Na začátku pandemie jsem covid-19 označil za biologickou „rozbušku“, která uvede do pohybu globální změny. To se skutečně stalo, zatím bohužel spíše v negativním smyslu, asi protože to nejlepší si dává na čas. Máme teď jedinečnou a možná jedinou možnost zvítězit nad našimi strachy a najít a nastoupit cestu ven z pandemie a rozdělené společnosti, cestu směrem k novodobé společnosti fungující na bázi přátelství, vzájemného respektu, spolupráce a svobody.

„Ti, kteří by byli ochotni se vzdát svobody výměnou za chvilkové bezpečí, si nezaslouží ani svobodu ani bezpečí.“ (Benjamin Franklin)

Covid otevřel dveře k novému poznání sebe sama, k poznání, co až může odhalit strach a manipulace strachem, jaké jsou nejhorší lidské stránky. Kriticky nebezpečný je významný tlak na omezování svobody, tou nejhorší stránkou je pak riziko možného obětování dětí. Někteří by byli ochotni výrazně riskovat ohrožení imunity našich dětí kvůli zdánlivé ochraně sebe sama. Pokud bychom měli něco takového připustit, tak bychom asi definitivně selhali z hlediska evoluce lidského druhu. Jak jsem diskutoval v blogu Děti jsou to nejcennější, co máme, dlouhodobé uzavření škol u nás považuji za otevření Pandořiny skříňky novodobého zla, přičemž současný tlak na očkování dětí je další v pořadí. Viz také blog Covid: Manipulace strachem a ohrožení dětí.

Věřím, že snad všechny hrůzy a utrpení jsou součástí procesu evoluce a učení lidské společnosti. Covid přitom z globálního pohledu až takové zlo není a může se stát vakcínou proti strachu. Současná, historicky prvotní doba nám poskytuje unikátní příležitost vzchopit se jako lidská společnost a diktatuře ve jménu zdraví předejít.

Vývoj covidového paradigmatu

Asi první publikovaný „vědecký“ článek v Nature tvrdil, že virus musí být přírodního původu, což se dnes ukazuje jako velmi nepravděpodobné. Zcela falešné bylo tvrzení o 98% účinnosti očkování jako ochrany před nemocí. Data z Izraele prokazují, že neplatí ani bezpečná ochrana proti těžkému průběhu nemoci (i když těžký průběh má u očkovaných významně menší pravděpodobnost než u neočkovaných). Další nesmyslnou a zřejmě účelovou teorií bylo, že očkovaní nemohou virus šířit. Obhajovalo se tím zavádění diskriminačních covid pasů.

Dnes víme, že i očkovaní mohou virus přenášet, a dokonce mohou mít stejnou virovou nálož jako neočkovaní. Je dokázáno, že ochrana očkování slábne již po několika měsících. Je prokázáno, že přirozená buněčná imunita je nejen měřitelná, ale, jak ukazují statistiky z „globální covidové laboratoře“ Izraele, i robustnější a dlouhodobější, než imunita získaná díky očkování.

Nenaslouchejme hlasatelům jediné pravdy

Doporučuji nenaslouchat hlasatelům jediné pravdy – rádoby odborníkům, často „covidovým inkvizitorům“ (viz blog Covidoví inkvizitoři), jež žene do boje jejich ego, strach, nevzdělanost či finanční a mocenské zájmy. Nedoporučuji naslouchat ani těm, kteří jsou v extrémní pozici na opačné straně a odrazují lidi od očkování někdy až absurdními konspiračními teoriemi. Je bezpochyby prokázáno, že očkování snižuje riziko těžkého průběhu covidu, a proto dává smysl ho doporučit ohroženým skupinám.

Je ovšem základní a esenciální lidské právo rozhodovat o svém zdraví a těle, a to i kdyby bylo z našeho pohledu rozhodnutí druhého zcela neracionální. Nesmíme diskriminovat někoho, kdo se z nějakého důvodu nechce očkovat proti covidu, i když je jeho názor v rozporu s hlavním vědeckým názorovým proudem. Opakovaně se přitom prokazuje, že pravda nemusí být na straně hlavního názorového proudu propagovaného v médiích. Hodně věcí stále nevíme a relevantní informace, které mají zásadní vliv na to, jak se v současné pandemii zachovat, získáváme postupně a často je nelze urychlit. Zaměřme se na faktické informace, na jejich vývoj a racionální analýzu.

