Sagawův život začíná 26. dubna 1949 v hlavním městě prefektury Hjógo jménem Kóbe. Narodil se bohatým rodičům, jeho otec Akira Sagawa byl prezidentem společnosti Kurita Water Industries, jeho dědeček zase pracoval v jednom z nejznámějších asijských novinových plátků. Jeho život nejspíš silně poznamenala nemoc, se kterou se potýkal jako miminko. Narodil se předčasně, byl tak malý, že se vlezl otci do dlaně. Brzy dostal zánět tenkého střeva známý jako enteritida – projevující se těžkými průjmy, při nichž hrozí dehydratace. Nemoc nakonec překonal. Jako dítě byl velice křehký a introvertní, velmi brzy se také naučil číst. Narodil se mu také mladší bratr, se kterým si často hrál a který k němu měl v životě asi nejblíž. Z tohoto období pochází Sagawova vzpomínka na událost, jež předurčila Sagawovu budoucnost. Když s bratrem zlobili, otec a strýc se převlékli za příšery a strašili je – jejich hra však měla až děsivě reálný charakter. Otec se strýcem věšeli nebohé bratry nad bublající guláš, říkali, že si je uvaří. Od té doby vyhledával pohádky, ve kterých byl někdo snězen – nejraději měl Jeníčka a Mařenku.

Jeho fascinace kanibalismem dosáhla konkrétních podob v pubertě, kdy se k ní přidala sexualita. Poprvé měl vidět nahé obnažené lýtko – překvapivě chlapcovo. Jak by asi chutnalo, pomyslel si. Později, v jednom z mnoha rozhovorů, přirovnal touhu někoho sníst k touze chlapce být na blízku dívce. Také se svěřil, že měl v mládí sex se psem. Navštěvoval základní i střední školu v Kamakuře, poté studoval humanitně zaměřenou univerzitu v Tokiu. Dále nastoupil na magisterské studium anglické literatury na soukromé univerzitě. Byl považován za geniálního studenta. Na svých univerzitních studiích dal také poprvé průchod svému zvrácenému chtíči. Sledoval vysokou blondýnku z Německa – přesně ten typ ženy, který ho nejvíce vzrušoval. Vloupal se jí do bytu, když spala. Nechtěl ji zabít, toužil ukrojit si kousek hýždí a vytratit se. Oběť se však probudila a Sagawu přeprala. Byl obviněn z pokusu o znásilnění, jedině on však věděl, že v plánu měl úplně něco jiného. Možná se svěřil otci, který mu později pomáhal, když jeho činy vyplavaly na povrch.

Další útok však neměl šťastný konec. V Paříži se zamiloval do jisté Renée Harteveltové – holandské studentky, jež splňovala jeho nároky. Byla dokonalou severskou bohyní. Nemohl přestat myslet na jeji úžasně bílou pleť. Samozřejmě ve zvráceném kontextu. Představoval si, jak asi chutná. Podařilo se mu sblížit se s ní, tančili spolu, chodili na čaj a diskutovali o umění. Jednoho dne ji pozval k sobě, když stál za ní, zamířil jí na zátylek, stiskl spoušť. Rána nevyšla, někdo by to považoval za znamení, ne tak Sagawa. Ještě více to nabudilo jeho apetit, příště se to musí povést, pomyslel si. Další den pozval Renée pod záminkou, že si nahraje její hlas na magnetofon. Do čaje jí přimíchal whiskey, když odmítla jeho nabídku stát se partnerkou, přijal to s klidem. Podal jí knihu básní, znovu přistoupil, stejně jako minule, tentokrát rána vyšla. Renée spadla ze židle na zem. Sagawa pokračoval v konverzaci, jako by se nic nedělo. Podrobný popis toho, co se dělo, by byl natolik brutální, že by tento článek byl prakticky nečitelný. Uřízl jí kousek prsu i nosu a syrové je zkonzumoval, poté se zahryzl do zadnice...

Při zbavování se zbytků těla byl zadržen francouzskou policií. K činu se dobrovolně přiznal a také tvrdil, že trpí duševní chorobou. Byl shledán nepříčetným, a odsouzen k trestu odnětí svobody na dobu neurčitou v psychiatrické léčebně. Díky vlivnému postavení svého otce nebyl jeho trest tvrdší, poté mu zařídil převoz do Japonska. Zde se stal celebritou. Tedy nejen zde, ale i v Americe, odkud za ním jezdili novináři. Člověk, který zničil nevinný lidský život, se stal japonskou celebritou, častým hostem v talk show, objevil se také v sado-maso pornofilmu. Díky jeho otci mu prošla vražda a místo soucitu byl na sebe hrdý.
„Veřejnost ze mě udělala kmotra kanibalismu a to mě těší.“

ZDROJE:

wikipedie, Eduard Birke