Jen pár hodin jízdy východním směrem leží země, která vašim potomkům připomene dobrodružné knížky o objevitelských expedicích. "Nejbližší evropská divočina" je ideálním místem pro letní zážitek s rodinou.
Z vlaku vystupujeme v hornickém městečku Petrosani ve středním Rumunsku. Hned první den nám dá zabrat nástup po lesní cestě na vrchol Cindetu (1548 m). Tisíc metrů převýšení za jediný den! Do těla si ale dáváme záměrně.
Zhýčkaní turisté si ostrý nástup na hřeben pohoří Vilcan ušetří díky lanovce na vrchol Straja (1868), která vede z nedalekého městečka Lupeni. Používal snad ale lanovky Sven Hedin, Otakar Batlička, Richard Halliburton a další objevitelé, o kterých dětem cestou vyprávím?
Medvědí hory Vilcan
Pak se před námi otevře tichý svět náhorních planin nad hranicí lesa, porostlých trávou. Táhnou se od obzoru k obzoru a připomínají Mongolsko. Čas od času potkáváme baču, který zahání divoce dorážející psy. Děti se jich nejdřív bojí, ale když jim řeknu, že mě za čtvrtstoletí cest do Rumunska nikdy žádný nekousnul, strach je přejde.
Raději si ale hladí polodivoké koně, kteří se na hřebenech Vilcanu tu a tam pasou. Nejvíc se jim ale líbí borůvkové plantáže, na kterých čas od času potkáváme rumunské sběrače s kbelíky na zádech.
Jinak je ale hřeben Vilcanu zcela pustý. Žádné chaty, žádné davy výletníků. Během pětidenního přechodu nás míjejí jen dvě malé skupinky horalů, obě z Česka. Veškerou výbavu včetně stanu a jídla si neseme na zádech, taková soběstačnost je výchovná. Stejně jako námaha při sestupu do sedla Dilma Catuza (1152 m), které hory přetíná na dvě poloviny, a následném prudkém výstupu na druhou část hřebene.
Arcanu znamená “tajemství”
Miloslav Nevrlý o Vilcanu ve svých Karpatských hrách píše: „Medvědí hory. Bloudivé a členité hory bez turistických cest. Spali jsme pod širým nebem a nevěděli kde, krásné usínání. Všechno tam bylo tiché – oheň, les, vyprávění, úplněk. Bez lidí, jen černí kanci v neprostupných houštinách pod námi. Za dalšími údolími se vzpínaly malinové stráně, nejčervenější stráně, největší maliny Rumunska...“
Z traverzu úbočím hory Arcanu (1760 m) se otevírá panoráma sousedního skalnatého pohoří Retezat. Dětem tu před spaním vysvětluju, co je to arcanum. Latinské slovo označuje tajemství, které se sice snažíte odhalit, ale které je z principu nedostupné. Právě proto má arcanum magickou sílu, která vás neustále enigmaticky vzrušuje.
Tenhle vrchol pohoří Vilcan je tak vlastně symbolem celých rumunských hor. Můžete do nich jezdit celý život a stejně vás nepřestanou přitahovat. Naučte to i své děti!
Jak se tam dostat?
K cestě do pohoří Vilcan je ideální přímý noční lehátkový vlak z Prahy do Petrosani. Jmenuje se EN 477 Metropol a jezdí od června do září. Alternativou jsou vlaky s přestupem v Budapešti a ve městě Simaria.
TADY najdete předchozí díl článku.
Podobné články
Komerční článek
Doporučujeme
Martin Miko
