17. července roku 1944 došlo v Port Chicagu k tragédii, která navždy změnila americkou armádu. Při nakládání zde explodovala loď s municí a zabila 320 lidí. Většinu obětí tvořili afroameričtí segregovaní vojáci amerického námořnictva. Vojenská kampaň Spojených států v období probíhající druhé světové války, na níž měla katastrofa neblahý dopad, byla tehdy v plném proudu. K obrovské explozi vedly nejen špatné postupy v přístavu, ale také nedostatek výcviku.
Port Chicago
Město Port Chicago se nacházelo v zálivu Suisun u ústí řek Sacramento a San Joaquin. Zátoka Suisun je s Tichým oceánem spojena zálivem San Francisco Bay. Město leželo přibližně míli od muničního skladu amerického námořnictva, přes který bylo přepravováno mnoho druhů munice – od bomb a granátů, přes námořní miny a torpéda, až po klasické střelivo do ručních zbraní.
Muniční zařízení v Port Chicagu bylo zavedeno z toho důvodu, že skladiště na Mare Island v Kalifornii nezvládalo plně zásobovat tehdejší válečné úsilí. V létě 1944 umožnilo rozšíření skladu v Port Chicagu nakládat nepřetržitě dvě lodě najednou.
Průvodním jevem muničního skladu a manipulace s výbušnou municí byla segregace – jednotky námořnictva, které byly k nakládacím operacím přiřazeny, byly nejčastěji tvořeny segregovanými afroamerickými vojáky. Tito muži většinou nebyli k manipulaci s municí vycvičeni, navíc se ve spěchu často zapomínalo na bezpečnostní standardy.
Výbuch munice
K večeru 17. července byly nakládány dvě obchodní lodě – SS Quinault Victory a SS E. A. Bryan. Nákladní prostory lodí byly v ten moment naplněny asi 4 600 tuny výbušnin. Bombami, náložemi a různorodou municí.
Dalších asi 400 tun výbušnin se nacházelo nedaleko na železničních vozech. Když ve 22:18 došlo k sérii masivních výbuchů, na molu nebo v jeho blízkosti se nacházelo asi 320 dělníků. Exploze byla tak silná, že během několika sekund zničila vše a všechny v okolí, byla dokonce pociťována až v Nevadě, výsledné škody se rozšířily až do San Francisca.
Každá budova, která se v Port Chicagu nacházela, byla poškozena a silný otřes všechny lidi ve městě doslova srazil na zem. Kouř a oheň se na místě výbuchu vyšplhaly do výšky asi dvou mílí, pilot letící v letounu ve výšce necelých tří kilometrů tvrdil, že kolem něj proletěly kovové odštěpky vymrštěné ze země silou exploze.
Tresty za neuposlechnutí rozkazu
Téměř dvě třetiny mrtvých byli afroameričtí vojáci z amerického námořnictva. Ti, kteří přežili, byli převeleni na Mare Island, kde se opět bez výcviku měli podílet na nakládání munice. Přibližně o měsíc později odmítlo 258 afroamerických námořníků rozkaz splnit, načež bylo 208 z nich propuštěno z armády za špatné chování a jejich mzda propadla.
Zbývajících 50 mužů bylo postaveno před soud a odsouzeno k osmi až patnácti letům těžkých prací – o dva roky později byli všichni omilostněni. Průzkum z roku 1994 odhalil, že velmi důležitým faktorem při vynášení tvrdých rozsudků byla právě rasa.
Katastrofa v Port Chicagu nakonec vedla k implementaci mnohem bezpečnějších postupů při nakládání munice, kromě toho byl kladen větší důraz na řádný výcvik v zacházení s výbušninami, a i samotná munice se dočkala vylepšení, díky kterému byla manipulace s ní snazší a bezpečnější. Na místě se nyní nachází národní památník tamějším obětem.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
