Dvě zdánlivě nesouvisející zprávy z minulého týdne. Německá ministryně pro rozvoj varuje před největším světovým hladomorem od druhé světové války. A guvernér České národní banky upozorňuje, že ještě v červnu tuzemská centrální banka zřejmě zvedne svoji základní úrokovou sazbu nad úroveň šesti procent.
Čekají nás špatné časy?
Obě zprávy nakonec ukazují na jedno: centrální banky v uplynulém desetiletí svými levnými penězi postupně roztočily kolotoč dluhu, inflace, spekulace a nakonec, bohužel, patrně pomohou přivodit i katastrofální hladomor. Růst cen potravin je totiž celosvětový fenomén. Jednou z jeho stěžejních příčin je spekulace s potravinami typu obilí. Tu živí levné peníze centrálních bank. Banky a fondy díky nim spekulují třeba s pšenicí jako s bitcoinem. Na druhém konci ovšem není jen někdo, kdo prodělá, ale bohužel někdo, kdo v krajním případě opravdu zemře hlady.
Podle Světového potravinového programu, organizace OSN se sídlem v Římě, do konce letošního roku bude akutním hladem trpět celosvětově o 47 milionů lidí více než před ruskou invazí na Ukrajinu. To představuje sedmnáctiprocentní nárůst. Invaze je bezprostředním spouštěčem možného hladomoru, neboť Ukrajina i sankcionované Rusko představují klíčové světové dodavatele obilí nebo třeba slunečnicového oleje.
Jenže celosvětově jsou nyní ceny potravin výše o 42 procent v porovnání třeba s obdobím let 2014 až 2016. Za tímto nárůstem stojí kromě bezprostředních příčin, jako je válka nebo ještě i pandemie, také systémové důvody. Stěžejním z nich je právě spekulování finančníků se zemědělskými surovinami a potravinami, kterou po léta živily levné peníze centrálních bank.
Centrální banky se totiž levnými penězi snažily vyvolat inflaci. Chtěly roztočit inflační kolotoč, neboť tak zamýšlely roztočit ztuhlá kola ekonomiky. Ta třeba na Západě ztuhla kvůli její přeregulovanosti, předluženosti a přebujelému sociálnímu státu. Centrální bankéři nakonec inflační kolotoč skutečně roztočili. A už o mnoho let dříve také kolotoč spekulace. Proto tolik rostly v USA akcie a v Česku zase nemovitosti. Přifukovaly je biliony dolarů nebo korun, které americká centrální banka, resp. Česká národní banka vyťukávaly na klávesnici svých k tomu určených počítačů. Tyto biliony vznikaly bezpracně a nereprezentovaly žádnou reálnou protihodnotu v ekonomice. Vznikly prostě „z ničeho“. Stisknutím klávesy.
Peníze vytvářené u ničeho uměle stlačují úroky. Proto díky nim mají dostupnější úvěry v první řadě velké světové korporace, mezinárodní banky, fondy a spekulanti. Včetně těch, kteří nyní svými spekulacemi šponují třeba cenu pšenice tak nahoru, že pro rozvojový svět přestává být dostupná. Svádí se to sice celé na válku na Ukrajině, ale to je jenom část problémů. A důkaz nepochopení celé problematiky.
Fundamentálním problémem současné světové ekonomiky je totiž právě to, že centrální banky vytvářením „bilionů z ničeho“ roztočily kolotoč inflace a spekulace, který teď neumí zastavit.
Příkladem je i Česká národní banka. Ta v letech 2013 až 2017 vyťukávala biliony korun, aby lidem uměle zdražila ledničky, auta i byty. Historicky nepříliš opodstatněně se totiž bála deflace. V obavě z deflace – tedy třeba i z poklesu cenové hladiny meziročně třeba i jen o 0,2 procenta – tak zadělala na inflaci, jež může dosáhnout třeba i 20 procent.
Nyní se ČNB snaží s velkou vervou alespoň přibrzdit inflační kolotoč, jejž po léta pomáhala roztáčet. Guvernér banky Jiří Rusnok včera v televizi signalizoval, že ČNB zvýší základní sazbu ze současných 5,75 procenta nad úroveň šesti procent, tedy nejspíše na 6,25, nebo dokonce na 6,5 procenta. Začala by se tak plnit například prognóza největší francouzské banky, BNP Paribas, která počítá s tím, že růst základní sazby se v Česku letos zastaví až na úrovni sedmi procent.
Mimochodem, zvýšila-li by ČNB letos základní úrok až na sedm procent, vrátíme se do jara 1999. To byl rok, kdy průměrná sazba hypoték postupně klesala, ale i tak vykázala úroveň 10,3 procenta. Dnes mezi bankami v ČR panuje ostřejší konkurence, ale i tak nelze v takovém případě letos nebo příští rok vyloučit hypotéky průměrně až za 10 procent.
Lidé se však i teď, při zdražujících hypotékách, stále často ptají, zda si mají vzít hypotéku a pořídit vlastní nemovitost, v níž spatřují pojistku proti tak rapidní inflaci.
Hypotéku nyní spíše nebrat. Bude totiž levněji. Ale ne hned. Nejdříve totiž hypotéky zdraží, až na oněch deset procent. Podívejme se, co říkají světové dluhopisové trhy. Inflační očekávání dramaticky klesají. Pro léta 2027 až 2032 počítají dluhopisové trhy v USA či Německu s inflací na úrovni kolem dvou procent – a vsází na to své peníze. Podobný vývoj lze čekat i v Česku. Jak to? Nejlepším lékem na inflaci totiž je, jak známo, inflace. Prudké zdražování destruuje poptávku, neboť nahlodává kupní sílu lidí i firem a vhání mezi ně finanční tíseň stran budoucnosti.
Bude destruovat nejen poptávku po zboží, pracovní síle, ale také po nemovitostech. Poptávka po nemovitostech je navíc zvláště citlivá – citlivější než poptávka po spotřebním zboží – právě na vysoké úrokové sazby.
Navíc není pravda, že nemovitosti jsou pojistkou proti stagflaci, která nás čeká v příštích zhruba dvou letech. Proti ní lépe ochrání akcie těžařů zlata, plynu nebo kovů, akcie maloobchodních řetězců či farmaceutických firem, termínové kontrakty na suroviny, již zmíněné spekulativní investice do potravin, nebo švýcarský frank a kanadský či australský dolar.
Takže nemovitosti v Česku v příštích letech by nemusely ani nijak dramaticky zdražovat. A v roce 2025 už velmi pravděpodobně budou hypotéky výrazně levnější než dnes. A také levnější, než jaké budou příští rok. Kolotoč se totiž nakonec zastavit podaří. Za cenu zřejmě citelného růstu nezaměstnanosti v Česku, již v rozvojovém světě bohužel patrně doprovodí katastrofální hladomor.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
