Vztah k islámu je v Česku již delší dobu velmi problematický. Ze společnosti jako by se vytratila schopnost kriticky přemýšlet a nevidět svět černobíle, a tak se i Češi rozdělili do dvou skupin. Jedni muslimům nemohou přijít na jméno, islám by nejraději zakázali a všechny jeho vyznavače vyhnali. Druzí zaujali pozice na opačné straně barikády: muslimy neustále vykreslují jako nějaké lepší lidi s více právy a méně povinnostmi a vezou se na vlně politické korektnosti, aby se těm pár muslimům, kteří zde žijí, vnutili do přízně. Pochopitelně největším nepřítelem toho i onoho názorového proudu jsou ti, kteří s ním bezvýhradně nesouhlasí, a v tomto ohledu jdou samotní muslimové poněkud stranou.
Když jde o seznamování dětí s tímto náboženstvím, které celosvětově vyznává přes 1,5 miliardy lidí, je v Česku oheň na střeše. O tom se přesvědčili na brněnské základní škole Heyrovského, kde se děti měly v rámci projektu Edison dozvědět jak se žije jejich vrstevníkům v islámských zemích. To se nelíbilo některým rodičům, jejichž postoje vůči islámu jsou veskrze negativní, a jeden tatínek dokonce odmítl, aby se jeho dcera hodiny zúčastnila. Ta to ve finále vyřešila tím, že onemocněla, takže na samotné řešení omluvenky z důvodů názorového nesouhlasu rodičů nedošlo. Ale i kdyby došlo, rodiče jako zákonní zástupci mají právo své děti omluvit prakticky z libovolných důvodů. Jenže brněnská kauza tímto nekončí.
Největší problém toho, co se v Brně odehrálo, představovala učitelka, která je zároveň zastupitelkou městské části, kde se škola nachází. Té se postoj otce žačky znelíbil natolik, že se rozhodla nahlásit ho na Orgán sociálně-právní ochrany dětí. Za nesouhlas s tím, co měla jeho dcera ve škole poslouchat, tak byla na otce, ať už jsou jeho názory jakékoliv, poštvána sociálka a byl onou učitelkou a zastupitelkyní v jedné osobě označen div ne za třídního nepřítele, který má být pro své děti nebezpečný. Jediné, co je ale opravdu společensky nebezpečné, je jednání učitelky, která svou umanutostí představuje ve sporu o islám ještě větší problém než islám samotný.
Největším problémem v hádkách kolem toho, jak se k islámu a muslimům stavět, je to, že oba názorové tábory jsou neomylně přesvědčeny o vlastní pravdě a nadřazenosti. Pro odpůrce islámu je každý, kdo nechce hovořit o náboženství jako o hrozbě zkázy, neomarxistickým agitátorem, multikulturním štváčem a vlastizrádcem, pro lidi jako je brněnská učitelka jsou pak odpůrci islámu tupými netolerantními podlidmi, kterým je třeba škodit a za jejich názory je trestat, kupříkladu jim zkusit z moci úřední nechat odebrat děti. Těch pár českých muslimů k tomu pak přijde jako slepí k houslím, když si jimi podobní vyhrocení sociální inženýři zašťiťují své zvrlhé nápady, což není nepodobné tomu, když islámští radikálové ve jménu islámu spáchají teroristický útok. Ani o jedno většinová muslimská ani žádná jiná populace nikterak nestojí.
O tom, že ona jedna hodina, během které mělo být dětem vysvětleno, co vlastně islám je, představuje riziko vymytí mozků a děti po ní dorazí domů v burkách s touhou podříznout rodiče jako bezvěrce, může každý soudný člověk jen pochybovat. Ostatně podobné krátké seznámení s tím, jak žije obyčejný muslim, by prospělo i jejich rodičům, kteří nejčastěji žádného reálně neviděli a veškeré informace čerpají z pochybných internetových serverů. Každý by se s tím, proti čemu chce bojovat, měl alespoň seznámit a až s dostatkem informací zaujmout nějaký postoj. Jestli je ale něco ještě horší než seznámení s problematikou neumožnit, pak je to silové vnucování jednoho ‚správného‘ názoru a nepřipuštění opozice. To už tu nějakých 40 let v minulosti bohužel fungovalo a všichni víme, jak neslavně to dopadlo. Podobné praktiky by se dnes neměly vracet do módy, ať už v Brně nebo kdekoliv jinde.
Pokud se o islámu chcete i něco dozvědět a ne ho jen slepě nenávidět, můžete tak učinit ZDE.