Velký Šinzó
Mezi lety 1982 a 2012 vystřídalo Japonsko celkem třicet ministerských předsedů, postu šéfa vlády se mezi zahraničními novináři přezdívalo “revolver door”, tedy otočné dveře. Prostě si akorát uděláte kolečko na úřady vlády a můžete jít zase od válu. Jenže v roce 2012 se na místo hlavního bosse dostal Šinzó Abe. A zůstal tam dlouhých osm let.
Abe znamenal pro zemi politickou stabilitu. Vyhrál s Liberálně demokratickou strany po třech letech v opozici a pevně se chopil moci. Získal si popularitu hlavně svým tvrdým postojem k Severní Koreji, úspěšnou spoluprací s Američany a starostí ekonomiku. I proto se v japonsku vžil výraz Abenomika.
Se svými osmi lety u moci byl Abe vůbec nejdéle sloužícím japonským premiérem. Jenže koncem srpna velký Šinzó nečekaně odstoupil. Zdravotní důvody. A Liberální demokracie si s hrůzou uvědomila, že nemá nikoho, kdo by ho nahradil. Nakonec si vedení strany zvolilo nového premiéra, je jím Jošihide Suga AKA Železná zeď.
Ronin liberální demokracie
V japonské feudální tradici sloužili svému šlechtici samurajové, pro zjednodušení řekněme, že šlo o jakýsi ekvivalent evropského rytíře. Když ale takový samuraj z nějakého důvodu zůstal bez pána, stal se z něj ronin. Jošihide Suga je tak trochu ronin.
Jednak má velice disciplinovaný životní styl… údajně vstává v pět ráno, i ve svých jedenasedmdesáti udělá sto dřepů a potom přečte všechny důležité noviny. V půl sedmé ráno pak pokračuje poradou se svými spolupracovníky, než jde do úřadu. V podstatě je Suga všechno to, co Andrej Babiš pouze tvrdí, že je.
Hlavně ale Suga velice dlouho sloužil jako Abeho pravá ruka. Mezi novináři je známý jako Železná zeď proto, že zásadně neodpovídá na otázky, na které odpovídat nechce, ale v japonských politických kruzích je známý jako fixer. Když měla Liberální demokracie nebo sám Šinzó Abe problém, Jošihide Suga ho vyřešil. Údajně nenajdete v Tokiu nikoho, kdo by se lépe a rychleji pohyboval v zákulisní politice a uměl lépe přesvědčovat, uplácet, vyhrožovat a vyvíjet nátlak. Suga je ten typ člověka, kterého nutně potřebuje každá strana. Ale jestli je to vhodná tvář strany, to už je věc druhá.
Jošihide Suga totiž není dost možná vhodná tvář ničeho. Jeho první proslov byl plný hezitačních zvuků a nejisté dikce, nikdy se pořádně neusmál… Navíc má jenom rok do voleb, tedy rok na to, aby se ukázal jako vhodný premiér.
Kromě jeho osobních, hm… kvalit ho tíží ještě dvě věci. Zaprvé popularita Liberální demokratické strany pomalu klesá kvůli koronaviru, zadruhé Suga nemá vlastní mocenskou základnu. Zatímco Abe pocházel z dlouhé linie politiků a vysoce postavených armádních důstojníků, Jošihidův otec pěstoval jahody a Suga si musel vysokou školu platit sám. Na vrchol se dostal hlavně proto, že si ho Šinzó vybral. Jenže teď je šlechtic pryč a ronin zůstal sám. A političtí žraloci už krouží ve vodě, čekají na první kapku krve.
Tak uvidíme ve volbách.