Souboje o Bílý dům se tradičně účastní kandidáti dvou největších amerických stran. Občas se ale stane, že i politik mimo Demokratickou či Republikánskou stranu získá podporu obyvatelstva. V nedávné historii získal největší podporu mezi kandidáty třetích stran jistý boháč jménem Ross Perot...
Texaský pracháč
I když je americký politický systém jasně rozdělen mezi demokraty a republikány, prezidentských voleb se účastní i zástupci jiných stran, kteří ale většinou dostanou jen marginální počet hlasů. Občas se stane, že kandidát třetí strany tak trochu zamíchá volbami, když třeba v klíčovém státě odebere hlasy zástupci jedné ze dvou hlavních stran. Nejeden demokrat z prohry Ala Gorea v roce 2000 viní kandidáta Zelených Ralpha Nadera, jemuž hodili hlas mnozí demokraté – Nader tak Goreovi ubral hlasy, které by mu stačily na výhru nad Georgem Bushem. Málokdy se ale stane, aby kandidát třetí strany měl reálnou šanci na vítězství. Přesto pár takových případů je – jedním z nich je i muž jménem Ross Perot.
Ross Perot byl úspěšný texaský miliardář, který podnikal v oblasti počítačů – byl to právě Perot, kdo dal v 80. letech peníze Stevu Jobsovi na novou firmu po jeho vyhazovu z Applu. Perot byl nadšeným podporovatelem prezidenta Ronalda Reagana, ale během druhého období se mu republikánský prezident znechutil. Státní dluh rostl a spolu s ním rostla i korupce na nejvyšších místech. Na počátku 90. let se tak Perot rozhodl otestovat, zda by měly jeho politické názory – směsice populismu, přímé demokracie a vyrovnaného rozpočtu – šanci na úspěch.
Perot proto v únoru roku 1992 v talk show Larryho Kinga prohlásil, že pokud se mu podaří získat místo na kandidátce ve všech 50 státech, půjde do závodu o Bílý dům. K překvapení všech se mu tento poměrně složitý úkol vydařil, a tak se rozhodl, že skutečně bude kandidovat na prezidenta. Jako svého spolukandidáta si vybral vysloužilého válečného hrdinu admirála Jamese Stockdalea, kterého si dodnes Američané pamatují pro jeho příšerný výkon ve viceprezidentské televizní debatě.
Dvojitá prohra
Oproti tomu Perot v televizi exceloval a stal se prvním a na dlouhou dobu posledním účastníkem prezidentské debaty, který nebyl republikán či demokrat. V létě 1992 pak průzkumy ukazovaly, že má Perot náskok téměř 10 % před prezidentem Georgem H. W. Bushem a jeho protikandidátem Billem Clintonem. Byť to kvůli americkému systému volitelů vlastně nic neříkalo, psychologický dopad byl obrovský a kampaně obou hlavních stran dělaly, co mohly, aby Perota zastavily. Ten se nakonec zastavil sám. Jeho podivné manipulativní ovládání vyštvalo většinu jeho poradců, kteří se mu odmítali podvolit, a do novin se začaly dostávat všelijaké jeho hříchy z dřívějších dob.
Perot, znechucený negativní mediální kampaní, ohlásil v červenci 1992, že odstupuje z prezidentského závodu. To mu ale vydrželo jen do října, kdy překvapivě ohlásil svůj návrat do prezidentských voleb. Jeho šance na vítězství však byly již dávno pryč. Přesto Ross Perot získal téměř pětinu všech odevzdaných hlasů.
O 4 roky později to Perot zkusil ještě jednou, tentokrát pod hlavičkou své nově založené Reformní strany. Navzdory popularitě, která mu zůstávala z předchozích voleb, nedokázal Perot znovu získat podporu svých voličů a volby prohrál se ziskem 8 % hlasů. To byl na kandidáta mimo hlavní proud slušný výsledek. Takový úspěch již žádný kandidát z třetí strany nikdy neměl.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
