Že byl John Dillinger lupič gentleman, to se tak docela říct nedá. Americká veřejnost ho tak ale v době jeho slávy rozhodně vnímala. Zloděj, který přepadl mnoho bank, se na začátku akce vždy představil a s rukojmími si před jejich propuštěním vždy potřásl rukou. Zároveň ale už ve třinácti znásilnil stejně starou holčičku. Když prchal před FBI, nechal si přešít obličej a kyselinou se snažil odstranit si otisky prstů. Nakonec ho zabili při přestřelce a dnes má své vlastní muzeum.
Dillinger z Indiany
John Dillinger byl americký lupič a zároveň důkaz, že když vás ve filmu hraje Johnny Depp a máte vlastní muzeum, ještě to neznamená, že jste cool chlapík. I když v době jeho největší „slávy“ si přesně to americká veřejnost o vůdci gangu myslela – že to je slušně vychovaná novodobá verze Robina Hooda, která bere peníze zlovolným korporacím, tedy bankám. Že tam chyběla ta část o „dávání chudým“, to bylo zřejmě vedlejší. Američané viděli jen to, že když Dillinger a jeho gang přepadli banku, nejprve se lidem uvnitř slušně představil a rukojmí pouštěl na svobodu s tím, že jim potřásl rukou a poděkoval jim, že nehysterčili.
Ale Dillinger měl i druhou a pěkně temnou stránku, a to už od dětství. Vyrůstal v Mooresville v Indianě a když mu byly čtyři, jeho matka zemřela. Na jeho výchovu tak zbyl jen Dillinger sr. a to byl drsný chlap. Syna řezal hlava nehlava, což chlapci asi moc nepomohlo, ale zase to nebylo úplně bezdůvodné. Ačkoliv lidé v Mooresville malého Johna vnímali jako pracovitého a ochotného klučinu, už ve třinácti kradl tuny uhlí a spolu s kamarády znásilnil stejně starou holčičku. Otec mu domlouval, John dostával holí na holou, ale když to nebylo nic platné, rozhodl se jeho otec, že ho za trest bude uvazovat řetězem za rodinným obchodem.
Je jasné, že vztahy otce se synem to zrovna nevylepšilo, a tak se Dillinger mladší přihlásil k námořnictvu hned v 18. Dril ale vydržel pár měsíců a pak utekl. Vrátil se do rodné Indiany, kde se přidal k tlupě lupičů. Chytl se opravdu špatné party, a to doslova – byli to takoví manťáci, že je hned při prvním přepadení chytili a poslali do vězení na 10 let. Pro Dillingera to ale bylo štěstí v neštěstí, protože se za mřížemi ledacos naučil a seznámil se s mnoha zkušenějšími kriminálníky. Když tedy po devíti letech utekl, založil si vlastní gang a už moc dobře věděl, co a jak dělat. Dillingerova banda první banku „udělala“ právě 17. července 1933.
Tím začalo jejich zločinné řádění, které trvalo 4 měsíce a vybílilo trezory 6 různých bank. FBI byla z téhle party zoufalá, dokonce vznikl i čtyřicetičlenný „Dillingerův přepadový oddíl“, který měl jediný úkol – zločince dopadnout a dostat za katr. Osudnou se Dillingerově partičce stala banka v Ohiu, kde je policisté konečně dostali. Jenže tou dobou už víc než zkušený Dillinger na to byl připraven. Měl mezi muži zákona svoje lidi, a tak se mu podařil husarský kousek – při převozu do státní věznice ho neeskortovali skuteční policisté, ale jeho kumpáni převlečení do „vypůjčených“ uniforem. Dillinger tak znovu uprchl a spanilá jízda za získáním v bankách uložených úspor Američanů začala nanovo.
Arizona, Florida, Indiana, všude tam si Dillingerovi hoši naplnili kapsy a pytle. Ale FBI jim byla v patách – znovu Dillingera dostali v Tusconu a tentokrát se už do vazební věznice skutečně dostal. Jenže ten chlap se nebál ničeho. Ze dřeva si vyřezal maketu pistole, krémem na boty ji natřel na černo a za jejího použití vyděsil dozorce natolik, že ten ho skoro až vyprovodil za brány věznice, skoro jak na procházku. Dillinger se dostal do nejbližšího města, kde si za rukojmí vzal místního šerifa a v jeho služebním voze se dostal až na hranice státu Indiana. Tam šerifovi, jak bylo Dillingerovým dobrým zvykem, potřásl rukou a poděkoval za spolupráci a pustil ho. Sám Dillinger se vydal opačným směrem a brzy založil další gang.
Mistr lupičského řemesla i úniků se tak pomalu, ale jistě stal nejhledanějším mužem Ameriky. Minimálně J. Edgaru Hooverovi, šéfovi FBI, ležel pěkně v žaludku, a tak na jeho dopadení vypsal odměnu ve výši 20 tisíc dolarů. Dillinger věděl, že věřit nemůže nikomu, a tak vymyslel něco šíleného stejně jako odvážného (to je třeba uznat). Dlouhodobě se zajímal o plastickou chirurgii, a tak si v Chicagu domluvil zákrok u jistého dr. Wilhelma Loesera, který sice neměl licenci, ale měl v tomto oboru jisté zkušenosti. Loeser spolu se dvěma svými kolegy Dillingerovi zkusil přešít obličej, ale moc se to nepovedlo. Drobné zásahy proběhly, ale zločinec byl stále poznat a byl s prací lékařů výrazně nespokojený. A tak se alespoň pokusil zničit otisky prstů tím, že si ruce polil kyselinou.
Nakonec ale i člověk, který byl pro svobodu evidentně schopen udělat opravdu cokoliv, našel svůj konec. Byla to žesnká, kdo ho zradil, i když ne úplně ta jeho. V roce 1934 si Dillinger začal s jistou Polly Hamilton. Polly se živila jako prostitutka a bydlela a pracovala v nevěstinci u Anny Sage, jež se vlastním jménem jmenovala Ana Ivanova Akalieva. Ilegální přistěhovalkyně z Rumunska byla přes Polly s Dillingerem také v kontaktu a FBI na to přišla. Ženě pohrozili deportací a pro prodejnou Annu skutečně nebyl problém udat někoho, s kým vlastně neměla nic společného. Dillingera i Polly vylákala do kina, a když film skončil, venku už na ně čekala hromada strážníků.
Dillinger to nečekal a zpanikařil. Vytáhl zbraň a začal proti té obrovské přesile pálit. Bylo jasné, že nemá šanci – policisté střelbu opětovali a několik kulek Dillingera smrtelně zasáhlo. A tak skončil „lupič gentleman“ – v kaluži krve na chicagské ulici. Část legendy, ta lepší, ale žije dodnes – Dillinger má totiž v Indianě vlastní muzeum.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
