Černý Wall Street lehl popelem

Jeden z nejhorších masakrů v americké historii byl po dlouhá léta prakticky neznámý. V učebnicích ani místních archivech byste o vražedném šílenství roku 1921 téměř nic nenašli, a tak většina Američanů ani samotných občanů města Tulsy vůbec netuší, jaké hrůzy se před 102 lety udály. Co se vlastně tehdy v oklahomském městě stalo a proč se o tom začínají Američané učit až teď?

Na počátku 20. století byla Tulsa na první pohled typickým segregovaným městem amerického Jihu. Segregace byla všude přítomná, ale překvapivě nevypadala tak jako v okolních městech. Zatímco jinde patřily černošské čtvrti k nejchudším městským částím, v Tulse se místní černošské komunitě podařil malý ekonomický zázrak. Čistě černá čtvrť Greenwood patřila k nejbohatším čtvrtím ve státě, když se černošským podnikatelům podařilo vybudovat prosperující čtvrť s obchody, kiny a restauracemi. Z Greenwoodu se tak během několika málo let stala nejbohatší černošská komunita v celých Spojených státech. Dokonce čtvrť získala příznačné jméno – Černý Wall Street.

mohlo by vás zajímat

Černý mezi náma nechceme: Jak Amerika legalizovala rasovou segregaci

Když se to tak vezme, tak Greenwood byl vlastně příkladem dokonalé rasové segregace – obě rasy odděleny, a přitom se oběma daří. Jenže to bychom nesměli být na rasistickém Jihu a černochům by se nesmělo dařit o trochu líp. Místní členové Ku Klux Klanu i běžní rasisté tak jen hledali záminku, jak se černochům za jejich úspěch pomstít. Tou se nakonec stalo nedorozumění, které se událo odpoledne 30. května 1921 ve výtahu jedné budovy.

Lynčování bylo na denním pořádku

Devatenáctiletý černý leštič bot Dick Rowland nastoupil do výtahu, aby mohl použít místní záchod pro černé, jelikož poblíž žádný jiný nebyl. Výtah obsluhovala bílá sedmnáctiletá dívka Sarah Page, a když se za Dickem zavřely dveře, měl se z kabiny ozvat ženský křik. Jak ukázalo pozdější vyšetřování, oba teenageři se zřejmě znali a Dick měl pravděpodobně pouze zakopnout a při pádu chytnout ve snaze udržet rovnováhu ruku Sarah, která leknutím vykřikla. Křik zaslechl jeden z místních zaměstnanců, který celý incident nahlásil na policii. Přestože Sarah Page odmítla podat na Rowlanda trestní oznámení a všichni, kdo Dicka znali, tvrdili, že chlapec za nic nemohl, vyšel druhý den v novinách manipulativní článek, že mladý černoch měl ve výtahu znásilnit bílou dívku.

Ještě téhož dne byl Rowland zatčen a odveden do věznice v nejvyšším patře místní soudní budovy. Zajímavé je, že si Rowlandova zatčení všimli tulsští právníci. Ti byli překvapeni, že mladíka, který jim ochotně čistil boty, vidí s pouty na rukou. Tak či onak, brzo po vydání článku se objevil menší dav bělochů. Ten požadoval, aby jim šerif předal onoho „černého násilníka“, že si to s ním vyřídí hezky po jižansku sami. Šerif to odmítl a brzy nato se začalo Greenwoodem šířit, že se místní běloši vydali nebohého chlapce zlynčovat – což se mimochodem na Jihu dělo téměř denně. Místní černoši se tedy ozbrojili a vydali se před soudní síň Rowlanda chránit. A v ten moment se z náměstí před soudem plném ozbrojených a naštvaných bělochů i černochů stal sud plný prachu, který jen čekal na explozi. Když pak došlo ke strkanici mezi dvěma muži, padl první výstřel. Rázem se ulice proměnila ve westernovou přestřelku. Když se usadil prach, na ulici leželo 10 mrtvých bělochů a 2 mrtví černoši.

Tulsou se začala šířit zpráva o černošském povstání a místní rasisté se rozhodli svůj hněv obrátit proti Greenwoodu. Tisícovky po zuby ozbrojených bělochů vedených místními vedoucími Ku Klux Klanu vtrhly do Černého Wall Streetu. Všichni tam spustili peklo na Zemi. Davy vypalovaly místní obchody, střílely a lynčovaly černé podnikatele. Černoši začali v panice opouštět město. Ty, kterým se nepovedlo utéct, čekalo v lepším případě vypálení domu, v horším zastřelení. Tulsa se během několika hodin proměnila ve válečnou zónu. A pak začalo bombardování. Ano, čtete správně.

Několik místních bělochů se rozhodlo využít blízkého letiště, a zatímco černoši v panice utíkali z města ven, začaly na ně z letadel padat amatérsky vyrobené zápalné bomby. Rasistickému hněvu neunikli ani někteří běloši, kteří zaměstnávali černochy ve svých domech a podnicích. Kdo odmítl vydat černocha, ten skončil s vypáleným domem. Vražedné šílenství trvalo dva dny, než se oklahomská národní garda vydala nastolit pořádek. Bylo vyhlášené stanné právo, ale pro většinu černochů bylo již příliš pozdě.

GALERIE Masakr v Tulse 1921

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

Jen majetkové škody dosahovaly výše téměř 2,5 milionů dolarů a na 35 bloků bylo kompletně zničeno či vypáleno. Tisíce lidí se ocitly bez střechy nad hlavou i bez práce. Všechno, co tak poctivě a náročně tito lidé budovali, bylo rázem pryč. Mimochodem, nikdo nebyl nikdy odškodněn, a tak černochům nezbylo, než se odstěhovat nebo se nastěhovat do stanu. Co ale skutečně šokovalo místní, byly lidské oběti. Přes 800 lidí muselo být ošetřeno a podle pozdějších šetření v Tulse zemřelo na 300 lidí. O to šílenější pak bylo, že se o masakru prakticky nemluvilo – v několika amerických novinách sice vyšel text o „nepokojích v Tulse“, ale reálná čísla zabitých se těm otištěným (která navíc zdůrazňovala počty zabitých bělochů) ani zdaleka neblížila. Kdo z Tulsy utekl, ten o tom raději nikdy nemluvil a v samotném městě se následující roky dělalo, jako by se vlastně nic nestalo.

Po 102 letech vychází pravda najevo

Je šokující, že až do 80. let, kdy již byla velká část účastníků po smrti, jste se o masakru v Tulse nemohli prakticky nikde dočíst. Až v roce 1996 město rozhodlo o zřízení komise, která měla tehdejší události prošetřit a zdokumentovat – dodnes však není například jasné, kde se těla zabitých nacházejí. Do všeobecného povědomí se události z Tulsy dostaly až díky seriálu Watchmen, v němž hraje masakr zásadní roli. Po 102 letech se tak konečně v amerických učebnicích dějepisu píše o hrůzných událostech, které se v Tulse tehdy staly. Lepší pozdě než nikdy.