Dnes máme Mezinárodní den vymýcení otroctví. Ačkoliv našeho území se tahle záležitost nedotkla příliš zásadně, jsou na planetě místa, jejichž historii obchod s lidmi dost zásadně určoval. Třeba USA. Tam bylo otroctví sice zrušeno v roce 1865, další století ale nebylo v Americe s černochy zacházeno jako s lidmi rovnocennými bílým a ještě dnes v té "zemi zaslíbené" najdete oblasti, kde lidem s jinou než světlou barvou pleti příliš nefandí. V rámci rasové segregace existovala spousta nesmyslných zákonů a pravidel, které dnes běžný člověk jen stěží chápe. Pojďme si je připomenout.
Segregace napříč historií
Přestože bylo otroctví v USA zrušeno v roce 1865, k úplné rovnoprávnosti mezi všemi obyvateli a zrušení veškerých forem rasové segregace došlo až o 100 let později, v roce 1968, kdy o tom na nátlaky hnutí za lidská práva rozhodl Nejvyšší soud. Historie rasové segregace v USA sahá až do 17. století, kdy byl vydán v platnost první zákaz mezirasových manželských vztahů v americkém státu Virginia. To ovšem platilo i pro mulaty s černošskými předky až do třetí generace.
Afroameričané měli velmi omezená práva na vzdělání i právo volební, které v některých oblastech neuznávali vůbec. Černoši také museli skládat vědomostní testy, aby se mohli účastnit rozhodování o veřejném dění. Zároveň existovalo pravidlo, že černoch nesmí jet v jednom vozidle s bělochem. V dopravních prostředcích museli černoši sedět pouze vzadu, zatímco běloši seděli vepředu. Ve veřejných institucích existovaly dvě fontánky na vodu, z čehož byla vždy jedna pro bělochy a druhá pro Afroameričany.
Segregační zákony nařizovaly na jihu USA oddělovat, podobně jako v nacistickém Německu, i školy, restaurace, kina, tam si dokonce běloši a černoši kupovali lístky u různých okýnek. Oddělené byly například i telefonní budky. Černé služebnictvo nesmělo používat stejný záchod jako bílí obyvatelé domu, což je, vzhledem k tomu, že většina bílých rodin měla černou hospodyni, jejíž náplní práce byla třeba také starost o děti a prakticky i jejich výchova, opravdu absurdní. U soudu se přísahalo na dvě různé Bible a i když oficiálně platilo tzv. pravidlo "odděleni, ale rovni", služby určené černým byly výrazně méně kvalitní.
Rasová segregace se pochopitelně historicky netýká jen Afroameričanů. Existovala, jak víme, v nacistickém Německu, ale i v Jihoafrické republice. Tam byl apartheid oficiální státní politikou od roku 1948 až do poloviny 90. let. V JAR byly od 60. let násilně přesídlovány miliony černochů. Zároveň zde existoval i oddělený volební systém, který zaručoval bělošskému obyvatelstvu o 48 poslanců více než minoritním skupinám. Ukončily to až občanské nepokoje a vítězství Nelsona Mandely v demokratických prezidentských volbách v roce 1994.
V nacistickém Německu se s rasovou segregací potýkali primárně Židé, kteří v rámci Norimberských zákonů měli zakázáno mít pohlavní styk s Němci. Zároveň bylo vyloučeno, aby se Němec oženil s Židovkou a naopak. Postupně přibývaly další a další zákazy jako například vymezený čas na nákup zboží v árijských obchodech, úplný zákaz vstupu do parků, kaváren, restaurací nebo kin či zákaz vykonávání odborných zaměstnání ve veřejných institucí.
Podobné články
Jan Studnička
Arian EbrahimiDoporučujeme
