Šílenec

Jako spousta nacistických pohlavárů si i Ernst Röhm vysloužil ostruhy v první světové. Nejdřív to dotáhl na nadporučíka a u Verdunu si proti Francouzům vybojoval dokonce hodnost kapitána, Železný kříž první třídy a pověst šílence, který je schopen vyběhnout vstříc nepřátelům bez ohledu na nebezpečí. Proto to taky koupil granátem a nadosmrti měl zjizvenou tvář. Tak jako dobře zjizvenou, jestli chápete, co tím myslíme. Nebyl znetvořen, jenom prostě vypadal jako… no, nacistický oficír.

Jako spousta naštvaných a radikalizovaných vojáků se cítil zrazen a ukřivděn tím, že mocnosti, které první světovou vyhrály, okleštily Německo o jeho slavnou armádu. Nejdřív se tedy stal členem Freikorps, což byly paramilitární oddíly, které sloužily jako rezervy oficiální německé armádě, Reichswheru. V roce 1920 ale vstoupil do NSDAP a jeho hvězda začala stoupat. Začal organizovat jednotky SA.

Hnědá košile Röhm

SA neboli Sturmabteilung neboli Hnědé košile byly polovojenské oddíly, jakési ozbrojené křídlo NSDAP. A právě Hnědé košile na svých zádech defakto donesly Hitlera až k moci, protože ať už máte zemi rozvrácenou, jak chcete, bez trochy násilí, útlaku a teroru na svých spoluobčanech to daleko nedotáhnete.

Právě SA jednotky se pokusily pod Röhmovým a Hitlerovým vedením v listopadu 1923 o neslavný pivní puč, který byl tenkrát ještě zuby nehty se držícím demokratickým německem rozehnán a Röhm skončil s Adolfem v base. Jak asi víte, tady vznikl Mein Kampf, tady vzniklo přátelství s Rudolfem Hessem. Ale co je pro nás nejdůležitější, tady se Hitler na život a na smrt spřátelil s Ernstem Röhmem. Když se z vězení o rok později dostali, začal si už budoucí vůdce všímat politických rozporů, které se svým přítelem měl, ale nevěnoval jim tolik pozornosti.

Röhm chvíli dělal poslance, organizoval legální verzi SA a nakonec v roce 1925 odjel do Bolívie na vojenskou misi. Vrátil se o pět let později do proměněného Německa. Do Německa, které už bylo prolezlé červy nacismu. A vrátil se na osobní pozvání svého dobrého přítele Adolfa Hitlera rovnou do pozice vrchního velitele jednotek SA. Podřízen pouze samotnému vůdci.

mohlo by vás zajímat

NSDAP se před sto lety stala vzorem, podle kterého Hitler vystavěl Třetí říši

Národní, nebo socialismus?

Lidé mají občas tendenci Röhma vykreslovat jako nějakého antihrdinu, „charakterního nacistu“, stejně jako se to občas děje s Rudolfem Hessem nebo Erwinem Rommelem. Ale Stabschef Ernst Röhm nebyl pozitivní postava chycená v ozubených kolech historie. Byl to národní socialista jako řemen. Na rozdíl od Hitlera ovšem kladl velký důraz na to „socialista“. A tím si pod sebou postupně řezal větev.

V letech, které předcházely Hitlerově zvolení říšským kancléřem byly Röhmovy jednotky SA pro nastupující režim naprosto klíčové. Vyhrožovaly, mlátily, zavíraly, vraždily, utlačovaly, provokovaly, zkrátka terorizovaly po celém Německu kohokoli, kdo se stavěl do cesty NSDAP. Když se konečně Adolf vydrápal k moci, vypadalo to na velký happy end dvou veselých přátel. Ale přes Hitlerovo naléhání si Röhm se svými socialistickými proslovy na téma „dělnické revoluce“ nedal říct a nedal říct.

Všechny ty řeči o útlaku dělnické třídy, o popravách kapitalistů a rovném rozdělování statků silně znervózňovaly kapitány německého průmyslu, kteří ale byli pro Hitlerovy další plány extrémně důležití. Moc režimu se začala rozdělovat. Národní socialisté se začali štěpit nalevo a napravo. Pravicové konzervy se stavěly na stranu Hitlera, levice ve straně přecházela na stranu Ernsta Röhma. A Röhm měl pod palcem celou SA, která v té době čítala skoro dva miliony osob.

Goebbels s Himmlerem, kteří měli pocit, že jednotky SA ohrožují jejich menší, ale profesionálnější SS projekt, vycítili příležitost se toho zjizveného šmejda konečně zbavit. Hitler odolával dlouho, dokud na něj nezačal tlačit německý ministr obrany a nakonec mu umírající Paul von Hindenburg v létě 1934 pohrozil, že jestli něco se studenou občanskou válkou neudělá, nechá vyhlásit stanné právo.

Adolf moc dobře věděl, že jestli teď o moc přijde, už ji nikdy zpátky nezíská. A na konci června ‘34 se rozhodl jednat.

Přátelé na život, ale hlavně na smrt

29. června 1934 se konal sjezd velení SA. Jednotky SS prvně zasáhly právě tam. Röhm byl uprostřed noci vytažen z postele od svého přítele. Ano, drahý Ernst byl teplý jako srpnový den, ale to mu nikdy nezabraňovalo, aby utlačoval jiné homosexuály jenom proto, že byli také homosexuální. I když se proslýchalo, že do velení SA prosazoval mladé gaye… a s jedním takovým právě trávil noc po sjezdu.

Zatýkání a vraždění probíhalo celou noc až do ranních hodin. Podle odhadů některých historiků mohlo zemřít až tisíc členů SA, která se rázem ocitla bez velení a nahradilo ji profesionálnější a režimu mnohem věrnější SS. Někteří odsouzení často ani nevěděli, proč jsou popravováni a domnívali se, že SS chtějí svrhnout Hitlera, takže před popravou pateticky heilovali.

Röhmovi osobně byla nabídnuta takzvaná „jednoduchá cesta ven“, kterou dostávali vysoce postavení pohlaváři strany. Znamenalo to, že dostanete zbraň a můžete se v klidu střelit sami do hlavy, abyste se vyhnuli potupné popravě, případně negativním dopadům své „zrady“ na blízké.

GALERIE Ernst Röhm

+ DALŠÍCH 5 FOTEK + DALŠÍCH 6 FOTEK

Röhm tuhle hru ale odmítal hrát. „Tohle mi posílá Adolf?“ zeptal se údajně, když mu důstojníci donesli zbraň. „Jestli mě chce zabít, tak ať to přijde udělat sám.“ „Rozvažte to,“ poradil mu prý tenkrát obbergruppenführer SS, ale jenom tím probudil v Ernstovi šílence z fronty první světové. Došlo k bitce, která skončila tím, že Röhm koupil několik kulek.

Německo tu noc dokázalo, že jediným zákonem v zemi je odteď NSDAP. Strana samotná ukázala, že ani vysoce postavení členové nejsou vždycky v bezpečí. A sám Hitler předvedl, že není nikdo, koho by ušetřil na své cestě vzhůru.

Mimochodem, ten obbergruppenführer, který Röhma zastřelil, se jmenoval Theodor Eicke. Byl to velitel jednotek Totenkopfverbände, které se proslavily tím, že hlídaly koncentrační a vyhlazovací tábory. Velice symbolicky se tak tu noc Reich proměnil z velmi zlého místa… na ještě mnohem horší.