Na železnici dějou se věci
Z husté mlhy se proti sobě na stejné koleji vynořily dva vlaky. Strojvedoucí obou souprav to zjistili tak pozdě, že neměli šanci tragické nehodě zabránit. Vlak 608 vyjel z Liberce a mířil přes Hradec Králové do Pardubic, byl tažený parní lokomotivou řady 354 a jeho souprava čítala celkem 12 vagónů. Druhý vlak měl číslo 653 a jednalo se o soupravu šesti vozů, na jejímž začátku i konci byl motorový vůz M 131. Vlak 653 jel z Pardubic do Hradce Králové, kam ale ale už nedojel.
Ke srážce vlaků došlo zhruba 1500 metrů od stanice Stéblová, kde se soupravy pravidelně křižovaly, protože zde byly tři koleje, jinak byla trať jednokolejná. Jak je možné, že se toho osudového večera setkaly soupravy jinde? Vlak 608 vyjel z Hradce Králové se zpožděním a v 17:40 dorazil do Stéblové, kde zastavil na první koleji. Druhá kolej byla vyhrazena pro vlak 653. Návěstidla podle všeho ukazovala správně, ve směru na Hradec Králové měla být signalizace „Stůj“, přesto se vlak 608 po necelé minutě rozjel. Nepodařilo se zjistit, co se přesně stalo. Má se za to, že průvodčí dal světelný signál k odjezdu, strojvedoucí na něj zareagoval a vlak se rozjel vstříc katastrofě, která u nás nemá obdoby.
Výpravčí ve stanici Stéblová se snažili zastavit vlak všemi možnými prostředky. Pískali, dávali světelné signály, žhavili telefony a volali na stanoviště podél trati. Výhybkář dokonce nasedl na kolo a snažil se soupravu dojet. Všechno marné.
Oba zmíněné vlaky jely rychlostí zhruba 60 kilometrů za hodinu, kvůli tmě a husté mlze strojvůdci spatřili protijedoucí soupravu až v momentě, kdy se neštěstí nedalo odvrátit. Do srážky v ten moment zbývaly zhruba 4 sekundy, a to je zoufale málo. Srážka byla slyšet až kilometr daleko.
Parní lokomotiva rozedrala motorový vůz jako papírovou hračku, strojvůdce vlaku 653 byl na místě mrtev. První vůz motorového vlaku byl nárazem vyzdvižen vzhůru a zachytil se o kotel parní lokomotivy, druhý vagón pokračoval v jízdě a pak se převrátil, další vozy byly tak zničené, že nešlo později poznat, který je který.
Parní lokomotiva náraz relativně ustála a strojvedoucí i topič vyvázli bez zranění. Nejvíce byly poškozeny první tři osobní vozy. Ale to nebylo všechno. Osádka parní lokomotivy chtěla zabránit dalším škodám a rozhodla se vysypat žhavé uhlí z topeniště. Jenomže z nádrží motorového vozu vytékala nafta, která rázem vzplála a vypukl požár, který dokonal dílo zkázy a ti, kdo přežili náraz, byli vystaveni novému nebezpečí.
Kolem 18. hodiny započala záchranná akce. Rozsah katastrofy byl tak obrovský, že bylo povoláno vojsko. Kolem osmé hodiny večerní byla z pod trosek vyproštěna většina přeživších. Následky nehody, která si vyžádala 118 obětí a 110 zraněných, byly odstraněny za necelé dva dny. Tehdejší média o neštěstí příliš obšírně neinformovala, v Rudém právu vyšla jen stručná zpráva shrnující počet obětí a ta nejzákladnější fakta.
V únoru 1961 proběhl soud s hlavními aktéry neštěstí. Trest odnětí svobody dostali strojvedoucí, topič a průvodčí z vlaku, který vyrazil na trať, když neměl. Příčinou havárie mělo být nedodržení správného postupu při odbavení vlaku, i když stále zůstává nejasné, proč strojvedoucí ignoroval odjezdové návěstidlo.
A na železnici ještě chvilku zůstaneme. Zde si můžete přečíst 5 věcí, které můžete udělat, když uvíznete mezi závorami.