Tečka pro všechny není nutná

Víme, že covid prodělalo minimálně 3× více lidí, než ukazují oficiální statistiky. ÚZIS uvádí silně podhodnocených oficiálních 17 %, reprezentativní průzkum Behavia 33 % a seroprevalenční studie RECETOX 51 %. Ovšem i ta může stále být pod reálným číslem, protože nezměří ty asymptomatické průběhy, u kterých tělo nevyvinulo žádné protilátky. Úmrtnost v celkové populaci (tzv. IFR) je tedy pravděpodobně pod 0,6 %. Navíc je ještě třeba zvážit, že virus zasáhl primárně ty nejzranitelnější, ty, kteří měli spoustu komorbidit a virus byl často jen jedním z více důvodů úmrtí.

Odborné studie dále dokazují, že část lidí, kteří prodělali covid, či byli ve velmi blízkém kontaktu s lidmi nakaženými, žádné protilátky nemají, avšak díky T-buňkám mají buněčnou imunitu. Studie zjistila, že prodělání jiných typů koronaviru, ať už běžné rýmy, či jiných druhů koronavirů, včetně SARS-COV-1, vytváří specifické protilátky, které dokážou chránit organismus před SARS-COV-2. In fine, zjistilo se, že určité procento lidí je vůči covidu imunní.

Necelých 60 % naší populace je naočkováno. Očkování významně snižuje riziko těžkého průběhu nemoci, ale zároveň nechrání před šířením viru. Není tudíž žádný smysluplný důvod k dalšímu strašení, k rozdělování společnosti a k napadání neočkovaných za sobeckost. Má smysl motivovat ohroženou skupinu 400 000 seniorů k očkování kvůli jejich ochraně. Nemá ovšem žádný smysl omezovat svobody lidí, či donucovat ty, kteří se nechtějí očkovat, různými negativními motivacemi (zákaz kulturních, sociálních a sportovních aktivit, zamezení účasti při vyučování na vysoké škole, znemožnění cestování...). Je nepřijatelné, že jsme se dostali do stavu, kdy se tatínek, který prodělal covid asymptomaticky s přirozenou imunitou, potvrzenou serologickým testováním na protilátky, rozhodne podlehnout vydírání a nechat se očkovat jen proto, aby mohl chodit se svým pětiletým synem do bazénu.

ČR protilátky neuznává, i když toto rozhodnutí již napadl správní soud jako diskriminující. Jak je možné, že z jedné strany uznáváme imunitu vakcinační u očkovaných lidí a imunitu neočkovaných lidí, kteří mají potvrzení o pozitivním PCR testu, aniž bychom u těchto lidí jakkoliv ověřovali hladinu protilátek, a na straně druhé diskriminujeme ty, kteří nemoc prodělali a mají serologické testy dokazující, že mají protilátky? Jejich tělo si s nemocí poradilo, aniž by potřebovali využít kapacitu nemocnic, a tudíž není důvod se u nich obávat komplikací při případné reinfekci, která je mnohem méně pravděpodobná než u očkovaných. Studie z Izraele například doložila, že ti, kteří prodělali covid, mají 13× menší šanci se znovu nakazit než plně očkovaní. Spousta studií navíc dokázala, že očkovaní mohou roznášet nemoc v určitých případech stejně efektivně jako neočkovaní, a že protilátky po očkování mizí mnohem rychleji, než v případě prodělání nemoci. Je zřejmé, že očkování tečku za covidem neudělá, jak se nám naše vláda snažila v posledních měsících nalhat. Je zrovna tak zcela zřejmé, že není objektivní lékařský důvod k neuznání protilátek. Faktický důvod je podle všeho čistě politický – nátlak na „dobrovolné“ očkování.

Očkování dětí

Pozornost „covidových inkvizitorů“ se také zaměřila na naše děti, které si vzala jako rukojmí. Je velké zlo vyvíjet tlak na očkování dětí. Jasně se totiž ukázalo, že k dětem virus nepřátelský není, kromě naprostých výjimek, o kterých předem víme. Chceme narušit vytváření přirozené imunity dětí externím zásahem, který jim nijak nepomáhá a škodit přitom může? Zásahem, o kterém zatím nemůžeme vědět, že nemá dlouhodobě špatný efekt na zdraví a imunitu našich dětí? Chceme riskovat, že obětujeme vlastní děti kvůli našemu pocitu bezpečí?

