Český Achilles a jeho neurozený původ

Vládce, kterému je prvním známým českým kronikářem udělena skrze přezdívku taková pocta, bude nepochybně jakýmsi středověkým superhrdinou. Musel ovládnout nejméně půl Evropy, v bitvě hravě přemoci stovky nepřátel a na svém koni s jediným mečem v ruce setnout tři nepřátelské hlavy naráz. A samozřejmě musel být nesmrtelný. No, u Břetislava tomu tak úplně není. Přezdívku „český Achilles“ si ale Břetislav jistě zasloužil pro mnohé jiné povahové rysy, než tomu bylo u Achilla z řecké mytologie.

Příběh Břetislava začíná někdy mezi lety 1002 až 1005, kdy se měl údajně narodit. Otcem Břetislavovým byl přemyslovský kníže Oldřich a matkou neurozená žena z lidu, Božena. Kdyby byl Břetislav postavou v sérii Hra o trůny, byl by označen za „bastarda“, tedy syna urozeného otce a neurozené matky.

Kníže Oldřich během své vlády usiloval o dobytí Moravy, kterou hodlal svěřiti synovi. Ale jak už to tak u napůl urozených šlechticů bývá, i Břetislav měl situaci ztíženou. Synové narození tímto způsobem byli často považováni za jakési „šlechtice druhé kategorie“, čímž se jim mnohdy značně zúžily společenské kruhy, do nichž případně mohli proniknout. Břetislav musel vzít situaci do svých rukou; a to v podobném stylu, v jakém se nese již zmiňovaná knižní série a věhlasný seriál Hra o trůny. V nadsázce Břetislav tehdy totiž opravdu rozehrál jakousi hru o knížecí trůn.

Únos Jitky ze Schweinfurtu

Onen poskvrněný Břetislavův původ byl pomyslnou bolístkou v očích Břetislava i Oldřicha. Dnes tomu tak už ve většině případů není, ale tehdy se na to jednoduše hrálo, a to hodně. Vhodným řešením by byl sňatek s některou z urozených šlechtičen, která by šrám na Břetislavově původu uzdravila. Kdo by však chtěl dát svou urozenou dceru napůl urozenému šlechtici? Břetislav jednal. Za vhodnou kandidátku byla označena Jitka, dcera Jindřicha Schweinfurtského z mocného rodu Babenberků, jenž byl zároveň markrabětem Severní bavorské marky. Situace měla ovšem háček, zase. Jitka totiž pobývala v jednom z německých klášterů.

Kdyby Břetislav nakráčel s žádostí o ruku do dveří kláštera, pravděpodobně by neuspěl. Musel svou nastávající choť jednoduše unést. Břetislav se tedy kolem roku 1021 se svými pomocníky v utajení infiltroval do schweinfurtského kláštera, kde natrefili na Jitku spolu s dalšími několika dívkami. Spíše než o promyšlenou akci se jednalo o zběsilý útěk, což Břetislav v následujících chvílích předvedl. Jitku popadl za ruku a zamířil si to k bráně, kde hrdinsky přeťal svým ostrým mečem řetěz, jenž oběma bránil v útěku. Tím však odsoudil své pomocníky k nešťastnému osudu, neboť jim byly údajně „ruce a nohy uťaty, oči vyloupány a nosy uřezány“.

mohlo by vás zajímat

Přemysl Otakar II. věděl, že když budujete říši, nemusíte hrát vždycky čistě

Svatba a knížecí trůn

Akce však ve výsledku slavila úspěch. Břetislav nebyl za svůj čin potrestán, což je pravděpodobně důkazem toho, že byl mezi Babenberky a Přemyslovci sňatek již dříve ujednán. Jitka se za Břetislava opravdu provdala a porodila mu sedm dětí, z toho hned pět synů. Jitka si tedy únos snad nebrala osobně, pomstila se Břetislavovi možná až při výběru jména pro prvorozeného syna. Když se tedy Oldřichovi nakonec opravdu povedlo získat Moravu pod svá křídla, stal se Břetislav z Oldřichovy vůle údělným knížetem. V té době pobýval Břetislav s Jitkou v Olomouci, kde se jim roku 1031 narodil první syn. Dali mu jméno… Spytihněv.

Na knížecí trůn usedl Břetislav I. roku 1034 po smrti svého otce, se kterým se v závěru života rozkmotřil. Podporoval totiž údajně svého strýce Jaromíra, kterého Oldřich nechal z mnohých pochopitelných i nepochopitelných důvodů zajmout a oslepit. Právě Jaromír se roku 1034 vzdal trůnu ve prospěch Břetislava. Břéťa měl hru rozehranou, jak se patřilo.

Sebevědomá vláda a řádění v Polsku

Břetislav se ukázal býti velice silným, zodpovědným a sebevědomým panovníkem, díky čemuž si pravděpodobně zasloužil onu přezdívku. Úspěšně rozšiřoval své území, především na úkor sousedního Polska. Svými výboji brzo získal Slezsko, Krakov a vyplenil Hnězdno, odkud odvezl ostatky svatého biskupa Vojtěcha. Ne snad proto, že by si liboval v ostatcích pochovaných biskupů. Ostatky svatého Vojtěcha totiž měly i svůj politický význam a Břetislav se s jejich pomocí chtěl dožadovat zřízení českého arcibiskupství.

Břetislavovo řádění v Polsku však neuniklo novému římskému císaři, Jindřichovi III. Černému. Ten se bál vzrůstající moci svého vazala a požadoval po Břetislavovi, aby se vzdal Slezska. Břetislav odmítl. Císař se tedy rozhodl vyrazit se svým vojskem do Čech a ztrestat troufalého Břetislava. Ten se však na Jindřichův příchod náležitě připravil a nachystal pochodujícímu říšskému vojsku slavnostní uvítání v podobě zátarasů a pastí. Břetislav tak poměrně sebevědomě porazil Jindřichovo vojsko v bitvě u Brůdku na Šumavě i v bitvě u Chlumce pod Krušnými horami.

mohlo by vás zajímat

První český král přesídlil kvůli nenáviděnému bratrovi na Vyšehrad: Vratislav II. si korunu vysloužil za věrnost císaři

Seniorát

Břetislav se stal vítězem, ne však na dlouho. Celá situace se o rok později opakovala, tentokrát se však vítězem stal císař Jindřich. Břetislav se musel bosý a v rouše kajícníka dostavit na říšský sněm do Řezna, kde mu bylo nakázáno padnout k Jindřichovým nohám a žádat o odpuštění. Jednalo se však spíše o jakousi středověkou formalitu. Břetislav si potupnou situaci vytrpěl a Jindřich mu velkoryse vládu i jeho země navrátil. Zanedlouho se z rivalů stali spojenci, kteří spolu stáli na jedné straně při vojenských taženích do Uher. Český Achilles, Břetislav I., zemřel během jednoho z těchto uherských tažení 10. ledna roku 1055. Než však zemřel, stihl šalamounsky vyřešit otázku nástupnictví, a onu hru o trůny se ctí dohrát. V platnost uvedl takzvaný seniorát, stařešinský nástupnický zákon, který značně upevnil postavení rodu Přemyslovců na trůně. Spočíval pochopitelně v tom, že moc v knížectví bude držet vždy ten nejstarší člen rodu, přičemž ostatní budou „pod jeho panstvím“. A tak se Břetislav například i tímto činem opravdu zasloužil o přezdívku, jež mu byla kronikářem udělena.