Kluci z party
V roce 1970 se americký režisér William Friedkin rozhodl natočit adaptaci divadelní hry Marta Crowleyho Kluci z party. Osm přátel v ní pořádá narozeninový večírek. Jsou to normální lidé, kteří žijí obyčejným životem a od svého okolí se nijak zvlášť neodlišují - až na to, že jsou gayové. Před sebou si nemusí na nic hrát, a tak se jejich večírek začne odvíjet v té nejlepší pohodě. Pak se ale objeví první zádrhel v podobě heterosexuála Alana, kterého pořadatel večírku omylem pozval do úzce semknuté bandy. Další problém přichází se striptérem Texem, který měl být půlnočním překvapením pro oslavence, jenže na párty dorazí dřív. Atmosféra houstne a nakonec dojde na takové odhalování charakterů, s jakým nikdo z přítomných nepočítal. Klasické konverzační drama bylo ve své době oceňované, především ale kontroverzní.
Zaprvé se jedná asi o první film, kde gayové a téma přijímání a nepřijímání homosexuálů většinovou společností utváří většinu snímku. Zadruhé režisér i tvůrce předlohy trvali na tom, aby titulní role hráli reálně homosexuální herci. V 70. letech provokativní, v roce 2020, o 50 let později, stále aktuální. Jakto? Režisér Joe Mantello totiž pro Netflix natočil remake Kluků z party, a to za zcela stejných podmínek.
V novince, která se na streamingové službě objeví už 30. září, uvidíme například Jima Parsonse známého jako Sheldona z Teorie velkého třesku, dále také Zacharyho Quinta či Matta Bomera, kteří se do povědomí dostali skrze seriál American Horror Story. Ostatně, tvůrce AHS Ryan Murphy je jedním z producentů Kluků z party.
Mantello režíroval už obnovenou premiéru původní hry, která byla na Broadwayi uvedena v roce 2018. Vyprodaná představení a kladné kritiky režisérovi zajistil dohodu s Netflixem, a tak se nyní i osvícení moderní lidé 21. století mohou pohoršovat nad tím, proč musí gaye hrát gayové a proč se musíme dívat na filmy o menšinách, když to nikoho nezajímá, dokud si "to svoje" dělají v soukromí a nikoho s tím neobtěžují. Je vpravdě nešťastné, že za půl století jsme se příliš daleko neposunuli, že? No ano.
Pokud kvalitní konverzačka v set upu o čtyřech stěnách není váš oblíbený subžánr, třeba ještě stihnete zajít na nějakou filmovou novinku do kina, než bude vyhlášen nový nouzový stav a ministr Prymula nás všechny zamkne do protiatomových krytů. Od 1. října je k vidění nové drama Francoise Ozona Léto 85, kde se na pozadí prázdnin na pobřeží Normandie odehrává kriminální story dvou mladíků. Stejně tak můžeme doporučit aktuální kousek Romana Polanského Žaluji!, který zpracovává slavnou Dreyfusovu aféru.