Některé české normalizační komedie jsou dodnes legendární, jiné si tak pevné místo v našem filmovém folkloru nezískaly, přesto nejsou vůbec špatné. Takovým případem je i adaptace knihy Jaromíry Kolárové Holky z porcelánu.
Křehule ze skladu
Holky z porcelánu jsou jednoduchou komedií o jedné předávací inventuře, která je důkazem, že i takové místo jako sklad se může stát dějištěm úsměvného příběhu. Jejími hrdinkami jsou dívky a ženy pracující mezi stohy talířů ve velkém skladu jedné porcelánky. Příběh začíná v okamžiku, kdy do skladu nastupuje nová síla, šestnáctiletá Maruška (Lenka Kořínková), zatímco vedoucí, paní Světla (Míla Myslíková), zase jednou vyhrožuje, že s tím sekne a půjde dělat jinam. Přestože vytoužený nový skladník je ochoten převzít sklad okamžitě, Světla trvá na inventuře. To ovšem netuší, jaký pedant je předseda inventurní komise, jistý pan Rybička. Předávací inventura se mění v groteskní noční můru, která zaskočí všechny zúčastněné a poněkud naruší nejen pracovní režim, ale i osobní program každé z holek.
Juraj Herz natočil film z jediného důvodu. Komunističtí cenzoři si jako podmínku pro zrušení jeho tvůrčího zákazu vymínili, že musí vytvořit snímek z prostředí dělnické třídy. Ačkoliv slovenský filmař vše splnil, stejně měl při schvalování kousku problémy. Hodnotitelům se nelíbily dvě věci; název jim přišel sprostý, a to kvůli slangovému výrazu „holky“. Ještě víc jim ale vadilo, že Herz udělal z pracující mládeže „kur*y“, když jednu z party protagonistek vykreslil jako svobodnou matku s nemanželským dítětem, navíc ještě s tím, že to přece není žádný problém.
Film nakonec prošel, a tak ho mohli vidět nejen návštěvníci kin v roce 1974. Co o tomto snímku všechno víme? O tom vás dovzdělají zajímavosti o jeho vzniku v následující galerii:
Podobné články
Doporučujeme
Martin Miko
