Náš příběh začíná na nejzazším jihovýchodě Slovenské republiky, v regionu Dolní Zemplín. Právě v tomto nejchudším slovenském regionu vzniká organizovaný zločin. V 90. letech zde prudce stoupla nezaměstnanost a tento trend se nikdy nepodařilo potlačit. V roce 2017 byla míra nezaměstnanosti 17 %. Region se stal centrem vyděračů a obchodníků s drogami. Právě v tomto regionu se nacházel (nejspíš ještě i nachází) „zlatý“ trojúhelník organizovaného zločinu na Slovensku. Jednalo se o nejchudší města regionu sousedící s Ukrajinou a Polskem: Čierna nad Tisou, Kráľovský Chlmec, Veľké Kapušany. Začátkem 90. let bylo nejlukrativnějším byznysem v tomto regionu převaděčství na východní hranici a pašování. Nejvíce se samozřejmě pašovaly cigarety z Ukrajiny (pokud i dnes jedete přes slovenský hraniční přechod, procházíte kvůli pašování přísnou kontrolou).
Vznik organizovaného zločinu v tomto regionu je neoddělitelně spjatý se jmény Július Tóth a Peter Muszka. První jmenovaný pochází z obyčejné rodiny, jeho maminka pracovala na městském úřadě. Začal podnikat a v Kráľovském Chlmeci si založil bar Panda, s tím mu pomohla právě jeho maminka (nejspíš finančně a získáním potřebných povolení). Byl majitelem malého baru a dařilo se mu. Chtěl ale více. V té době byl trend SBSka – tedy súkromná bezpečnostná služba. Toto bylo specifikum organizovaného zločinu devadesátých let na Slovensku – vybírání výpalného šlo přes legální bezpečnostní agenturu. Jedni chlapi (samozřejmě bez uniforem) vás přišli vydírat, zatímco druhá skupina vám přišla, samozřejmě úplnou náhodou, nabídnout možnost ochrany. Mnozí badatelé si myslí, že za ním stál ještě někdo jiný – buď mu se založením pomohla slovenská tajná služba, nebo za vším stál nějaký jiný boss. Firmu založil de facto přes noc a výdělek z baru na další firmu nestačil. Jmenovala se stejně jako bar – SBS Panda. Jako všichni mafiáni i oni ukazovali veřejně svou moc. Lajoš Sator si ve svém městě dal doprostřed cesty stůl a židle a udělali si siestu, zatímco je řidiči museli pokorně objíždět. Tóthova skupina se zase chovala jako policie – v noci zastavovali auta, legitimovali lidi, vybírali od řidičů pokuty. Když se jim někdo postavil, skončil vetšinou v nemocnici (když měl štěstí). Jeho skupiny se báli i skuteční policisté. V roce 1995 primátor Kráľovského Chlmece a poslanec národní rady István Pásztor vystoupil v parlamentě, kde otevřeně řekl, že se ve městě běžně střílí a SBS Panda zastavuje řidiče a dává jim pokuty, a že by se měla změnit legislativa, aby soukromé bezpečnostní služby nemohl provozovat každý a byl nad nimi dohled. To velmi rozzuřilo Tótha, který se rozhodl přijet osobně do Bratislavy, kde svolal velkou tiskovou konferenci. Na té upozornil Pásztora, ať si moc nevyskakuje, protože i na něj se něco najde, a zároveň dementoval všechna obvinění proti jeho SBS. Byl to mafiánský proslov plný skrytých i očividných výhružek. Veřejnosti tenkrát zamrzl úsměv na tváři, jelikož si uvědomila, kdo má skutečnou moc ve státě.
Po vystoupení primátora Pásztora se nezměnilo vůbec nic a v Chlmci zůstalo vše při starém. Nálepka s pandou zdobila všechny hospody, bary a stravovací zařízení ve městě. Nebylo jich moc vzhledem k chudobě, ačkoliv alkohol, drogy a hazard jsou jakožto únik z chmurné reality oblíbenou kratochvílí místních. Zde se znovu vracíme k myšlence propojení SBS Panda se Slovenskou informační službou (SIS). K této myšlence se také přiklání novinářka Anka Žitná Lučaiová, která se slovenským podsvětím dlouhodobě zabývá. Jeho bezpečnostní služba měla být založená přímo SIS – tomu odpovídá i práce, které se agentura (krom vydírání a jiné trestné činnosti) věnovala – strážil strategické areály v pohraničí, překladiště v Čierne nad Tisou. Tóth si byl jistý svou beztrestností. Pašování v tomto kraji byl byznys, ve kterém jste se musel dělit se státem – většinou to fungovalo tak, že v jedné rodině měli jednoho syna pašeráka a druhý byl u celní správy. Z hlediska místní křesťanské mentality není převaděčství hřích. Tímto „podnikáním“ se zabýval ve velkém romský boss Peter Muszka. Tomu se nelíbilo, jak Tóth obsadil město – jednoduše řečeno dva kohouti se na jednom smetišti nesnesou. Nevyhlášená válka začala, když SBS Panda začala dělat „pořádky“ s místními Romy, na které si lidé stěžovali.
Došlo k situaci, kdy se Tóth dostal do vazby kvůli vydírání. Toho chtěl využít Muszka, aby si vzal zpět své město. Když Tóth vycházel z vazby, řekl jednomu ze strážných, že je už teď mrtvý muž. Policista nechápal: „To, že vás zavřou se lidem jako ty stává, ne?“ řekl s úsměvem. Tóth se nesmál. Řekl, že když se dostal do vazby, tak to znamená, že ochranná ruka SIS, jež nad ním bděla, jej již nechrání. Uvědomoval si, že je jen otázkou času, kdy jej odstraní. Po jeho propuštění shořela skoro všechna jeho auta. Dva lidé z Muszkovy party byli postřeleni. Konflikt stále gradoval.
Tóthova předpověď se vyplnila 20. května 1997, kdy pod jeho autem explodovala výbušnina. Byla profesionálně načasovaná. Je možné, že se SIS spojila s Muszkou, který měl přebrat vládu nad městem a výměnou za to zlikvidovat Tótha. Muszka si na celou akci netroufal sám, přes asi tři lidi byl kontaktován Mikuláš Černák, příprava výbušného systému se odehrála v jeho garáži. Krátce po výbuchu byl Černák na výslechu. Tam se jej policisté ptali na informace, které mohl dle něj předat policii jen Muszka. Také mu ještě dlužil milion za provedenou akci. Muszka se tedy pozval do svého hotelu, kde jej naléval alkoholem říznutým rohypnolem. Poté, co usnul jej zastřelili. Jeho tělo měl zohavit Černákův tygr, poté bylo pohozeno pro výstrahu u silnice. Takový byl konec prvních bossů východního Slovenska.
ZDROJE:
refresher.cz, wikipedia.cz, sme.sk
Súmrak bossov (2017, dokumentární série)