Čučí váš potomek na internetu na videa, kde někdo hraje nějakou přitroublou hru a ještě stupidněji to komentuje? Pak se stal obětí fenoménu „Let’s Play“.
Pokud patříte ke starším generacím a stěží se snažíte pochopit některé aktivity, kterými se vaši potomci baví v online světě, věřte, že si nemusíte připadat jako nedomykaví idioti. V postmoderním době se záliby a koníčky vyvíjí takovou rychlostí, že některé z nich mají problém pobrat i čerství maturanti.
Když jsem vyrůstal, trávili jsem mnohá odpoledne s partou v bytě některého z kamarádů – většinou toho, kdo měl zrovna nejvýkonnější mašinu. Nehledě na krásný letní den jsme čuměli za zataženými závěsy do monitorů 8-bitových počítačů ZX Spectrum, Atari, Commodore, později i 16-bitových PC 286, 386, 486, Pentium 66Mhz atd... a frackovsky odbíjeli naléhání rodičů, že bychom měli jít na vzduch a že přeci nebudeme v tomhle počasí smrdět u počítače. Nebylo to nic na plat a ničení klávesnic u her jako Golden Axe mělo jednoduše velmi často před pobíháním na čerstvém vzduchu jasnou přednost.
Netvrdím, že to obohatilo můj život více než četba Shelleyho nebo Dostojevského, ale přeci jen určité praktické výhody to mělo. Pokud nic jiného, nutnost častého upgradeování PC a časté problémy se softwarem mne naučily, jak rozebrat a složit počítač, jak vyměnit součástky, přenastavit systém či zprovoznit tu či onu knihovnu nebo ovladač a dodnes mám alespoň základní IT dovednosti, které generace konzolí a MacBooků již zase postrádá.
Samozřejmě, vzhledem k nedostatku počítačů v domácnostech se člověk často ocitl v roli pouhého čumila, který koukal jak paří kamarádi, zatímco čekal, až na něj přijde řada. Svým způsobem to však byla stále společenská záležitost a občas spousta srandy, nehledě na počet minut strávených samotným hraním.
Aktuální fenomén takzvaného „Let’s Play“ však posouvá hranice ubíjení času do pro mne absolutně neuchopitelného astrálního vesmíru. Možná jsem nyní díky jedné z episod seriálu South Park objevil Ameriku a tímhle článkem si pouze podepisuji ortel toho, že jsem oficiálně zfotrovatěl, nicméně věřím, že nad populární zábavou dnešních dětí protočí bulvy i nejeden ročník 2000. Celá švanda spočívá v tom, že si někdo najde na internetu možná co nejidiotštější hru, která se grafikou a vynalézavostí často nevrovná ani tomu, na čem jsme frčeli začátkem 90. let. Hraje, a svoje výkony v reálném časem a v ideálním případě tím nejimbecilnějším způsobem komentuje. Poté nahraje celou taškařici na Youtube, a pokud se mu zadaří a výsledný produkt připomíná výkon zasloužilé vivisekční opice, může jen sledovat, jak mu naskakují odběratelé a shlédnutí.
Nejslavnější komentátor na světě: Felix Kjellberg
Ta část participantů, která takto „tvoří“, je však v poměru ke konzumentům ještě jakousi „Let’s play“ menzou. Pak tu totiž máme milióny mladistvých, kteří dokáží strávit dlouhé hodiny sledováním toho, jaký retard dotyčný hráč je. Pokud by však ona zábavnost spočívala v tom, že se lidé smějí tomu, jaký je ten či onen komentátor degen, dalo by se to ještě s přimhouřeným levým a vypíchnutým pravým okem pochopit. Realita je však taková, že fanoušci „Let’s play“ si sledování toho, jak někdo jiný hraje nějakou hovadskou hru a u toho kreténsky žvaní, užívají sofistikovaně, jako by to byl skeč od Andyho Kauffmana, a poté erudovaně diskutují, proč a jak se zrovna tohle video povedlo či nepovedlo.
Nejslavnější CZ komentátor Jan Macák za asistence kamaráda
Pokud nemáte odvahu podívat se na videa, modelově to může vypadat například nějak takhle:
„Ty vole, kde to jsem? Tady je to sakra nepřehledný. Spousta věcí, čemu se mám vyhnout? Jó ty krávo, teď sem ho sejmul! Uaaaaa! Ladaladada! A další! Chcípni, svině! Jo! Grrrrrrr! Bum, tady to máš! Teď to vezmu dolem kolem týhle pitomý kytky a... Do prdele! Hahaha! Jsem se napích jako debil. No nic. Znova. Arghhhh. Do hajzlu, ať mě už ta pitomá žába nechá. Jóó jóó jóó! Čivava, čivava, čivava! Tady je pěkná tma, nemůžu se zorientovat. Kam s tim, kam s tim? Jak sem má, sakra otočit? Jak to udělám? Prásk. Néééé. No tak jedééém. Čiki bum čiki bum.“
Stále si myslíte, že závislost na podobných blbostech je výsadou pár slaboduchých jedinců? Chyba lávky. Jako „Let’s play“ komentátor se můžete stát celebritou, kterou budou obézní uslintaná děcka nahánět po ulici kvůli autogramu a v neposlední řadě se díky reklamě u enormního počtu shlédnutí můžete stát boháčem.
Nejslavnějším herním „vtipálkem“ je Švéd vystupující pod přezdívkou PewDiePie, občanským jménem Felix Kjellberg, jehož Youtube kanál má neuvěřitelných 34 milionů odběratelů a čítá přes 2000 videí. I ta nejslabodušší popová hvězda se tváří v tvář tomuto číslu může jít vycpat. Jeho českou obdobou je středoškolák Jan Macák alias MenT, na jehož videa se podívá až neuvěřitelných 100 tisíc lidí denně, což jej dostalo na medailové pozice mezi nejsledovanějšími Čechy na Youtube.
A pro ty z vás, kteří si chtějí užívat opravdové aktivní hraní, tady máme 7 počítačových her, z nichž se vám obrátí žaludek.
Podobné články
Doporučujeme
Martin Miko