Zdraví a vývoj našich dětí musí být prioritou. V blogu Děti jsou to nejcennější, co máme vysvětluji, jak špatné bylo uzavření škol. Nesmíme přece znovu ubližovat našim dětem a ohrožovat jejich psychiku a zdraví tím, že je budeme nutit nadále nosit respirátory a roušky ve škole. A hlavně, kastovat děti podle toho, zda jsou očkované či neočkované, by mělo být trestné, stejně tak jako jakákoliv diskriminace neočkovaných dětí.

Děti očkování nepotřebují, šíří virus méně než dospělí, mají nižší virovou nálož a nemoc se u nich projevuje převážně asymptomaticky či s velmi lehkým projevem. Navíc je již dokázané, že očkování chlapců přináší časté závažné vedlejší účinky myokarditidy a z toho důvodu severské země dokonce zakázaly používat Modernu u mladých mužů.

I kdyby se nám podařilo vyvinout vakcínu, která by byla účinná proti všem mutacím koronaviru (což je medicínsky nemožné), stále by dávalo větší smysl vyčkat a favorizovat přirozenou imunitu dětí, než aby v dětství absolvovaly tři, sedm, či dvacet jedna očkování proti nemoci, která je nijak neohrožuje a která se pravděpodobně stane endemickou rýmou.

Hlavním důvodem pro neočkování dětí je však nejistota ohledně potenciálních dlouhodobých vedlejších účinků vakcín na jejich zdraví. Nic tomu prozatím nenasvědčuje, a osobně jsem přesvědčen o tom, že mRNA vakcíny mohou být ve zdravotnictví skvělou technologií, která nám pomůže bojovat nejen proti koronaviru, ale třeba i proti rakovině. Avšak, na rozdíl od „covidových inkvizitorů“, kteří by nejraději očkovali i nemluvňata, dokážu racionálně zvážit pro a proti a uvědomit si, že marginální zisk je tak malý, že nestojí ani za malé riziko. A hlavně víme, že toho ještě spoustu nevíme. Dlouhodobé účinky vakcín proti covidu jsou po necelém roce zkoumání efektů logicky stále neprobádané. Jsme opravdu schopni ze sobeckého strachu vzít na sebe riziko poškození zdraví našich dětí, byť třeba velmi malé?

Každý moudrý starý člověk ví, že je třeba jednat především v zájmu našich dětí. To stejné můžeme odvodit i z vědecké teorie maximalizace užitku celé společnosti včetně (diskontovaného) užitku budoucích generací. Jako expert na řízení rizik a znalec teorie společenského užitku s maximálním důrazem říkám: „Poškození imunity a zdraví dětí by byl ten nejhorší zločin, který bychom jako civilizace spáchali. Byl by to zločin na našich vlastních dětech, naší budoucnosti, zločin proti základnímu principu života. Nesmíme to riskovat.“

Cenzura a diskriminace

Od začátku pandemie jsme byli svědky potlačování svobody slova a ostrakizovaní těch, kteří měli disidentní názor, většinou v zdánlivě smysluplném zájmu ochrany lidí před různými dezinformacemi. Cenzura však zašla tak daleko, že neumožnila pořádně vyslyšet názory odborníků. Kdokoliv se snažil upozornit na to, že strašit lidi je špatné či nesdílel názor „covidových inkvizitorů“, byl velmi rychle označován za dezinformátora a umlčen.

