Bono Vox, Lennon i McCartney

Pojem „krvavá neděle“ bohužel není v historii ničím ojedinělým. Naopak se jedná o poměrně častý jev. Svou krvavou neděli si zažili obyvatelé Kľakovské doliny, Petrohradu, Dublinu, Bydhoště, Moravy, Severního Irska, Volyně nebo třeba Litvy. Nutno podotknout, že všechny tyto události proběhly ve 20. století, tedy v poměrně blízké minulosti.

Pokud jste se někdy zamysleli nad tím, o čem je jeden z největších hitů kapely U2 s názvem Sunday Bloody Sunday (Neděle krvavá neděle), pak jste se možná nevědomky setkali s jedním z výše zmíněných masakrů dvacátého století. Krvavá neděle ze dne 30. ledna roku 1972 je totiž ústředním tématem světoznámé písně, kterou složil s pomocí Bona Voxe kytarista David Howell Evans, zvaný the Edge.

V písni je kromě ústředního tématu, kterým jsou právě severoirské spory, na něž odkazuje i název písně, kladen důraz i na náboženská témata. Ta jsou, podobně jako témata politická, typickým rukopisem kapely U2, zejména pak jejího frontmana Bona Voxe. Skrz píseň irská kapela vybízí ke sjednocení a celý song zakončuje výzvou, v níž by křesťané měli přijmout Ježíšova vítězství.

Navzdory poměrně jasnému odkazu, který píseň Sunday Bloody Sunday nese, byla kapela, a především pak samotný Bono Vox, několikrát „obviněni“ z vyjadřování podpory Irské republikánské armádě, jež se v průběhu let v podstatě kompletně proměnila na teroristickou organizaci, podnikající bombové útoky, vraždy či vydírání. Bono všechna tato nařčení odmítá a smysl písně jasně směřuje k masakru, jenž se udál roku 1972. Irským konfliktem se ale nezabývala pouze kapela U2. Svou písní „The Luck of the Irish“ se k irskému konfliktu z širší perspektivy vyjádřil i John Lennon, kterého doplnil jeho dlouholetý kolega z Beatles, Paul McCartney. Ten svou píseň s názvem „Give Ireland Back to the Irish“ uveřejnil krátce po krvavé neděli.

mohlo by vás zajímat

Masakr v Kľakovské dolině byl důsledkem zrůdné slovenské kolaborace. Nacisté stříleli tamější obyvatele jako zvěř

Krvavá neděle

Samotná událost byla jakýmsi vyvrcholením dlouholeté kampaně Prozatímní Irské republikánské armády (PIRA), která politicky i vojensky vystupovala proti setrvání Severního Irska jako součásti Spojeného království. Krvavá neděle byla významným bodem celého severoirského konfliktu a postarala se taky o značnou publicitu celé problematiky.

Masakr, při kterém bylo postřeleno 27 účastníků protestního pochodu, proběhl ve městě Londonderry, či neoficiálně Derry, v Severním Irsku. Na jedné straně barikády stáli příslušníci 1. praporu britského výsadkového pluku, proti nim pak protestující pod záštitou Severoirské asociace pro občanská práva.

Protestní pochod byl zorganizován za účelem prosazení dlouho ražených požadavků a opravdu se nejednalo o nezvyklou či nestandardní metodu. V dlouholetých dohadech stáli na jedné straně převážně katoličtí republikáni, kteří usilovali o připojení Severního Irska k Irské republice, na straně druhé protestantští unionisté, kteří se zasazovali o setrvání ve svazku Spojeného království.

Během průvodu však prapor výsadkářů spustil střelbu do davu, během níž postřelili sedmadvacet účastníků demonstrace. Z 27 postřelených zemřelo na místě třináct osob, z toho dokonce sedm nezletilých. Dalších čtrnáct osob na následky střelby skončilo s těžšími i lehčími zraněními. A proč se střílelo? Toť otázka, která měla dlouhé dekády dvě různé odpovědi.

mohlo by vás zajímat

Při Krvavé neděli umřelo dvě stě lidí. Nebo pět tisíc. Vojáci civilisty moc nepočítali

Dvě verze příběhu

Kontroverzní situace, jež tehdy ve městě Derry během protestního pochodu vznikla, měla několik různých vysvětlení. Jak už to tak bývá, existovaly dvě základní verze příběhu. Jedna se přikláněla na stranu protestujících, druhá na stranu zasahujících britských vojáků.

Verzi, která stála na straně výsadkářů, hájila i britská vláda až do roku 2010. Dle oficiálních armádních stanovisek, která následně podpořilo i ministerstvo vnitra, reagovali vojáci na prokázané ohrožení ze strany některých protestujících osob. Někteří demonstranti měli být údajně členy IRA a v souvislosti s tím vyzbrojeni střelnými zbraněmi a nebezpečnými hřebíkovými bombami. Pochodu se skutečně několik členů IRA účastnilo, nicméně všichni měli být neozbrojení. Výjimkou byl jen jeden muž, jenž byl vyfocen se zbraní v ruce a později identifikován jako člen IRA. Ani tato skutečnost se ovšem neshodovala s oficiální verzí, která byla veřejnosti předkládána.

Druhou verzi, jež hovořila ve prospěch protestujících, podpořili zase očití svědci, včetně novinářů, účastníků pochodu i místních obyvatel. Vojáci měli bez jakéhokoli oprávněného důvodu či obavy začít střílet do neozbrojeného davu, přičemž se údajně konkrétně zaměřovali na prchající osoby nebo demonstranty, kteří se snažili pečovat o raněné. Toto tvrzení také podporuje fakt, že ani jeden z britských vojáků dohlížejících na protestní akci nebyl postřelen, v okolí navíc nebyly nalezeny žádné stopy po hřebíkových bombách či specifických typů nábojnic, které by podpořily oficiální tvrzení.

Důsledky masakru byly na tamější poměry a s přihlédnutím ke křehkosti britsko-irských vztahů nedozírné. Rozzuřený protestující dav v reakci na proběhnuvší masakr vypálil britskou ambasádu v Dublinu. Důvěra mezi oběma stranami byla absolutně pohřbena, navíc se doslova strhla lavina s mladými Iry, kteří se dobrovolně hlásili do Irské republikánské armády. Celý krvavý konflikt, jenž masakr ze 30. ledna odstartoval, si pak za období necelého roku vyžádal téměř pět set obětí. Jednalo se o absolutní pohromu pro snahu o udržitelnost dobrých britsko-irských vztahů.

mohlo by vás zajímat

Kosovo či Srbsko, to je oč tu běží: Incident v Račaku byl masakrem i manipulací zároveň. Je důkazem neexistence objektivní pravdy

Opožděná omluva

Vše rozseklo až vyšetřování z jednadvacátého století, které roku 1998 inicioval britský premiér Tony Blair. Během něj vyplavalo na povrch mnoho důkazů o manipulaci ze strany oficiálních britských orgánů a institucí, které úmyslně zastíraly prokazatelné a vypovídající stopy o událostech z roku 1972. Teprve v červnu roku 2010 přiznala britská vláda střelbu do neozbrojených a nevinných demonstrantů. Iniciativu Tonyho Blaira tak roku 2010 dokončil premiér David Cameron, jenž se jménem Britů za krvavou neděli se čtyřicetiletým zpožděním omluvil.