John Lennon měl k hudbě Paula McCartneyho zvláštní vztah kombinující lásku a trochu nenávisti. Jakkoli mohli být v rámci Beatles fenomenálním skladatelským týmem, Lennon také s radostí vláčel McCartneyho písně kalužemi posměšků, pokud si to podle něj zasloužily, přičemž velice rád označoval McCartneyho dixielandové popěvky za hudbu pro babičky a notoricky nesnášel „Maxwell's Silver Hammer“. Pro „chlapy z Liverpoolu“ nebylo běžné se vzájemně chválit a ukájet se nad vlastní genialitou, existují však výjimky, kdy i Lennon odložil svůj cynismus a svému tvůrčímu partnerovi projevil neskonalý obdiv.
Počátky
V počátcích Beatles bylo jasné, že John Lennon vládne kapele. Na několika prvních albech byl Lennon obvykle jakousi dominantnější silou, u většiny písní se ujal hlavního vokálu a McCartneyho využíval jako protipól při práci na baladách, jako byly ‚If I Fell‘ či ‚You've Got To Hide Your Love Away‘. Ovšem nelze říci, že by i v raném období kapely McCartney za svým kolegou jakkoli zaostával.
Ve srovnání s Lennonovým charakteristickým kousavým projevem se McCartney věnoval spíše tvorbě konejšivější hudby a při každé příležitosti využíval svého daru líbezných melodií. Přestože pozdější McCartneyho nakažlivý optimismus a provokativní workoholismus kapelu trochu dusil, Lennon měl pro talent svého nejlepšího přítele slabost. Tu ovšem nedával často najevo, protože to se na „chlapa z Liverpoolu“ jednoduše neslušelo. Když však McCartney napsal natolik speciální dílo jako třeba „Here, There and Everywhere“, nebál se Lennon vyzdvihnout skladbu jako jednu z nejlepších, kterou kdy jeho partner vytvořil.
McCartney zasahuje
Při práci ve studiu v druhé polovině jejich kariéry se McCartney pomalu ale jistě měnil v dominantní sílu skupiny. Na albech jako „Sgt. Pepper“ převzal roli tvůrčí síly skupiny, zatímco Lennon nabízel experimentálnější produkty, jako například „Strawberry Fields Forever“.
Zatímco duo dosáhlo bodu „tvůrčího varu“ při práci na Bílém dvojalbu, Lennon nikdy nezapomněl na zcela zásadní píseň „Hey Jude“. Skladbu určenou Lennonovu synovi Julianovi, který sledoval, jak se jeho rodiče rozvádějí, napsal McCartney, aby rozveselil svého „synovce“. Skladba tehdy obsahovala jeden z nejdelších závěrů v historii rocku a Lennon k ní cítil osobní vztah, kdykoli ji hrál. Jakkoli dokázal ocenit písničkářské umění, které do ní bylo vloženo, Lennon materiál vždy vnímal jako píseň oslovující jejich vzájemné přátelství.
Paulovo Mistrovské dílo
Když Lennon poskytl rozhovor časopisu Rolling Stone o jeho zpětném pohledu na katalog skupiny, označil „Hey Jude“ za přelomový počin v McCartneyho nahrávací kariéře: „Bylo to jedno z Paulových mistrovských děl. Vždycky jsem ji vnímal jako píseň pro mě. Yoko do toho teprve vstoupila. Paul říkal: ‚Jen do toho, nech mě‘. Nechtěl přijít o svého partnera“. V následujících letech McCartney vnímal různé části skladby jako jemné rady, které dával i sám sobě. Vzhledem k tomu, že právě začínal nový vztah s Lindou Eastman, může být věta „teď jdi a dostaň ji“ stejně dobře prosbou, aby následoval své srdce a aby ji nenechal odejít.
Ačkoli má McCartney na písni pochopitelně lví podíl, přiznal, že Lennonův duch se objevil především v jednom konkrétním verši. Když hovořil o vzniku písně, vzpomínal, že John Lennon je doslova vepsán ve verši „the movement you need is on your shoulder“, dokonce se dodnes dojímá, kdykoli tento verš zpívá na koncertě. Bez ohledu na to, komu je určena, stala se skladba „Hey Jude“ dalším hvězdným singlem, který ukázal, že se kapela vydává na ambicióznější území než kdykoli předtím. Lennon býval s oblibou velice cynický, ale ani on nemohl popřít sílu, kterou Macca v této písni projevil.
Zdroj: FarOut Magazine, Wikipedia
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
