Let ve stínu tragédie

Na konci 60. let byl vesmírný závod mezi Sovětským svazem a Spojenými státy v plném proudu. Byť se Sovětům zoufale nedařilo otestovat nové měsíční rakety, NASA ve své snaze nepolevovala a urychleně se snažila dostat člověka na Měsíc ještě před koncem dekády, jak světu slíbil zesnulý prezident John F. Kennedy ve svém legendárním projevu z roku 1961. Jenže, rychlé přípravy s sebou přinesly i první lidské oběti z řad pilotů. Rok 1967 se tak nesl ve znamení dvou tragických havárií, kdy při pozemním testování nejprve zahynula ve smrtícím požáru posádka Apolla 1, což vedlo ke zpomalení celého měsíčního programu a ke kompletnímu přepracování kosmické lodě i skafandrů. Ani Sovětskému svazu se nehoda nevyhnula, když o několik měsíců později zemřel při letu Sojuzu 1 sovětský kosmonaut Vladimir Komarov.

mohlo by vás zajímat

BBC použila píseň o ztraceném astronautovi jako znělku pro přistání na Měsíci: Space Oddity Davida Bowieho se stala hitem díky Apollu 11

Obě velmoci se tak snažily co nejrychleji vyřešit závady na svých lodích – NASA nakonec posunula první pilotovanou misi programu Apollo o celý rok později, s tím, že záložní posádka Apolla 1 odstartuje do vesmíru v rámci mise Apollo 7. Jedenáctidenní mise na oběžné dráze měla otestovat novou předělanou kosmickou loď a zároveň měli astronauti vedle plnění náročných testů provést vůbec první přímý televizní přenos pro diváky po celém světě.

Velitelem mise se stal veterán kosmických letů Wally Schirra, který byl doprovázen dvěma nováčky – Donnem Eiselem a Walterem Cunninghamem. Navzdory prudkému větru odstartovala mise Apolla 7 podle plánu 11. října 1968. Posádka nové lodi se ale musela potýkat s celou řadou problémů. Kromě náročného programu měli astronauti velký problém s vylučovacím systémem, jenž nepříjemně páchl a také s nevolností, která v určitý moment postihla všechny členy posádky. Nejhůře let nesl velitel Wally Schirra. Ten se druhý den probudil s velice nepříjemnou a silnou rýmou, která byla zřejmě následkem jeho prochladnutí během loveckého výletu. Na ten se Schirra vydal jen několik dní před odletem.

Trhni si, Houstone!

Jako by toho nebylo málo, začali se unavení astronauti mezi sebou hádat – nejprotivnější byl pochopitelně Schirra, který se nemohl ve stavu beztíže vysmrkat, takže většinu letu trpěl obrovskými bolestmi hlavy a navzdory opakovaným žádostem mu nebylo povoleno si vzít palubní antibiotika. A řídící středisko jako by stížnosti astronautů vůbec nevnímalo – astronauti navzdory problémům splnili všechny úkoly na 100 %, což ale vedlo k tomu, že se velení rozhodlo přidělovat jim stále nové a nové úkoly.

Když pak bylo unaveným a podrážděným astronautům oznámeno, že se mají připravit na televizní vysílání, oznámil jim naštvaný Schirra, že si mají trhnout nohou. Schirra sice věděl, že si jej velení po návratu zřejmě „pozve na kobereček“, ale vzhledem k tomu, že chtěl svou kariéru u NASA stejně ukončit, tak mu to bylo víceméně jedno. A hádky pokračovaly – velení astronautům oznámilo, že si mají při přistání nasadit helmy, což ale Schirra odmítal s tím, že si potřebuje během přistání kvůli rýmě srovnat smrkáním do ruky tlak v uchu, což by s nasazenou helmou nešlo. Přestože astronaut opakovaně vyjadřoval své obavy, že by mu mohl tlak nakonec roztrhnout bubínek, velení jeho žádost odmítalo tak dlouho, až jim nakonec Schirra řekl, že si bude s helmou dělat, co chce. Velení nakonec uznalo, že je to přeci jen jeho život a ať si s ním dělá, co uráčí za vhodné.

GALERIE Apollo 7

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Navzdory hádkám splnila posádka Apolla 7 všechny své úkoly a projevila při nich maximální soustředění i nasazení. Po 11 dnech na orbitu nakonec skončila mise úspěšným přistáním v moři. Vesmírná vzpoura měla přeci jen svou dohru – ani jeden z astronautů již nebyl nikdy NASA poslán do vesmíru. I tak byla mise Apolla 7 velkým úspěchem, který připravil půdu pro oblet Měsíce v rámci mise Apollo 8 na Vánoce 1968.