Zbožňovaný český herec Zdeněk Svěrák slaví 85. narozeniny. Jeho život i kariéra jsou spjaty s mnoha úspěchy a významnými momenty. Jedním z těch nejvýraznějších je bezpochyby Svěrákovo dlouholeté tvůrčí přátelství s Ladislavem Smoljakem, které Česku mimo jiné dalo Járu Cimrmana. Ani tahle nerozlučná dvojka ale nebyla vždycky zadobře. Hádka dvou kamarádů nicméně nedopadla tak hrozně, jak by se mohlo zdát.
Svěrák a Smoljak
Měli spolu chatu, kde klábosili, vymýšleli, tvořili a psali. Kamarádi a kolegové Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak jsou jednou z nejslavnějších českých kreativních dvojic. Společně dali světu řadu skvělých filmových komedií – například Jáchyme, hoď ho do stroje, Na samotě u lesa nebo Vrchní, prchni! – ale také výborných divadelních her. Je ovšem pravda, že ty vlastně neměli na svědomí Svěrák se Smoljakem, že… Dvojice pouze oživila brilantní dílo velkého českého dramatika, vynálezce a cestovatele Járy Cimrmana.
I největší, leč fiktivní Čech, vzešel z fantazie těchto dvou komediálních géniů. Smoljak a Svěrák k sobě v mnoha myslích patří dodnes, i když jeden už je v Pánu a druhý slaví 85. narozeniny. Ačkoliv si udrželi pověst přátel, ani jejich vztah nebyl bez mráčků; osudově se pohádali v 80. letech, když začali pracovat na filmu Rozpuštěný a vypuštěný.
„Já chci opravdovýho herce“
Komediální detektivka Rozpuštěný a vypuštěný vychází z divadelní cimrmanovské hry Vražda v salonním coupé. Hlavní roli komisaře Trachy na divadelních prknech ztvárnil Zdeněk Svěrák, a tak, když přišlo na výrobu filmu, automaticky předpokládal, že si part zopakuje i na plátně. Jenže Smoljak to v pozici režiséra viděl jinak. Chtěl do filmu profesionální herce. Tak se k roli Trachty dostal Jiří Zahajský a na Svěráka zbyl hajný Hlaváček. I toho ale Smoljak nakonec přeobsadil a vybral si Rudolfa Hrušínského. Svěrák se v komedii nakonec objevuje pouze v malé roličce básníka Jelínka. Fakt, že ho dlouholetý parťák nebral jako „opravdového herce“, se Svěráka dotkl. Podle vlastních slov tím byl dožrán, jak později prohlásil, a tak se trochu natruc rozhodl, že se tedy hrát naučí a přijal hlavní roli ve snímku Víta Olmera Co je vám, doktore? (1984). O rok později s Olmerem natočil ještě film Jako jed. Z této spolupráce se paradoxně vylouply jedny z nejlepších filmů celé Svěrákovy herecké kariéry.
Dvojici Olmerových filmů spojuje téma, které později Svěrák sám dostával i do svých vlastních scénářů: jejich protagonistou je totiž stárnoucí muž, jenž při rekapitulaci svého dosavadního života zjistí, že mu veškerá radost a sebenaplnění protéká mezi prsty. Rozhodne se tak svoji počínající krizi středního věku řešit za pomoci mladších žen. Co je ale v Koljovi nebo ještě později ve Vratných lahvích mírně oplzlé, je ve snímcích Co je vám, doktore? a Jako jed spíš bezútěšné a až bolestně realistické. V obou filmech nakonec Svěrákova postava zjistí, že emoční poblouznění ji sice na chvíli vytrhne z šedi stereotypních normalizačních dnů, ani v jednom případě ale nepřinese trvalé štěstí.
V Co je vám, doktore? hraje Svěrák lehce naivního a idealistického snílka Bohouše Burdu, který se kvůli ochraně přírody rozhodne (pod cenou) prodat svoje auto a svojí manželce (Iva Hüttnerová), jež coby netečná a emočně zcela chladná odbornice na počítače žije v zajetí techniky, s nadšením vysvětluje, že přece můžou všude jezdit vlakem. Jeho žena samozřejmě nemá pochopení ani pro jeho zápal pro přírodu, ani pro dětinské vtipy, kterými ji neustále oblažuje. Burda tak hledá pochopení jinde: v náručí výrazně mladší dívky Terezky (Ivona Krajčovičová), s níž opouští ruch velkoměsta a plánuje klidný život mimo civilizaci. Realita jej ale brzo nemilosrdně srazí zpátky na zem.
Ještě o něco temnější vyznění má pak druhý Olmerův film Jako jed, na jehož scénáři už se podílel i Svěrák. Jeho postava je tady jiná. Místo infantilního snílka Bohouše představuje Svěrák úspěšného inženýra – bonvivána Pavla Hnyka, jehož manželka Alice (Libuše Švormová) o jeho pravidelných drobných záletech dost dobře ví a snaží se je v rámci možností tolerovat. Když se ale v jeho práci objeví divoká a podle všech známých stereotypů patřičně vášnivá Slovenka Julie (opět Krajčovičová), Hnyk překročí hranici běžného flirtování a do dívky se zamiluje tak nekontrolovatelným způsobem, že při cestě za svou vysněnou láskou zpřeláme všechny možné existující osobní i pracovní vazby. Netřeba asi dodávat, že ani tady to nedopadne úplně dobře.
Svěrák v obou snímcích dokázal, že umí zahrát charakterní, vážnou roli, a že je navíc schopný plnit režisérské pokyny filmaře, se kterým ho nepojí osobní přátelství. Sám Smoljak ostatně později neměl problém přiznat, že ho Svěrák v obou rolích o svých hereckých schopnostech vrchovatě přesvědčil.
Ani tak už se ale pochroumaný tvůrčí svazek zcela nezahojil. Svěrák sám napsal dnes již legendární Vesničku mou střediskovou a se Smoljakem se znovu doopravdy sešli až na začátku druhé poloviny 80. let, když točili Nejistou sezónu. Satirická komedie líčí peripetie malého divadelního souboru, který diváci milují, ale režimní cenzura moc nemusí. Svěrák a Smoljak tu zúročili roky zkušeností z divadelních prken a jejich vztah se zase zlepšil. Nicméně, ačkoliv v osobní rovině se víceméně usmířili, v tvůrčí rovině víceméně skončili.
Nejistá sezóna je jejich poslední společnou filmovou věcí. Svěrák pak začal více pracovat se svým synem, režisérem Janem Svěrákem, Smoljak se věnoval menší televizní tvorbě a divadlu. Pro to v 90. letech společně ještě vytvořili jednu velkou cimrmanovskou hru, kultovní Záskok. Za úplně poslední dílo dvou kumpánů pak platí České nebe z roku 2008; Ladislav Smoljak zemřel v roce 2010.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
