Ani vy nechápete ten humbuk kolem manga Shingeki No Kyojin? Dřív mi to také hlava nebrala - ale něco na tom nejspíš doopravdy je.
Shingeki No Kyojin, po našem Útok Titánů. Mezi manga je momentálně titulem, který po celém světě slaví obrovský úspěch, láme rekordy prodeje i oblíbenosti. A já doopravdy nechápala proč. Není to to samé pubertální běsnění jako u Naruta (který dostal smrtelnou ránu od svého autora, Kišimota - ať je mu papír lehký), Death Note nebo obrovské haló jako u One Piece. Titáni jsou jiné kafe – především zprvu vůbec jako hitovka nevypadají.
Asi je na čase představit autora scénáře i kresby, Hadžimeho Isajamu. Buďme upřímní, podívejte se na jeho kresbu. Vzhled jeho manga není žádná sláva - postavy, tváře, akční scény, to všechno je jak naškrábané od kocoura, který sice pochytil něco z hodin kreslení, ale anatomii a fyziku si překroutil podle svého. Abych nebyla úplně zlá, občas má i světlejší chvilky. Isajama příběhem kompenzuje to, co nemohl zvládnout s tužkou. V jeho apokalyptickém světě lidé doslova padají jako švestky do břich nenažraným obrům. Je to jako z pohádky bratří Grimmů, akorát že život v tomhle světě nabírá hodně kruté obrátky.
"Asi to jde, žít si tady v závětří... Nikdy se nepodívat za zeď a akorát si v bezpečí užívat jídlo a odpočinek... Jenže to pak nejsme nic lepšího než dobytek, ne?"
Sto let uplynulo od chvíle, kdy se na světě objevili první Titáni. Lidožraví obři uštědřili lidstvu krutou ránu a poslední přeživší se schovávají za padesátimetrovými zdmi a doufají, že neskončí v žaludku obrů. Titány totiž nemá cenu prosit o život. Jsou pro lidi největší a jedinou hrozbou - o které navíc téměř nic neví, protože jen málokdo střet s Titánem vůbec kdy přežil.
Hned s prvním dílem tu máme ústřední hrdinnou trojici - leader party, Eren Yeager, jeho nevlastní sestra Mikasa Ackerman a Armin Arlert. Po sto letech klidu jsou tři děti přítomny útoku obrovského titána, který zbortí zeď dělící obyvatele od lidožroutů. Eren při útoku přijde o matku a od té chvíle netouží po ničem jiném, než nadobro zlikvidovat všechny Titány.
Obři lidem sebrali další místo pro život – klaustrofobní šílenství narůstá, vše nasvědčuje brzkému konci. Lidé ale mají svou armádu, poslední odvážné, kteří ještě chtějí bojovat o nový život bez strachu z Titánů. Trojice sirotků se k bojovníkům přidává a po pěti letech výcviku jsou odhodlaní s obry skoncovat – i kdyby je to mělo stát život.
„Teď je řada na nás. Tentokrát budou lidé požírat Titány.“
Útok Titánů není zcela typická shónen manga, je v ní něco mnohem víc, co vás chytne za pomyslné koule. Poslední zbytky lidských sil stojí proti neznámému nepříteli – kde se vzal a proč útočí jen na ně? Řadu okolností hlavní hrdinové neznají a postupně odhalují pravdu o Titánech, která stovku let zůstávala skrytá. Atmosféra mezi posledními přeživšími schovanými za zdí by se dala krájet a smrt doslova očekávají každým dnem (místy to podle mne Isajama trochu přehání s hysterií a zoufalé, depresivní dialogy jsou někdy k nesnesení).
Je tu ale Eren, hrdina až do posledního dechu, který svým zapáleným vztekem vůči utlačovatelům inspiruje všechny k poslednímu tažení – a navíc, jak se sami dokážete domyslet, najde pro vojsko zbraň, která jim po letech ustupování a ztrát konečně přináší kapku naděje (dál už ale spoilerovat nebudu). A aby Isajama ukázal, že nic není takové, jak se zdá být, v ryze vojenské společnosti, která z posledních sil bojuje o přežití, se ukazuje skryté nepřátelství, politikaření a zrada. Co z toho vzejde pro ústřední trojici, rozhodně nebude nic dobrého.
Prozatím u nakladatelství Crew vyšly tři díly manga, autor sám slibuje přes dvacet svazků. Není to taková tragédie jako u Naruta, který má přes sedmdesát knih. Sama nemám moc v oblibě přebytečné kvantum postav, které navíc v Isajamově kresbě občas nelze dobře pochytit, ale některé z nich časem začnou být docela sympatické. Obzvlášť když se zvládnete prokousat prvními třemi díly. S kresbou se podle mě Isajama v každé knize zlepšuje, i když je akce místy pořád dost nepřehledná. Aby to od začátku až do konce nebyl jen samý boj, požírání lidí a umírání, dávkuje do děje průběžně vzpomínkové flashbacky. Je vcelku dobrým vypravěčem. Tedy, dobrým…
Hadžimeho Isajamu nechci pořád shazovat – on svým způsobem je jako vypravěč nadprůměrný. Podobně jako George Martin vás seznámí se zajímavou postavou, a pak ji bez váhání nechá zaživa sežrat. Jeho svět je krutý a přežije v něm jen málokdo. Celou dobu mě ale znervózňovala vykulená kukadla a pokroucená těla - i když kresba není podle mého gusta, čtvrtý díl rozhodně chci - a i další po něm. Především už jen proto, abychom konečně zjistili, co doopravdy stojí za stoletým bojem s obřími lidojedy. Kdo nakonec vyhraje? Čtvrtý díl vychází tenhle červen! Tak ho nepropásněte.
Malý bonus
Mrkněte na káru, ve které byste možná přežili útok Titánů.
A tady si můžete přečíst recenzi na skvostnou manga Gunsmith Cats.
Podobné články
Martin Miko
Václav Roman
Kateřina HorákováDoporučujeme
