Komunistický režim po únoru 1948 potřeboval mít účinné prostředky k vyvíjení tlaku na třídní nepřátele. Moc bylo třeba upevňovat, nekomunistické obyvatelstvo zastrašovat a odpůrce režimu, ať už domnělé či skutečné, umisťovat do táborů nucených prací. Od schválení zákona, který umožňoval jejich zřizování, uplynulo dnes přesně 75 let. Jaké v nich panovaly podmínky?
Tábory pro odpůrce režimu
Byla to ďábelská myšlenka. Tábory nucených prací zabily několik much jednou ranou. A nejenom much. Hrůzné tábory pomohly zločineckému režimu hned několikrát. Byly zdrojem pracovních sil, zvláště pro těžký průmysl, doly a zemědělství. Měly ekonomický přínos, především však ale umožňovaly izolovat nepřátele režimu, kteří – kromě toho, že byli nepohodlní vládnoucí garnituře – neudělali nic, za co by je bylo možné potrestat.
Nebylo třeba spáchat žádný trestný čin. Tábory nucených prací totiž fungovaly jako prevence před možným spácháním trestného činu. O poslání do tábora nucených prací rozhodovala většinou tříčlenná komise, která byla jmenována Krajským národním výborem. Stačilo drobné podezření a mohly z toho být nucené práce až na dva roky.
Podmínky v lágrech
Tábory nucených prací fungovaly v letech 1948 až 1954, existovalo jich několik typů. Životní podmínky i namáhavost práce se v jednotlivých táborech hodně lišily.
Nejhorší situace panovala v uranových dolech, s těmi nejtvrdšími podmínkami se potýkali političtí vězni na Jáchymovsku. Zdejší prostor dostal příznačné označení Jáchymovské peklo. Těžce pracující vězni byli ubytováni v provizorních, často dřevěných barácích, které nebyly vybaveny na zimu. Práce byla nejenom fyzicky namáhavá, ale také zdraví nebezpečná.
Dozorci navíc vězně šikanovali, ponižovali a mučili. Není proto divu, že desítky internovaných pobyt v lágrech nepřežily a velké množství z těch, kterým se to podařilo, si odneslo trvalé následky.
V táborech nebyla často pitná voda a sociální zařízení. O hygieně, byť minimální, nemohla být řeč. Nemoc neomlouvala. Pracovat museli všichni, i trvale nemocní. I ti umístění v táboře nucených prací Mírov, který byl určen převážně pro důstojníky čs. armády.
Československo bylo kvůli existenci zákonů umožňujících nucenou práci kritizováno, a tak bylo nakonec v prosinci 1953 rozhodnuto, že budou tábory nucených prací zlikvidovány.
A zde si můžete přečíst o 5 útěcích z továrny na smrt v Osvětimi.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
