Z nevinného výletu na Telnici se při zpáteční cestě do Ústí nad Labem stala nejtragičtější tramvajová nehoda v dějinách Československa. 13. července 1947 se plně obsazená tramvaj linky číslo 1 vracela ze své pravidelné trasy. Mezi cestujícími byli převážně výletníci, kterých do tramvajové soupravy toho dne nastoupilo více než obvykle. Pravděpodobně přetížená vykolejená tramvaj nakonec usmrtila celkem 30 lidí a další desítky těžce zranila.
Trasa Telnice – Ústí nad Labem
Oficiální kapacita tramvajové soupravy (dva vagóny pod označením MV 25 a VV105) jedoucí osudného dne na ústecké trase č. 1 byla rovných 88 pasažérů. V den nehody se ale do obou vagónů nacpalo neuvěřitelných 140 výletníků, kteří se vraceli zpět z výletů po Krušných horách do Ústí nad Labem. Trať do centra Ústí vedla v podstatě po celou dobu z kopce, což znamenalo, že nikde nebyl prostor ke zpomalení soupravy. Vzhledem k přeplněné tramvajové soupravě a pravděpodobně i nezkušenosti řidiče se dopravní prostředek stal při jízdě z kopce takřka neovladatelným a tramvaj postupně nabrala rychlost místy až 70 kilometrů za hodinu. Z důvodu překročení maximální povolené nosnosti dopravního prostředku brzdy takřka nereagovaly a nakonec vypověděly svou službu. Tramvaj se začala nekontrolovatelně řítit vstříc své zkáze.
Celkem zemřelo 30 lidí
U cestujících se rychle projevila panika a dva z nich dokonce vyskočili za jízdy ven. Oba utrpěli těžká zranění. Zlomovým okamžikem bylo poslední divoké klesání u takzvaného Walerova kopečku, kde tramvaj vjela do rozjezdové výhybky na konečné stanici Bukov. Tramvaj se v zatáčce naklonila na dvě kola a poté vykolejila. V neovladatelném stavu následně obrovskou silou narazila do sloupu elektrického vedení, což ji odrazilo do vlečné soupravy linky č. 5, která stála na vedlejší koleji.
Následky nehody byly katastrofické. Přímo na místě zahynulo 19 cestujících, další dva podlehli zraněním při převozu do nemocnice a zbylých 9 zemřelo později na následky vážných zranění. S těžkými zraněními se potýkalo 45 lidí a lehce zraněno jich bylo 31. Jednalo se nejtragičtější tramvajovou nehodu, co se týče počtu obětí. Druhou nejtragičtější byla nehoda tramvaje na pražském Špejcharu v únoru roku 1982, kdy zemřelo 7 lidí.
Za vše mohlo selhání brzd
Po nehodě se začalo ihned spekulovat o tom, co bylo příčinou tragédie. Pravděpodobně šlo o selhání brzd a velké překročení kapacity soupravy. Odborníci rovněž hovoří o zanedbaném vozovém parku dopravního podniku v poválečném období. Objevují se však i konspirační teorie, že za vším stojí sudetští Němci či samotný řidič tramvaje. Dle svědectví cestujících však řidič do posledních chvil brzdil a snažil se katastrofě zabránit. Bohužel ale fyzikální zákony hrály proti němu.
18. července 1947 se konal pohřeb všech obětí dopravní nehody, kterého se zúčastnilo přes 30 tisíc lidí, včetně ministra vnitra, později nechvalně známého Václava Noska. Pohřeb byl prohlášen za celostátní tragédii, která je připomínána v podstatě až dodnes.
Dnešní moderní vozy jsou však bez výjimky dimenzovány tak, aby i po překročení maximální kapacity vozu byly brzdy schopné dosáhnout maximálního brzdného efektu.
A z trochu veselejšího konce – čeká na vás Historie tramvají na fotkách - od koňského pohonu až do současnosti!
Podobné články
Jan Studnička
Doporučujeme
