Entropie
Můj point je, že velká část z nich to nedělá ani tak kvůli spravedlnosti, ale kvůli sobě. Aby v hlavě utišili to doprázdna točící se kolečko navíc. Aby se vůbec něco v jejich životě dělo, a aby to celé dávalo alespoň nějaký smysl. Aby mohli stát pevně na jedné straně konfliktu a rvát se do úmoru s druhou stranou.
Protože ta opravdová entropická realita je extrémně děsivá. Přiznat si, že se věci dějí náhodně, že nikdo nic doopravdy neřídí, že se ohromnou rychlostí řítíme vesmírem na skále, které vládne nekontrolovatelný chaos, to je… téměř nezvladatelné. Zcela upřímně, jak můžete za takových podmínek vystrašeným lidem vyčítat, že nejsou ochotni zvážit všechna pro a proti, že odmítají připustit fakt, že většina sporů má v sobě nějakou morální šeď. Že migrační vlna není ani horda barbarů, kteří si jdou pro naše ženy, ani armáda inženýrů a doktorů, co nás spaspí. Mašínové nejsou ani hrdinové ani vrazi, že pravice i levice může mít v lecčem pravdu.
Že jim přijde lepší nevěřit na koronavirus.
Chaos
Covid-19 je totiž ultimátní demonstrace toho všeobjímajícího zmatku. Přišel znenadání, nemá politickou agendu, nikdo si s ním doopravdy neumí poradit, všem nám změnil životy a nedá se s tím vůbec nic dělat. A už vůbec s tím neumějí nic dělat lidé, které si tahle… “osvícená” část společnosti zvolila.
Co se vám přijme snáz? Že jste opět a zase úplně bezmocní a ti šmejdi, kteří si od vás za koblihu koupili hlas, jsou taky naprosto bezmocní, všichni jednou umřeme a dost možná umřeme mnohem dřív, než se čekalo, protože vypukla naprosto iracionální pandemie? Nebo že vám vláda lže, ale vy jste to prokoukli, protože jste chytřejší, prohnanější a rebelštější, než si o vás ilumináti mysleli. Ano, to že nás řídí reptiliáni je možná depresivní, ale není to tak depresivní jako představa, že nikdo ve skutečnosti neřídí nic. K čemu bude váš mozek opřený často o dvouciferné IQ nebo nějaký příšerný mindrák, nebo ideálně obojí, k čemu bude spíš inklinovat?
V Batmanovi od Toma Taylora říká Bruce Wayne památnou větu: “Každý padouch je hrdina svého vlastního příběhu.” S přituhujícími opatřeními to můžeme pozorovat mnohem častěji a v mnohem čistší podobě.
Zmar
Minulý týden jsem se jel nechat testovat do Žlutých lázní, když do tramvaje přistoupily tři neorouškované ženy, jedna měla v ruce megafon. Pohodlně se usadily a dáma s megafonem na nás začala vyřvávat, ať nejsme ovce a sundáme si ten hadr z pusy. Přísahám bohu, to se stalo. Vybavil jsem si u toho všechny ty apokalyptické filmy a povídky Philipa Dicka, kde se městem toulají lidé s cedulemi KONEC SE BLÍŽÍ. A přišlo mi extrémně depresivní, že byly k lidstvu tyhle povídky ještě štědré. Pokud někdy bude regulérní zombie apokalypsa, lidstvo to nebude brát za boží trest, bude stát vedle davu hladových zombíků a křičet, že se nic neděje.
Nemyslím si, že se situace někdy zhorší natolik, aby se tyhle ženy “poučily”. Já doufám, že se to nestane. Ale stejně jako po těžkých případech covidu zůstávají nějaké podezřelé nálezy na plicích a srdci, až odejde pandemie, zůstanou na srdci společnosti podivné nálezy tohohle… pomýleného radikalismu. Bojím se totiž, že těmhle dámám v tramvaji pomalu s krizí rostou koule a davy lidí jim nadšeně tleskají.
A až jednou bude po všem, mám obavu, že tenhle typ lidí nebude potřebovat mojí radu, aby se šel odpálit do interrupční kliniky.