Za poslední rok a půl jsme byli zároveň svědky i různých omezování svobod, nerespektování práva dětí na vzdělání, zákazů vycházení do přírody či sportování a dalších omezení, které nejen že často neměly žádnou právní ani racionální bázi, ale postupně plíživě ukrajovaly každým dnem víc a víc naši svobodu. To, co vláda v minulých měsících předváděla, nemělo s ochranou zdraví skoro nic společného. Jednalo se o politicky motivovaná rozhodnutí, která měla za cíl neočkovaným co nejvíce znepříjemnit život, aby byli donuceni k „dobrovolnému očkování“. Přestali jsme testovat očkované přenašeče viru, neočkovaní se testovat musí a ještě od 1. 11. 2021 za to platí. Omezili jsme jim přístup na kulturní a sportovní akce, možnost cestovat, studovat či pracovat. Neočkovaní žáci musí do karantény a nemají právo na vzdělávání vždy, když se ve škole objeví nákaza. Bez ohledu na to, jestli ji přinesl někdo očkovaný či ne. A očkovaní žáci mohou nadále chodit do školy a roznášet virus. To je mnohem závažnější, než vtipná absurdita ve StarDance, kde očkovaná (skvělá) moderátorka přinesla nákazu a neočkovaní tanečníci nemají, na rozdíl od jejich očkovaných kolegů, právo se soutěže dále účastnit.

Přitom všechny studie ukazují, že jak očkovaní, tak neočkovaní mohou roznášet virus. Neexistují medicínské důvody pro segregaci očkovaných a neočkovaných. Jediná skupina, která může fungovat bez omezení a restrikcí bez ohledu na vývoj pandemie jsou ti, kteří nemoc prodělali. Vzhledem k těmto faktům je zcela absurdní, že chceme „dobrovolně naočkovat“ o několik procent lidí víc za cenu pošlapání nejen zákonů, ale i principů spravedlivosti, nediskriminace a svobody. Toto by nebylo obhajitelné, ani kdyby očkování bránilo přenosu choroby na 100 %. Opravdu stojí za to rozdělovat společnost a dotlačit občany ke studené občanské válce, kterou již dnes můžeme vidět v některých internetových diskuzích, a to vše z absurdních důvodů?

Návrh řešení coronavirové krize v ČR

Ani v případě očkování všech, nebo dokonce kumulace očkování a nakažení všech, nikdy nedosáhneme stoprocentní kolektivní imunity. Budeme se muset naučit s nemocí žít, stejně jako se tak rozhodlo nedávno Dánsko, Švédsko, Norsko či Spojené království. Tyto země došly k závěru, že mají dostatečnou kolektivní imunitu na to, aby mohly za covidem udělat dvojtečku a říct si „jdeme dál“. To stejné můžeme udělat i u nás. Jak?

Abychom pomohli zastavit nejrůznější diskriminace, rozdělování společnosti, omezování svobod a stavění lidí proti sobě, zamysleli jsme se s kolegy nad možným řešením současné krize a přicházíme s následujícím konkrétním a věřím, že i konsenzuálním, řešením:

V ČR je více než polovina populace očkována a cca polovina populace nemoc prodělala. Tyto skupiny se samozřejmě vzájemně prolínají, nicméně celková proočkovanost a promořenost populace je relativně vysoká a procento covid naivních jedinců je relativně malé. Hlavní problém, který může bránit plnému – a z hlediska zahlcení zdravotních kapacit bezpečnému – rozvolnění po vzoru Švédska, Dánska, Norska či Spojeného království zůstává, že přibližně 400 tisíc seniorů, kteří jsou v nejohroženější skupině, odmítá očkování. Po minimálně částečném vyřešení této kritické skupiny je pravděpodobné, že budeme moci považovat covidovou krizi za ukončenou, zrušit covid pasy a rozvolnit všechna opatření, stejně jako to proběhlo ve zmiňovaných zemích.

V naší reflexi jsme se zaměřili na tuto ohroženou skupinu, bavili jsme se se seniory, zkoumali jejich motivace, proč se nenechají očkovat proti covidu a co by je k tomu naopak mohlo motivovat. Na základě těchto poznatků navrhujeme:

1) Přestat strašit a omezovat svobody
Taktika nátlaku a diskriminace je pro kohezi ve společnosti destruktivní a žene nás k jakési studené občanské válce. Strašením a omezováním svobody rozdělujeme společnost s potenciálně katastrofickými důsledky. Tyto kroky jsou disproporční, i kdyby se jednalo o mnohem vážnější nemoc a i kdyby očkování plně zamezilo nakažení, hospitalizaci a šíření viru. Navíc tato taktika narazila na své limity a lidi, kteří se ještě očkovat nenechali, jen utvrzuje v jejich principiálním odporu, který přitom chceme zmírňovat.

