Karlovy Vary, město legend
Já pocházím od Karlových Varů a všem malým dětem v tom kraji cpou legendu o vzniku Karlových Varů do hlavy nonstop. V kraji neexistuje dítě, které by neslyšelo nepravděpodobnou historku s jelenem, kamzíkem, Karlem IV. a popáleným psem. Ale vy ji pravděpodobně neznáte! A teď si možná nalháváte, že vás to nezajímá, ale ve skutečnosti vás příběh, který obsahuje římského císaře a popáleného psa, zaujal, že?
Pro potřeby našeho příběhu budeme postupovat takovou sendvičovou metodou, což znamená, že vezmeme dva chleby upečené z pravdy a faktů a mezi ně vložíme šťavnatý kus legendy, cool? Tak jdeme na to, děti. Konečně využiji svého vzdělání!
Chléb pravdy!
Karlovy Vary jsou nesmazatelně spjaty s Karlem IV. a pravděpodobně nějakou podivnou formou Stockholmského syndromu, kterou si tam vladař vyvinul. Víme totiž, že ještě jako malý chlapec Karel pod jménem Václav pobýval s matkou na hradě Loket. Podle všeho neměla Eliška Přemyslovna s Václavovým otcem úplně šťastné manželství.
Palacký popisuje, že když Jan Lucemburský dorazil na Loket, příšerně zuřil kvůli nějakému “manželskému” sporu a vybil si to na celém hradě. Nakázal hradní posádku vystřídat svými muži a když váhaví obránci Lokte nějakou minutu nereagovali, protože nevěděli, jestli král nežertuje, nechal do nich Jan střílet. Elišku poslal do Mělníka a děti nechal na Lokti. Nejstarší Václav byl pak údajně po dva měsíce vězněn v temné komoře, kam prosvítalo světlo jen klíčovou dírkou.
Když se v roce 1346 Jan Lucemburský rozhodl, že najede úplně slepý do nepřátelského šiku, stal se ve svých třiceti letech Václav českým králem a dostal k tomu jméno Karel. Vykoupil pro českou korunu zpátky loketský hrad, který nechal Jan dát do zástavy, rád si tam odbýval státní záležitosti a jezdíval tam nechat odpočinout své bolavé údy. Na ty trpěl, zvlášť na nohy. Takže... jestli měl z Lokte hezké vzpomínky na matku? Nebo skutečně zafungoval nějaký typ Stockholmského syndromu? Těžko říct. Většina zdrojů se shoduje na tom, že když byl vězněn na hradě, byly mu nějaké tři roky. Což dělá z jeho otce ještě o stupeň větší zrůdu, ale je možné, že to Karel prostě vytěsnil.
Šťavnatá pověst
Každopádně, král Karel byl klasickým šlechticem své doby. Miloval ženy, turnaje, Boha a lov. Konkrétně lovu se mu na Lokti dostávalo hojně. Okolní kopce byly, a často dodnes jsou, pokryty hustými lesy. A nejlepší loviště bylo v nedalekém údolí. V údolí, kde dnes stojí Karlovy Vary.
A tady začíná naše pověst. Nevíme přesně v jakém roce se tohle mohlo odehrát, ale pokud se něco takového stalo, muselo to být nejspíš někdy v padesátých letech čtrnáctého století. Králova družina pronásledovala hustým lesem urostlého jelena, který před nimi kličkoval mezi stromy, skákal přes kameny a padlé kmeny, stále ho ne a ne dostihnout. A tak lovci vypustili králova nejlepšího loveckého psa.
Ohař naháněl dvanácteráka až na kraj útesu, ze kterého se jelen mocným skokem vrhnul do údolí… a pes za ním. Jenomže jelen byl na podobné skoky zvyklý, kdežto pes ne, takže zatímco parohatý přistál bezpečně na břehu jezírka, pes se zřítil přímo do něj. Vyl, skučel, zoufale se škrábal na břeh, musela mu pomoci králova družina. Pes byl navíc ošklivě popálený termálním pramenem.
Karel, kterého přivolali, aby se na ten zázrak podíval, viděl pramen jako odpověď na své modlitby a několikrát se z něj napil. A bolesti v nohou polevily. I nechal král kolem pramene vybudovat město. A nechal ho pojmenovat… Teplé Lázně u Lokte!
Zavíráme sendvič
Navzdory tomu, co si můžete myslet, když jdete po Praze, Karel nenechával pojmenovávat všechny věci podle sebe, to se stalo tak nějak později. Oblasti kolem termálních pramenů se říkalo buď Teplé Lázně nebo Oboral, Karlovy Vary se z nich staly až po Karlově smrti. Podle historiků a archeologů tam první osada vznikla kolem roku 1350.
Ale! Oficiálně se z toho zapadákova u Lokte stalo město roku 1370, konkrétně 14. srpna, kdy Karel IV. už jako římský císař udělil Teplým Lázním královský status města. A před svou smrtí se pak do města ještě dvakrát vrátil.
Místní milují jak postavu Karla IV., tak celou legendu s jelenem a popáleným psem. V devatenáctém století dokonce na místě, ze kterého se traduje, že jelen skákal, chtěli Karlovarané postavit sochu jelena. Pak si radnice zjistila, kolik by to stálo a rozhodla se radši pro pamětní desku. Nicméně lokální boháč a blázen baron August von Lützow nechal nakonec na vlastní náklady instalovat na skálu sochu kamzíka. Prý jako myslivec nemůže přijmout, že by ze skály skákal jelen, musel to být kamzík.
Dobrá tedy. Ta socha je tam doposud, mimochodem.