Karel Gott nebyl komunista
Karel Gott zemřel v říjnu 2019 a přesně rok na to jako pocta zbožňovanému zpěvákovi přichází do kin dokument režisérky Olgy Malířové Špátové Karel. Snímek se snaží zachytit Gotta v soukromí, tedy jako otce a manžela, ale také malíře, kterým si primárně od dětství přál být. Hudbě se začal věnovat až poté, co ho nevzali na UMPRUM, chtěl si zpěvem pouze přivydělat na malířské potřeby, aby mu další přijímačky už vyšly. U takového formátu ale samozřejmě nelze vypustit ani průřez celou kariérou, a to alespoň v základních bodech. A tak se dokument Karel neobešel ani bez krátké doušky týkající se Anticharty, kterou Gott podepsal, a dokonce tehdy přednesl krátký projev ke kolegům umělcům.
Gott toto téma osobně nesnášel, rozčilovalo jej, což je vidět i v dokumentu, přesto ho autorka snímku zkrátka musela do filmu zařadit. "Karel nebyl žádný komunista nebo podporovatel režimu, naopak, byl to rebel, který chtěl hravě žít, bavit se a především zpívat," vysvětlila Špátová na tiskové konferenci spojené s uvedením Karla do českých kin.
"Nechtělo se mu do toho, ale přesto svolil, šel se mnou do archivu, šel tam s kamerou. Poznala jsem, že nemá, co skrývat," popsala část natáčení režisérka. O Gottově podpisu Anticharty se vyjádřila jako o jeho jediné chybě, kterou nechce zlehčovat, přesto ji samotnou trápí, že to zpěvákovi bylo čtyřicet let vyčítáno. Sám Gott v dokumentu k Antichartě řekne jen tolik, že on a další umělci byli nahnáni do Divadla hudby, kde slovo "anticharta" vůbec nepadlo. "O desítkách let úspěchů, tuzemských i světových, nebo třeba o písni Kam tenkrát šel můj bratr Jan, která vyšla na desce Romantika vydané přesně deset let po upálení Jana Palacha, a kterou komunisté chtěli nechat v celém nákladu sešrotovat, o tom nikdo nemluví," vypráví dopáleně Gott ve filmové novince.
"Nikdo jsme to nezažili. Všichni si říkáme, že bychom to neudělali, ale nevíme to jistě. On (Gott) neměl nic jiného, než zpívání, takže kdyby to neudělal, přišel by o všechno," dodala Malířová Špátová. Prozradila zároveň, že natočila scénu s Jiřím Suchým, ve které Suchý vzpomíná, jak si ho Gott přál na křtu desky, režimu poplatní novináři mu ale sdělili, že pokud tam Suchý přijde, tak ale už nedorazí oni. Na to Mistr pokrčil rameny s tím, ať si nechodí, a křest proběhl podle jeho představ. Gott v divadle Semafor u Suchého a Šlitra začínal, nastartovalo to jeho kariéru, dlužil mu za mnohé. Tato scéna se ovšem do koncového sestřihu nedostala.
Ona krátká zmínka o Antichartě je podle tvůrkyně dokumentu dostatečná. Scénu, kde se přímo Gott vyjadřuje k Antichartě, se v hotovém filmu rozhodla ponechat záměrně ne proto, aby opět otevřela donekonečna omílané téma, ale aby naopak pomohla tuto diskuzi jednou provždy uzavřít. Cílem jejího snímku je ukázat zbožňovaného zpěváka takového, jaký byl v soukromí, a to především v posledním roce svého života, kdy se věnoval úloze otce a manžela a zároveň bojoval s leukémií.
Dvouhodinový snímek Karel má premiéru 15. října. Obsahuje celou řadu dobových záběrů, archivních snímků Gottových spolupracovníků a přátel i rozhovory s dalšími slavnými osobnostmi, například s Jiřím Suchým či Martou Kubišovou. Větší část snímku ale tvoří intimní pohled na Karla Gotta, jaký byl, když slezl z pódia. Užší vymezení pohledu na ikonickou celebritu dokumentu rozhodně prospělo a dělá z něj zábavnou podívanou i pro toho, kdo není členem Gottova fanclubu, což je příjemné překvapení vzhledem k tomu, že snímek původně vznikl vlastně na objednávku manželů Gottových a Ivana Gottová je jeho hlavní producentkou. Podle Špátové to byla právě ona, kdo trval na ponechání intimních až depresivních scén ze závěru Gottova života ve výsledném snímku. Více se dozvíte v recenzi na nový český filmový počin, kterou přineseme tradičně v pátek.