Filip IV. Francouzský zvaný Sličný byl francouzským panovníkem z rodu Kapetovců. Byl znám svou tvrdou vládou aneb co si umanul, to dostal. Ve Francii zahájil centralizaci moci, vyhnal Židy, vydupal si přesun papežského stolce z Vatikánu do Avignonu a roku 1307 zlikvidoval templářský řád.
Umanutý Filip IV. Sličný
Filip IV. Sličný byl jedním z těch panovníků, kteří vládnou tvrdou rukou. Jdou přes mrtvoly a své úmysly prosazují navzdory všemu ostatnímu. Ne snad, že by do jisté míry byla tato povahová vlastnost ke škodě. Cílevědomí panovníci stojící pevně na zemi byli zapotřebí, ovšem u Filipa nějaké vyšší moci trochu ujela ruka a nadělila mu cílevědomosti možná až příliš.
Filip svou vládu opíral o organizovanou správu a úřednictvo a je potřeba zmínit, že měl zcela nepochybně v hlavě dobyvačné a uchvatitelské zájmy. Nejprve svou moc rozšířil sňatkem s Janou I. Navarrskou, díky čemuž získal roku 1284 království navarrské a významné hrabství Champagne. Těžko říct, zda Filipovi více záleželo na nové manželce či na nově nabytém území.
Jak už to u francouzských králů bývá, i Filip vedl válku s Anglií, konkrétně s anglickým králem Eduardem I. Válka s anglickým králem byla očividně Filipovi málo, s anglickými králi vedou válku přece úplně všichni francouzští panovníci, to není nic zajímavého. Dostal se tedy do mocenského konfliktu s papežem Bonifácem VIII.
Spor s papežem
Bonifác VIII. byl posledním mocensky silným papežem, jehož autorita byla nezávislá na světských panovnících, což bylo právě to, co se Filipovi nelíbilo. Bonifác nehodlal přihlížet stupňujícímu se konfliktu mezi Francií a Anglií. Všiml si totiž, jak kapetovské dynastii narůstají čím dál tím větší křídla. Filip však odmítl jednat nejen s Eduardem, ale i s Bonifácem. Vše eskalovalo až k zajetí Bonifáce a dosazení Francouze Klimenta V. na papežský stolec, který byl přesunut do Avignonu.
Tímto způsobem řešil Filip většinu životních překážek a problémů. Podobným příběhem je také jeho „spor“ s templářským řádem. Řád templářů, celým názvem Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu, byl jedním z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. Podobně významné byly v Evropě už jen dva další řády, Řád Johanitů a Řád německých rytířů, ale ani ty v určitých chvílích nedosahovaly takové moci jako templáři.
Likvidace templářského řádu
Řád byl pravděpodobně založen mezi roky 1118 až 1120 v důsledku první křížové výpravy do Svaté země. V prvních chvílích existence zajišťoval řád bezpečnost pro poutníky, putující z přístavu Jaffa do Jeruzaléma. Během několika let však řád natolik zesílil, že se začal účastnit bitev a významně se podílet na ochraně nově vzniklého Jeruzalémského království.
Z řádu se postupem času stala mocná a bohatá organizace, jejíž prapůvodní úkol, tedy ochrana chudých a bezbranných poutníků na cestě do Svaté země, již kompletně vyprchal. Řád se věnoval svým ekonomickým aktivitám a částečně ovlivňoval dění v Evropě. Moc a bohatství řádu se však nelíbily vládnoucím panovníkům. Osudovým rokem se stal rok 1307, kdy proti templářům začal aktivně vystupovat náš umanutý Filip IV. Sličný. Jako důvod uvedl, že mu templáři odmítli finančně přispět na jeho válečné výlohy. Nakolik byl tento důvod relevantní není známo, dost možná má ale likvidace templářů co do činění s Filipovou averzí vůči papežovi.
Templáři byli v té době velice bohatí, mocní a především samostatní – nepodléhali žádné světské moci, sloužili jen a pouze zájmům papeže. Filip v tom viděl cestu k souboji s papežem, navíc ho lákal templářský majetek. Byly zde aspekty, které hrály ve Filipův prospěch. Vzhledem k bobtnajícímu templářskému bohatství začali být templáři běžně obviňováni ze zkaženosti. Vše, o co templářům údajně šlo, byly jen jejich vlastní ekonomické zájmy a peníze. Druhým aspektem byla tajemná aura plná mýtů a tajemství. Řád byl totiž velice uzavřený před okolním světem, což mělo za důsledek šíření drbů a povídaček. Filip využil všech možností a obvinil templáře z kacířství, sodomie, magie a neúcty k svátosti oltářní.
Věznění a upalování
Ráno v pátek 13. října roku 1307 – odtud pravděpodobně pochází onen „nešťastný pátek třináctého“ – začalo hromadné zatýkání templářů po celé Francii. Veškerý templářský majetek byl zkonfiskován královskými zmocněnci. Rytíři se nechtěli dostat do předem prohrané bitvy, ve které by ztratili mnoho životů, nekladli proto odpor. Zatčeno bylo několik tisíc templářů, běžně se uvádí počet kolem pěti tisíc. Templáři strávili v první fázi rok ve vězení. Během tohoto časového úseku se spousta z nich začala přiznávat k různým činům, za vidinou propuštění. Celý proces však trval dlouhých sedm let a nejednalo se o proces bez ztráty na životech. V květnu roku 1310 bylo upáleno prvních 54 templářů a následovali další. Filip IV. Sličný opět dosáhl svého a templáři byli ke 2. dubnu roku 1312 zrušeni.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
