Jeho celé jméno znělo Diego María de la Concepción Juan Nepomuceno Estanislao de la Rivera y Barrientos Acosta y Rodríguez. Narodil se 8. prosince 1886 v mexickém Guanajuatu, měl bratra – dvojče. Pocházel z chudých poměrů, jeho rodiče byli oba učiteli. V jeho 6 letech se rodina přestěhovala do Mexico City, zde malý Diego poprvé projevil své umělecké vlohy. Později začal navštěvovat umělecké kurzy na Academia de San Carlos, na kterou byl také přijat. Jako umělec hledal svůj styl – způsob vyjádření, ten v budoucnu ovlivní jeho komunistické zaměření. Je považován za nadaného, studuje v Londýně, Španělsku i Bruselu. Zde se setká se svou první partnerkou Angelinou Petrovnou Bělovou, která se stane jeho milenkou na dalších 10 let. Osudovou láskou však bude někdo jiný.
Roku 1912 odjíždí se svou milenkou znovu studovat do Francie, tentokrát jej uchvátí kubismus. V uměleckých kruzích stoupá a roku 1914 má první samostatnou výstavu v galerii Berthe Weillové, kde vystavovali avantgardní umělci. Roku 1915 navazuje nový vztah, opět s Ruskou, a to s Marií Vorobjevovou-Stebelskou, s níž počne dceru Mariku. Z předešlého vztahu má syna, kterého pojmenoval po sobě Diego.
Nástěnné malby a muralismus
Diegův styl byl nejvíce ovlivněn kubismem – po jeho setkání s Picassem se spřátelili, patřil mezi jeho nejbližší kamarády. Kubismus jej posléze omrzel, přestože měl působit nespoutaně, zdál se mu po čase příliš strnulý, statický. Také pochopil, že hlavními představiteli té doby byli Picasso a Braque a pro něj už na výsluní slávy nezbývá místo. Vrátil se zpět do vlasti, kde roku 1921 skončila občanská válka. Rodil se nový stát, s novým režimem. Tento nový a čerstvý vítr inspiroval i Diega, který toužil být na tepu doby (ve svém životopise k této etapě napsal: „Jsem znovuzrozen“). V nové vládě se stal ministrem vzdělávání José Vasconcelos, který byl Diegův obdivovatel. Ten se snažil sdružit levicové umělce s cílem vytvořit novou kulturní politiku. Kultura měla pracovat hlavně s tradičními prvky a odkazovat na významné okamžiky mexických dějin. Rivera byl pověřen výzdobou amfiteátru Simóna Bolívara – byla to jeho první nástěnná malba a netušil, že se právě rodí nové malířské hnutí. Zde se také setkává s Fridou Kahlo, která jeho práci nadšeně sleduje a v budoucnu se stane jeho žačkou a manželkou. Jejich vztah bude tak vášnivý, že se jednou rozvedou a znovu vezmou. Vláda byla s jeho prací spokojena a svěřila mu i malby v Národním domě (Bůh Quetzalcoatl). V roce 1922 začal pracovat na cyklu fresek s názvem Politická vize mexických lidí, to už byl plně komunisticky orientován. V roce 1927 zavítal dokonce do Sovětského svazu. Pobyl zde 9 měsíců, ale protože se jeho vize značně rozcházely s tehdejší stalinistickou linií (později bude tíhnout k trockismu), bylo mu doporučeno zemi opustit. Když odjížděl vlakem do Berlína, maloval si československé dělnice, které po cestě potkal. V roce 1929 jej nakonec ze strany vyrazili.
Bůh neexistuje
Rivera se komunistických idejí nevzdal a prosazoval je dál. To způsobilo některé skandály, které mu ale pomohly proslavit se. Roku 1934 dostal zakázku od Rockefellera na vyzdobení jeho centra v New Yorku. Magnát po něm chtěl, aby namaloval muže stojícího na rozcestí, uvažujícího, kterou cestou by bylo nejlepší se vydat. Rivera se ale vůbec nedržel původních požadavků a nakreslil rozcestí (křižovatku), kde na jedné straně stojí šťastní dělníci, na druhé zlí kapitalisté. Nechybělo ani zpodobnění Lenina. Když to viděl Rockefeller, zeptal se: „To je Trockij?“ Rivera mu odpověděl, že nikoliv, že je to Lenin. Rockefeller se velmi rozzlobil, ale Rivera trval na svém, nakonec byla freska stržena. Podobný exces učinil, když na jedno ze svých děl umístil nápis „Bůh neexistuje“.
ZDROJE:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Diego_Rivera
https://cs.wikipedia.org/wiki/Muralismus
https://cs.wikipedia.org/wiki/Frida_Kahlo
https://en.wikipedia.org/wiki/Detroit_Industry_Murals