2) Přestat diskriminovat lidi, kteří prodělali covid a mají protilátky
Víme, že očkovaní se mohou nakazit, že mohou virus šířit, že protilátky po očkování klesají rychleji než po prodělané nemoci, že spousta očkovaných již žádné protilátky po několika měsících nemá, že imunita po prodělané nemoci je robustnější a trvalejší než imunita po očkování, že reinfekce jsou mnohem častější po očkování než po prodělané nemoci.

Covid pas dostanou očkovaní, či na půl roku ti, kteří mají PCR potvrzení o prodělané nemoci. Proč nestačí prodělaná nemoc a laboratorně potvrzené protilátky? Je nelogické a alibistické, že údajně neznáme nutnou hladinu protilátek, nicméně u prvních dvou skupin se ani neobtěžujeme zjistit, jestli vůbec nějaké protilátky mají. Z pohledu ochrany zdraví a komunitní ochrany ohrožených lidí to nedává smysl.

Dnes již víme, že kdokoliv prodělal covid, má dle všech dostupných studií mnohem robustnější a trvalejší imunitu než očkovaný. A neměl by již být předmětem našeho zájmu, ať už má protilátky jakékoliv, protože si s nemocí jeho tělo poradilo a manifestně nezahltil JIPku. Je tedy minimální riziko, že by dotyčný zatížil zdravotní systém při případné reinfekci. Co se týká možného šíření viru, tak víme, že očkovaní mohou šířit virus stejně jako neočkovaní.

3) Oslovit seniory a nabídnout jim měření protilátek (s možnou motivační odměnou)
Uznání protilátek nám umožní otevřít diskuzi s těmi cca 400 tisíci seniory (a jinými ohroženými skupinami), kteří se nechtějí nechat očkovat. Spousta z nich se obává očkování a zároveň se straní kontaktu s okolím (i kvůli covid pasu), a tím chátrá, i když část z nich již protilátky po prodělané nemoci má. Stačí je tedy oslovit cíleným dopisem, a nabídnout jim, aby si u svého obvodního lékaře nechali změřit protilátky, či požádat, aby mobilní tým přijel za nimi.

Je samozřejmě možná i pozitivní motivace v podobě odměny za změření ve výši například 1221 korun (což je mimochodem číslo covid linky). V posledních týdnech se rozmohla diskuze o tom, že je nutné neočkované i finančně trestat, což považuji za silně amorální a vyvolává to u spousty lidí další principiální odpor. Naopak, odměna za měření protilátek je mnohem více přijatelná a nikdo není k ničemu nucen.

Je důležité vtáhnout lidi do diskuze pozitivní motivací, kdy mohou získat covid pas a normálně žít v případě, že protilátky mají, či se naopak více chránit (minimálně si být vědom rizika), pokud zjistí, že je nemají.

4) Nabídnout seniorům možnost očkování při měření protilátek
Měřením protilátek navážou mobilní týmy a praktičtí lékaři diskuzi s ohroženou skupinou. U těchto lidí nefungovalo strašení, nátlak, ani žádné omezování osobních svobod, nicméně diskuze po změření protilátek povede k tomu, že část se nechá naočkovat poté, co zjistí, že nemá žádné protilátky, případně i později. Někteří i bez protilátek očkování odmítnou, což je jejich svobodná volba.

Závěr

V tomto textu jsem se pokusil ohlédnout za dosavadním vývojem covidové situace. Upozornil jsem na to, co považuji za největší hrozbu a zlo. Tou je riziko poškození imunity a zdraví našich dětí kvůli zdánlivé ochraně sebe sama. Zároveň jsem navrhl smysluplnou strategii založenou na pozitivní motivaci ohrožených skupin, která může urychlit konec této vleklé covidové krize nebo ji přímo ukončit.

Nesmíme rozdělovat naši zemi na očkované a neočkované. Zůstaňme jednotní a nenechme se manipulovat extremistickými pohledy ať už covidových inkvizitorů nebo propagátorů absurdních konspiračních teorií. Najděme v sobě odvahu i sílu svobodně žít a přijměme rizika s tím spojená.


Za myšlenku a spolupráci děkuji Petrovi B.

Karel Janeček

Článek pochází z blogu na Aktuálně.cz.