit vám zástupce právě těch výše uvedených nebo i neuvedených profesí, bez kterých bychom všichni ten současný stav zvládali mnohem, mnohem hůř. Jo, a taky chceme být optimisté a věřit, že zájem o ně a také ten respekt vůči nim, nevymizí stejně rychle, jak rychle do našich životů vlétl nový typ koronaviru!
Sestřička, která se pořád usmívá
Zdravotnictví nejsou jen velké nemocnice. Jsou to i ordinace praktických lékařů, kam se uchylujeme, když je nám prostě špatně nebo na nás „něco leze.“ A tyto ordinace jsou rozhodně důležitou součástí onoho zdravotnického soukolí. Naším prvním hrdinou, nebo tedy spíš hrdinkou, je Markéta Šubrová, která pracuje jako zdravotní sestra v ordinaci praktického lékaře, konkrétně závodního lékaře pražského Dopravního podniku. Tuhle sympatickou mámu dvou dětí neuvidíte snad jinak než s úsměvem na tváři. A její smích je nakažlivý. Přesvědčit se můžete sami v galerii. Fotky z jejího Facebooku, které nám poskytla, mluví za vše. Právě ona je jednou z těch, kdo nadále normálně pracuje, a to po celou dobu od vypuknutí epidemie. Nyní už je situace s ochrannými pomůckami u nich lepší, ale nebylo to tak vždy. Přesto z jejích slov cítíte, že si neumí představit, že by dělala něco jiného. Pomáhat má prostě v krvi.
Změnilo se nějak chování pacientů? Jsou třeba ohleduplnější? Chodí pacientů víc a třeba i s problémy, které by šly vyřešit bez lékaře?
Ze začátku byli pacienti nepříjemní, ale přisuzuji to tomu, že se báli a neměli pořádné informace. Jinak docela rychle si zvykli, že nejprve zavolají, řešíme a potom se dobereme k nějakému výsledku. Podle toho se rozhodne, zda je návštěva nutná nebo ne. Takže myslím, že díky komunikaci s námi se mění i jejich chování. Jsou vstřícnější a nechají si poradit. Hlavně asi potřebují uklidnit, to je pro ně nejvíce důležité.
Posílali jste někoho na testy na koronavirus?
Ano, posílali jsme lidi na testy. Domluvili jsme se po telefonu a žádanku jim poslali mailem nebo ofotili na telefon
Setkali jste se s nedostatkem ochranných pomůcek?
U nás v práci už naštěstí máme pomůcek dost, zaměstnavatel se snaží a pravidelně doplňuje.
Bojíte se chodit nyní do práce?
Je to zvláštní, ale nebojím.
A čeho se vlastně bojíte nyní nejvíce? Jestli tedy něčeho?
Nejvíce ? Bojím se o svoje blízké - rodiče a babičku. Bojím se o svoji rodinu, přeci jen se pohybuji v rizikovém prostředím. Bojím se i o naše chronické pacienty - měli by chodit na pravidelné kontroly a ne vždy to úplně jde.
Vnímáte svoji práci i jako poslání? Chtěla jste být sestrou od vždycky?
Poslání (úsměv). Moje práce mě pořád baví, jsem ráda, když mohu někomu pomoc nebo ulehčit. A jsem ráda i za zpětnou vazbu od svých pacientů, stačí poděkování a já vím, že to prostě má smysl. V pubertě jsem uplně nevěděla, co přesně mě bude bavit. Zkusila jsem zdravotní školu a během praxe zjistila, že jsem se rozhodla dobře.
Snažíme se být optimisté, takže i poslední otázka je taková - našla jste něco pozitivního na této krizové situaci?
Pozitivní - řekla bych, že jsou většinou všichni milejší. A naučili jsme se zase poděkovat - já pacientům a i oni mně (opět śměv). Já i díky této situaci se jen utvrzuji v tom, že jsem se ve své práce našla.
Markéto, držíme vám i všem ostatním sestřičkám palce. A děkujeme! Nejen za rozhovor.
A co vy, čtenáři naši milí, máte kolem sebe nějakého hrdinu, o kterém bychom měli napsat? Určitě nám o něm dejte vědět.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
