Má být Antivirus plošný?

Program Antivirus funguje poměrně dobře, a to zejména v porovnání s dalšími vládními programy na podporu ekonomiky v době koronavirové krize. To je však paradoxně klíčový argument proti zavádění trvalého kurzarbeitu. Pokud totiž byla vláda schopna přijít v případě programu Antivirus dostatečně pružně a rychle s řešením zcela nenadálé situace koronavirové pandemie, proč jí ve formě trvalého kurzarbeitu dávat do ruky permanentní nástroj? Vždyť právě to, že je permanentní, bude politiky permanentně svádět k tomu, aby se jej pokusili využít třeba v rozporu s pravidly pro jeho spuštění, či dokonce tato pravidla ohýbat, třeba v závislosti na volebním cyklu.

Kurzarbeit by podle dojednaných pravidel mohla spouštět jen vláda, a sice po projednání v tripartitě. Využít by se mohl celostátně, regionálně či odvětvově, a to při vážném ohrožení ekonomiky, přírodní pohromě, epidemii či kyberútoku. Na první pohled se tedy zdá, že je dostatečně zajištěno, aby ke zneužití kurzarbeitu z politických důvodů v budoucnosti nedocházelo.

Vážným ohrožením ekonomiky je například situace, kdy celkový počet uchazečů o zaměstnání přesáhne 400 tisíc osob a zároveň ve třech po sobě jdoucích měsících dojde k meziročnímu nárůstu počtu nezaměstnaných osob o patnáct procent. Ohlédneme-li se do minulosti, takové podmínky byly splněny naposledy před jedenácti lety, v květnu 2010. Ani z tohoto tedy neplyne, že by prostor ke zneužití kurzarbeitu byl nepatřičně široký.

Problém je však v principu. Kurzarbeit otevírá Pandořinu skříňku. Česká ekonomika si nutně musí projít zásadní transformací. V tomto smyslu je na jiném stupni rozvoje než sousední Německo, kde se tamním kurzarbeitem česká vláda inspiruje. V relativně vysoce rozvinuté ekonomice, jakou je ta německá, může mít určitý smysl zavádět program kurzarbeit. To proto, že plošnější zpřetrhávání vazby zaměstnavatel-zaměstnanec, které při krizi leckdy nastává, může být nakonec nákladnější než program typu právě kurzarbeitu, jenž danou vazbu po nějaký čas ochrání za peníze daňových poplatníků.

mohlo by vás zajímat

KOMENTÁŘ: Stav českého průmyslu se zlepšuje jedním z nejrychlejších temp v historii

Jenže česká ekonomika čeká na svou zásadní transformaci, na svou transformativní „kreativní destrukci“. Vždyť se přece tolik „chce stát Německem“. K tomu je však třeba, aby zanikala překonaná odvětví a mizela nepříliš produktivní pracovní místa. To pochopitelně doprovází přechodný, třeba i citelný nárůst míry nezaměstnanosti. Otevřením Pandořiny skříňky kurzarbeitu nyní hrozí, že vysoce žádoucí proces kreativní destrukce budeme draze tlumit, na účet daňového poplatníka.

V praxi to znamená, že ti tuzemští zaměstnanci a podnikatelé, obecně daňoví poplatníci, kteří pracující, budou hradit jakousi placenou dovolenou těm svým spoluobčanům, o jejichž práci už nikdo moc nestojí. Ekonomika tak v duchu novodobého socialismu bude konzervovat a živit již nevyužitelná pracovní místa, což v důsledku znamená mohutné celospolečenské plýtvání, jaké známe právě z doby před rokem 1989. Tím závažnější toto celospolečenské plýtvání navíc bude, čím obratnější politici budou v rámci své pravděpodobné snahy dříve či později pravidel kurzarbeitu nějak zneužívat, či se je dokonce budou snažit ohnout nebo upravit za účelem umělého udržení zaměstnanosti a získání politických bodů.