Příběh českého právníka, který zastupoval obžalované za zapálení říšského sněmu. Od mládí byl levicově orientován a vstup do KSČ byl jen dalším krokem na jeho cestě. Zastupoval spoustu chudých dělníků, jemu samotnému se však pomoci nedostalo.
Narodil se 31. října 1900 v Novém Městě nad Metují. Některé části jeho života jsou nám utajeny, jelikož ještě nevznikla žádná jeho oficiální biografie (ačkoliv zasáhl i do světových dějin). Na gymnázium měl chodit do Prahy, ale byl z něj vyloučen. Tak využil toho, že má příbuzné v Prostějově, kterým shodou okolností zemřel syn. Začal navštěvovat prostějovské gymnázium, kde se seznámil s Jiří Wolkerem. Ten vzpomíná, že od Sekaniny poprvé v životě uslyšel internacionálu. Sekanina sám pocházel z velice kultivované rodiny – jeho otec byl středoškolským profesorem češtiny a matematiky, ale dal se na literární a novinářskou dráhu, psal také literární kritiky a v jeho pražském bytě se scházela tehdejší kulturní smetánka. Své levicové zaměření si v Prostějově upevnil, pravděpodobně pod vlivem profesora z gymnázia. Nestal se však komunistou, ale národním socialistou (jeho strýc byl funkcionář ve zmíněné straně). Přihlásil se také jako dobrovolník do sokolských jednotek, které pomáhaly osvobozovat Slovensko od bolševické Maďarské republiky rad. S Jiřím Wolkerem se kamarádil až do jeho tragické smrti na tuberkulózu.
Advokát KSČ a požár říšského sněmu
V prostředí národních socialistů zůstal až do roku 1923, kdy se dostal do křídla strany, které odmítalo nový zákon na ochranu republiky. Tato část národních socialistů ve velké většině emigrovala do komunistické strany. Stejný byl i Sekaninův osud. Od roku 1919 byl studentem práv a studium úspěšně dokončil v roce 1923, poté nastoupil jako koncipient do kanceláře zastupující komunistickou stranu, později se dostal na pozici hlavního advokáta, který zastupoval KSČ v právních sporech. Byl také tajemníkem klubu komunistických poslanců. Na konci 20. let podpořil Gottwaldovu frakci (karlínské hochy) a proces bolševizace strany. Hájí stranu u soudu, angažuje se pro Rudé právo v momentu, když jsou zabavovány články. Hájí však také prosté dělníky. Vrcholem jeho kariéry je proces s pachateli (komunisty) požáru říšského sněmu v Německu. Měl být tím, kdo hájil Dimitrova obviněného z iniciace požáru. Právníci však nebyli připuštěni, proces byl plně v rukou NSDAP. Vedl však světovou kampaň proti tomuto procesu. Sekanina také lobboval u Masaryka, aby Dimitrov dostal v Československu azyl a uspěl, Georgi Dimitrov však našel pomoc v otevřené náruči Sovětského svazu.
Smutný konec v koncentračním táboře
Po nacistické okupaci se stává ihned cílem gestapa. Je zatčen v březnu 1939. Můžeme se ptát, proč neodešel do moskevské emigrace. Ta však byla velice selektivní – v Sovětském svazu dostal azyl Zdeněk Nejedlý, který vstoupil do KSČ až v Moskvě (a členství mu jako jedinému bylo uznáno zpětně), ale člen vedení strany Vladimír Clementis povolení k pobytu nedostal a musel do západní emigrace. Po zatčení byl Sekanina převezen do Berlína, nacistická justice s ním chtěla udělat monstrproces, ale podle průzkumů (které si nacisté dělali) by jim takový proces mohl vzít přízeň mnoha nacionalistických intelektuálů. Takže otáleli a jejich přípravy zmařil začátek války. Sekanina byl převezen do Sachsenhausenu. Přijal zde katolickou víru. Mnohokrát byl vyslýchán, osudným se mu stalo, když coby táborový písař nechal jednomu polskému vězni 20 marek (zda omylem či schválně, nevíme). Za to byl zařazen do trestného komanda, velitel si na něj zasedl a mlátil jej, až se stalo, že jej ubil. Jiná verze hovoří o uškrcení nebo udušení v souvislosti s předchozím bitím. Život nadějného právníka, který věřil v sociální spravedlnost, vyhasl 21. května 1940.
ZDROJE:
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
