Před 82 lety napadla Sovětská armáda východní hranice Polska, tedy ve chvíli, kdy se Poláci bránili z druhé strany útoku nacistického Německa. I když je ze všeho špatného ve 2. světové válce obviňován Hitler, nesmíme zapomínat, že na druhé straně to byl právě Stalin, který si chtěl s Německem rozdělit Polsko. Oba státy se na tom dohodly v rámci paktu Molotov-Ribbentrop v srpnu roku 1939.
Invaze z obou stran
Sovětská invaze do Polska se odehrála 17. října 1939 bez jakéhokoliv předešlého varování. Stalo se tak 16 dnů poté, co se nacistické Německo rozhodlo napadnout Polsko z druhé strany, přičemž celá akce skončila 6. října rozdělením našeho sousedního státu mezi obě velmoci v rámci 2. světové války. To celé se odehrálo na základě paktu o vzájemném neútočení Sovětského svazu a Německa, který byl potvrzen smlouvou Molotov-Ribbentrop dne 23. srpna 1939. Pojmenována byla po ministrech zahraničních věcí obou států, tedy po Vjačeslavovi Molotovovi a Joachimovi von Ribentropovi. Tato smlouva byla dodržována až do 22. června 1941, kdy nacistické Německo nečekaně napadlo Sovětský svaz v rámci operace Barbarossa. Stalin však měl tehdy rozjetou takzvanou dvojí hru, takže kromě tohoto paktu se rozhodl kontaktovat diplomacii Velké Británie a Francie, se kterými se rovněž pokoušel dohodnout o spojenectví proti Německu. Když k dohodě nedošlo, spojil se s Hitlerem.
Když se poohlédneme zpátky k sovětské invazi do Polska, zjistíme, že vše má za sebou historické pozadí, jež se táhlo už od 20. let minulého století. Konkrétně máme na mysli polsko-sovětskou válku, která se odehrála po 1. světové válce. Po polském vítězství v bitvě u Varšavy proběhla mírová jednání, která byla završena mírovou smlouvou. Ta rozdělila sporná území mezi Polsko a sovětské Rusko.
A nyní k samotné sovětské invazi. Nespornou výhodou Sovětského svazu byl fakt, že na Polsko bylo už skoro dva týdny útočeno nacisty, takže když se z východu objevila na hranicích Sovětská armáda, bylo Polákům jasné, že je jejich odpor marný. Polský stát ze dne na den přestal existovat, protože si ho SSSR a Německo rozdělily. Rudá armáda si samozřejmě v následujících dnech vzala pod svou ochranu občany Ukrajiny a Běloruska, kteří v té době žili v okupovaném Polsku. To v podstatě ale už neexistovalo.
Napadené Polsko samozřejmě v září 1939 tajně doufalo, že se objeví někdo ze spojenců ze Západu a pomůže v boji proti Německu. Místo toho se na východě objevila Sovětská armáda. Ještě nějakou dobu trvalo, než překročilo vojsko Sovětského svazu polskou hranici po celé její délce, a to navíc v počtu neuvěřitelných 600 tisíc mužů. Proti této armádě se měla postavit zhruba 200tisícová polská armáda, která se v té době nacházela na východní straně země. Po skončení tažení Rudé armády, které trvalo 18 dnů, se nakonec v Polsku posunuly hranice o 250 až 300 kilometrů na západ, čímž SSSR získalo 190 tisíc kilometrů čtverečních nového území. Na něm se nacházelo zhruba 12 milionů obyvatel. Nicméně 6 milionů z těchto obyvatel tvořili Ukrajinci, 3 miliony obyvatel pocházelo z Běloruska a zbylé 3 miliony byli Židé a Poláci.
Důsledky byly samozřejmě hrozivé. Kromě toho, že při bitvách zemřelo, bylo zraněno nebo zajato přes čtvrt milionu vojáků, tak další statisíce civilistů byly poslány na Sibiř. Jak uvádí polské statistické údaje, mělo se celkem jednat až o 1,6 milionu občanů. Sověti údajně přišli jen o 737 vojáků. Dalších 1 862 bylo zraněných.
„V Polsku se vytvořila situace, která umožňuje jakýkoli vývoj a ten se může změnit v ohrožení pro Sovětský svaz. Do současné doby byl Sovětský svaz neutrální, avšak v současné době již nemůže v této politice pokračovat. Sovětský svaz nemůže nadále nečinně přihlížet osudu bratří na Ukrajině a v Bělorusku, kteří již dříve byli pokládáni za národy zbavené práv a nyní ponechané svému osudu. Sovětská vláda se rozhodla jim podat bratrskou ruku,“ odůvodnil vpád Sovětské armády do Polska samotný ministr zahraničí Molotov.
Podobné články
Jan Studnička
Doporučujeme
