V historii se již nespočetněkrát potvrdilo, že lidé umí být ve válce více než vynalézaví. A jedním z nejproduktivnějších období v tomto ohledu byla druhá světová válka, největší konflikt v dějinách lidstva. Kobercové bombardování patřilo k nejničivějším metodám tehdejšího letectva, o čemž se přesvědčili i obyvatelé německého města Lübeck, na které britské letectvo v noci z 28. na 29. března roku 1942 podniklo devastační nálet. Jednalo se o první úspěšné kobercové bombardování Královského letectva v druhé světové válce.
Kobercové bombardování
Kobercové bombardování je speciálním druhem náletu, při němž je nasazeno velké množství letadel. Cílem jsou zpravidla velké rozlehlé plochy, přičemž bombardování je naplánováno tak, aby byla poškozena každá část stanoveného území. Nejčastějším terčem kobercového bombardování byly důležité průmyslové oblasti, docházelo však i k náletům na celá města naplněná civilním obyvatelstvem. V tomto případě se kobercovému bombardování říká též vyhlazovací bombardování a dle Ženevských úmluv z roku 1977 se jedná o válečný zločin.
Název kobercového bombardování má evokovat plné pokrytí stanovené plochy výbuchy, stejně jako koberec pokrývá podlahu. S teorií tohoto typu bombardování přišel italský generál Giulio Douhet a k prvnímu využití došlo již v dubnu roku 1937, když byla tato metoda aplikována při náletu na civilní cíle ve městě Guernica ve španělské občanské válce. Princip kobercového bombardování spočívá v náletu velkého množství letadel, jež letí v těsné formaci. Při přeletu nad stanovenou oblastí pak letouny otevřou pumovnice a začnou plynule vypouštět neřízené bomby, které následně zasahují oblast pod letadly a prakticky kopírují trajektorii letadla, z něhož byly shozeny.
Nálet na Lübeck
Během druhé světové války došlo k prvnímu bombardování, jež fungovalo na podobném principu, již roku 1939. Cílem byla Varšava. Následoval Rotterdam při německé invazi do Nizozemí, kde bylo zničeno téměř celé historické centrum a přes třicet tisíc lidí zůstalo bez domova. Vzhledem k hrozivým důsledkům Holanďané téměř ihned kapitulovali.
Britové se poprvé s kobercovým bombardováním setkali při strategických náletech Luftwaffe na Londýn a další britská města, čímž chtěli nacisté podlomit morálku obyvatelstva a dosáhnout britské kapitulace. V odpovědi na tyto ničivé nálety sestavili Britové bombardovací velení RAF, které bylo schopné svrhnout na jediný cíl tisíce tun výbušnin. Když se v pozdějším vývoji války přidalo také letectvo Spojených států amerických, spojenecká síla v Evropě znatelně vzrostla. Mnoho evropských měst však bylo nakonec v důsledku posíleného spojeneckého bombardování zničeno a zdevastováno, a jak tomu ve válkách často bývá, největší oběť zaplatilo civilní obyvatelstvo.
Královské letectvo si metodu kobercového bombardování poprvé úspěšně vyzkoušelo při bombardování německého Lübecku v noci z 28. na 29. března roku 1942. Přístavní město na severu Německa se tehdy stalo terčem masivního britského náletu. Jednalo se o první německé město, které bylo v takové míře napadeno Královským letectvem.
Útok proběhl v noci z 28. března 1942 a vytvořil v centru města doslova bouři výbušnin. Operace následovala směrnici vydanou RAF 14. února téhož roku, která povolovala zaměřování civilních oblastí. Letectvo se zaměřilo primárně na historické centrum, kde byly zničeny tři hlavní kostely a značná část zastavěné oblasti.
234 bombardérů Wellington a Stirling shodilo na Lübeck přibližně 400 tun výbušnin, včetně 25 tisíc zápalných zařízení a několik 1,8 tunových min. Velitelství RAF při útoku, jenž probíhal ve třech vlnách, ztratilo tucet letadel. V Lübecku bylo zničeno 1 468 budov, 2 180 vážně poškozeno a 9 103 lehce poškozeno. Celkově se tak bombardování větším či menším způsobem podepsalo na 62 % všech budov ve městě. Po operaci bylo ve městě nahlášeno 301 mrtvých, tři nezvěstní, 783 zraněných a více než 15 tisíc lidí bez domova.
Kobercové bombardování v Pacifiku
Kobercové bombardování bylo také využíváno v kooperaci letectva a pěchoty. Masivní bombardování bylo v těchto případech koordinováno s postupem pěších jednotek. Tento druh bombardování nebyl využíván ke zničení konkrétních menších cílů; v tomto ohledu byly mnohem efektivnější například seizmické bomby. Kromě druhé světové války bylo kobercové bombardování hojně využíváno například také ve válce ve Vietnamu.
snimek_obrazovky_2021-03-26_v_11.55.12.png
(Foto: USAF - U.S. Air Force photo 020926-O-9999G-001 from the USAF website, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30842)
Metoda se využívala také v Pacifiku, kde americké letectvo zasahovalo lidnatá centra japonských měst. Například v noci z 9. na 10. března roku 1945 shazovalo bomby na nejlidnatější civilní sektory Tokia 334 těžkých bombardérů B-29 Superfortress. Za tuto jedinou noc v zasažené oblasti zahynulo přes 100 tisíc lidí a bez domova zůstal až jeden milion Japonců. Kobercové bombardování tak během druhé světové války bezesporu patřilo k nejničivějším metodám letectva, dokud jej nepředčily letouny přenášené atomové bomby.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
