26. března 1953 oznámil americký lékařský výzkumník Dr. Jonas Salk v celostátním rozhlasovém pořadu, že úspěšně otestoval vakcínu proti poliomyelitidě, viru, který způsobuje ochromující onemocnění dětskou obrnou. V roce 1952, tedy v roce epidemie dětské obrny, bylo ve Spojených státech hlášeno 58 000 nových případů a více než 3 000 lidí na tuto nemoc zemřelo.
Dětská obrna
Dětská obrna, nemoc, která lidstvo postihla mnohokrát v průběhu zaznamenané historie, napadá nervový systém a může způsobit různý stupeň ochrnutí. Protože se virus snadno přenáší, byly epidemie v prvních desetiletích 20. století běžné.
K první velké epidemii dětské obrny ve Spojených státech došlo v létě roku 1894 ve Vermontu a do 20. století byly každoročně postiženy tisíce lidí. V prvních desetiletích 20. století se léčba omezovala na karantény a nechvalně proslulé „železné plíce“, kovové zařízení podobné „rakvi“, které napomáhalo dýchání.
Ačkoli mezi nejhůře postižené patřily děti, zejména kojenci, často byli postiženi i dospělí, včetně budoucího prezidenta Franklina D. Roosevelta, který v roce 1921 ve věku 39 let onemocněl dětskou obrnou a zůstal částečně ochrnutý. Roosevelt později přeměnil své panství ve Warm Springs v Georgii na léčebné centrum pro oběti obrny a zasloužil se o získání finančních prostředků na výzkum a léčbu pacientů s obrnou.
Jonas Edward Salk
Jonas Salk, který se narodil v roce 1914 v New Yorku, se poprvé začal věnovat výzkumu virů ve 30. letech 20. století, kdy byl studentem medicíny na Newyorské univerzitě, a během druhé světové války pomáhal vyvíjet vakcíny proti chřipce. V roce 1947 se stal vedoucím výzkumné laboratoře na Pittsburgské univerzitě a v roce 1948 získal grant na studium viru dětské obrny a vývoj možné vakcíny.
V roce 1950 měl k dispozici ranou verzi své vakcíny proti obrně. Salkův postup, o který se poprvé neúspěšně pokusil Američan Maurice Brodie ve 30. letech 20. století, spočíval v usmrcení několika kmenů viru a následném vstříknutí neškodných virů do krevního oběhu zdravého člověka.
Imunitní systém této osoby by si pak vytvořil protilátky, které by jí v budoucnu bránily v kontaktu s poliomyelitidou. Salk provedl první pokusy na bývalých pacientech s dětskou obrnou a na sobě i své rodině a v roce 1953 byl připraven oznámit své výsledky. Stalo se tak 25. března večer v celostátní rozhlasové síti CBS a o dva dny později v článku zveřejněném v časopise Journal of the American Medical Association. Dr. Salk se okamžitě stal celebritou.
Úspěch i krize
V roce 1954 byly zahájeny klinické testy s použitím Salkovy vakcíny na 1,3 milionu amerických školáků. V dubnu 1955 bylo oznámeno, že vakcína je účinná a bezpečná, a začala celostátní očkovací kampaň.
Krátce poté došlo v západních a středozápadních Spojených státech k tragédii, když bylo více než 200 000 lidí naočkováno vadnou vakcínou vyrobenou v Cutterových laboratořích v Berkeley v Kalifornii. Byly hlášeny tisíce případů dětské obrny, 200 dětí zůstalo ochrnutých a 10 jich zemřelo. Incident zpozdil výrobu vakcíny, ale počet nových případů obrny klesl v roce 1957, tedy v prvním roce poté, co byla vakcína široce dostupná, na méně než 6 000 případů.
V roce 1962 byla k dispozici orální vakcína vyvinutá polsko-americkým výzkumníkem Albertem Sabinem, což značně usnadnilo distribuci vakcíny proti obrně. Jonas Salk byl v roce 1977 mimo jiné vyznamenán Prezidentskou medailí svobody. Zemřel v La Jolla v Kalifornii v roce 1995 ve věku 80 let. Časopis Time ho roku 1998 zařadil mezi 100 nejdůležitějších osobností 20. století.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
