Forman se obklopoval mistry svého řemesla
Formanův štáb se skládal z mistrů filmového řemesla a výsledná díla tomu také odpovídala. Ať už se bavíme o kostýmech Theodora Pištěka či kameře Miroslava Ondříčka, vždy se jednalo o kvalitní práci, která byla oceněna nejen u běžných diváků, ale také u filmových kritiků a členů Akademie filmového umění a věd, kteří každoročně udělují ceny Oscar.
Sám Miloš Forman byl držitelem dvou Oscarů za nejlepší režii, tří Zlatých glóbů a jedné ceny BAFTA ve stejné kategorii. Forman jednoduše věděl, jak natočit úspěšný film jak u kritiky, tak divácky. Specifická je však cesta, kterou k zmíněnému filmovému úspěchu několikrát zvolil a následně podnikl.
Když Forman za normalizace legálně emigroval do Spojených států amerických, byl ještě na začátku své kariéry a pochopitelně si nemohl dovolit oslovit ty největší hvězdy Hollywoodu. Každopádně už v té době měl určité renomé, zvláště pak v Československu, a mohl si dovolit do svých rolí obsadit osvědčené herce a herečky. Forman se však několikrát rozhodl jít proti proudu, zariskovat a na konkursech vybrat téměř neznámé tváře bez jakýchkoli větších hereckých zkušeností.
Forman rád obsazoval neznámé tváře
Příkladem za všechny z českého prostředí může být film Hoří, má panenko, který je svou koncepcí tak specifický, že si ho s jinou komedií prostě nemůžete splést. Celý film se odehrává na hasičském bále a středobodem celého snímku jsou právě hasiči. A do těchto hlavních rolí, které nás provází celým filmem, Forman obsadil neherce. Ano, dnes se jedná už o známé tváře, v době tvorby filmu však účinkující nikdo neznal. Pro některé byla role hasiče v Hoří, má panenko dokonce jediná role v životě. Ano, takhle jednoduché to bylo. Na chvíli opustili rutinu svého života, zahráli si ve Formanově filmu sami sebe, zapsali se do povědomí diváků a herectví pověsili na hřebík.
Možná proto se jedná o tak uvěřitelnou a pravdivou komedii. (Ne)herci totiž v podstatě nehrají, oni na plátně „jsou“. Sice jsou seznámeni se scénářem, jinak jsou ale sami sebou a chovají se tak, jako by se chovali v reálném životě. Proto dostávají obyčejné scény (jako například volba královny krásy či rozkradená tombola) neobyčejné kouzlo.
Neherci v Hollywoodu
Tento způsob výběru nových hereckých tváří Forman povýšil na mistrovskou úroveň v „zahraničních“ snímcích Amadeus nebo Přelet nad kukaččím hnízdem, který je adaptací románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven. V Amadeovi obsadil do hlavních rolí neznámého F. Murrayho Abrahama (Antonio Salieri) a ještě o něco méně známého Toma Hulce (Wolfgang Amadeus Mozart). Risk se vyplatil, protože oba byli za své výkony nominováni na Oscara, kterého si nakonec zaslouženě odnesl Abraham za roli Salieriho. V Přeletu nad kukaččím hnízdem dal Forman šanci 150 centimetrů vysokému herci Danny DeVito, který je dnes v podstatě hereckou legendou, a také podivně vypadajícímu Christopheru Lloydovi, jenž se později proslavil svou rolí doktora Emmetta Browna v Návratu do budoucnosti. Nejvíce se v Přeletu však blýskl Jack Nicholson, který za sebou už nějaké role měl, ovšem ve Formanově filmu se definitivně stal hereckou hvězdou a pochopitelně získal Oscara i Zlatý glóbus za hlavní roli. Následovaly role ve snímcích Osvícení, Čarodějky z Eastwicku, Batman, Lepší už to nebude a další.
Risk je zisk
Formanovi tedy vděčíme nejen za skvělé filmy s kvalitním „neprvoplánovým“ scénářem, ale také za skvělé herce, kterým právě on dal šanci a prostor se ukázat, čímž nepochybně hodně riskoval. Nejednalo se totiž o snímky s malými rozpočty, producenti navíc měli pokaždé vysoké ambice i požadavky. A obsadit do hlavní role absolutně neznámého člověka opravdu není sázka na jistotu. Zmíněná jména samozřejmě nejsou jedinými příklady herců, které bez jakýchkoli větších zkušeností Miloš Forman obsadil do svých filmů. V galerii najdete ta nejznámější jména a nejspecifičtější tváře z Formanových filmů, o kterých jste možná nevěděli, že za svou slávu „vděčí“ nejen svému hereckému umu, ale také intuici českého režiséra.