Měli jsme tu tři filmové díly Hunger Games a také dvě adaptace na Divergence. I když druhý zmíněný „young adult sci-fi movie“ také vlastní jisté nedostatky, Labyrint: Zkoušky ohněm bohužel trpí ještě větší krizí identity, než ve svém prvním díle. A je to docela škoda.

Ve skutečnosti se hlavní hrdinové žádné „zkoušky“ nedočkají – název sám o sobě nikdo nechápe, snad má jen připomenout, že by se Labyrint chtěl měřit s Hunger Games, nebo je snad i překonat. A to prostě nejde z několika důvodů, které zde za chvíli vyčtu.

Ta mlha napětí a tajemna, která Placáky z labyrintu provázela v prvním díle, je ta tam. Celý smysl labyrintu nabízel spoustu otázek, ale jakoby na ně v druhém pokračování zcela zapomněli. Parta teenagerů se doslova chová jako poděšená kuřata. Zabíjí vás hroznými dialogy, unavují tím, že se jako postavy nijak nevyvíjejí. Takže ta řečená zkouška spíš skončila na divákovi, aby tu hodinu a půl v kině bez zbytečného reptání přežil (díky boha mojho za ten popcorn).

eliza-stories_blog_cz.jpg

Další film o teenagerech s herci, kteří už dávno teenageři nejsou (Foto: eliza-stories.blog.cz)

Co si druhý Labyrint zachoval dobrého, jsou jeho záporáci – a tentokrát se k Patricii Clarkson, která je zde takovou moderní obdobou Bílé čarodějnice v bělostném laboratorním kabátě, přidal vynikající Aidan Gillen, známý hlavně ze Hry o Trůny jako Petyr Baeliš. Poznat, kde číhá zlo, naštěstí stresem vytrénovaným teenagerům netrvá dlouho. Poté, co je ozbrojená jednotka odvleče z Labyrintu, jim dojde, že zachránci nemají zcela upřímné úmysly. Berou roha a běhání je vlastně jedinou věcí, která je drží při životě. Všehovšudy, dokážete si představit budoucnost, i tu despotickou, kdy mladší generace přežívá jen díky tomu, že jsou dobří ve sprintu? Tomu se říká utopie!

Nový Labyrint krom dobrých záporáků má také ještě jednu výhodu, která vás udrží v pozornosti – a to je skvělý vizuál i povedený hudební doprovod. Celý film je prostě pastva pro oči. Uvidíte časem, lidmi i přírodními pohromamy zničené světové metropole, populaci v rozkladu. A to je právě chvíle, kdy ten náš Labyrint začíná zavánět silnou inspirací z mnoha různých zdrojů.

almanaquevirtual_uol_com_br.jpg

Věříte v budoucnost, kdy děti budou přežívat jen díky tomu, že jsou skvělí vytrvalostní běžci? (Foto: almanaquevirtual.uol.com.br)

Každou minutu máme prostě pocit, že jste TOHLE už někde viděli. Bunkr, kam Z.L.S.N. schovává „zachráněnou“ mládež, evokuje podzemní úkryt 13. Kraje. Zombíci vám zase živě připomenou Světovou válku Z – a možná bychom je ocenili ještě víc, kdyby nebyla po většinu času tak příšerně rozklepaná kamera. Jeden z členů party navíc celou skupinu podle zradí a přidává se k záporákům – a zase zůstává na divákovi, aby si domyslel, jestli zde nehraje roli nějaké to vymývání mozku (a zase jsme u toho Hunger Games).

Snad jediným opravdu silným momentem celého filmu byla scéna, kdy celá parta za sebou nechává na smrt zraněného člena, který sám ukončí svůj život. V tu chvíli byl divák opravdu schopen s těmi nepříčetnými telátky soucítit. Labyrint je takovou nastavovanou kaší pro nadšence do postapokaliptických teenage románů, který druhým dílem hodně ztratil na svém kouzlu. Zběsilé tempo ke konci povoluje, abychom se vlastně dozvěděli, že společně doopravdy nic nedokázali, nenašli záchranu ani řešení své zoufalé situace. Vlastně jsme se s postavami i dějem téměř nikam nepohnuli. A ten fakt vás na konci dost zklame.

Samotná filmová adaptace se od knih krom jmen postav a hlavní dějové linie dost liší – ale to tak už vždycky bývá. Počkejme si holt na nové a poslední Hunger Games. Ty mají do kin přijít až 19. listopadu. No a to už holt musíme nějak překlepat. Co tedy s Labyrintem? Pokud ho ještě nesobecky milujete, zkuste raději původní knižní sérii. Film tak žhavý, jak nám vemlouvavě sděluje jeho titul, už prostě není.

Vyhodnoceno bodově: 3 z 5, protože jsme hodní.

A TADY se můžete podívat, jak by vypadal film Avengers jako stará počítačová hra.