Určitě ten pocit znáte – koukáte na film a najednou si nejste jistí, jestli jste tenhle příběh již někdy neviděli. Možná jste se stali jen obětí fenoménu, kterému se říká tzv. twin film. Občas se totiž stane, že dvě studia mají stejný nápad a výsledkem jsou pak dva skoro identické snímky.
Dva asteroidy, dva blbé snímky
Je snadné obviňovat filmová studia z nedostatku fantazie. Stačí se jen podívat, co v létě 2019 trhalo žebříčky návštěvnosti v tuzemských kinech – čtvrté pokračování Toy Story, zbytečný remake Lvího krále nebo třeba již sedmé dobrodružství Spider-Mana za posledních pár let. Občas se pak přihodí, že dvě velká hollywoodská studia proti sobě nasadí dva snímky, které jsou pro běžného návštěvníka biografu téměř nerozeznatelné od sebe. V odborné literatuře se tento fenomén nazývá twin films, což by se dalo do češtiny přeložit jako „filmy-dvojčata“.
Jedním z nejlepších příkladů těchto twin films jsou pak dva katastrofické sci-fi snímky z roku 1998, které oba pojednávají o srážce naší planety s asteroidem a hrdinné misi statečných astronautů. Ti se pokusí tuto kosmickou zkázu světa odvrátit. Jako první byl v květnu 1998 do kin uveden film Drtivý dopad režisérky Mimi Leder, jenž o pouhé dva měsíce později následoval Armageddon mistra katastrofických filmů a zbytečných explozí Michaela Baye. Byť se oba snímky vyrovnávají s astronomickou apokalypsou každý po svém – zatímco Armageddon se celý zaměřuje na záchrannou misi astronautů NASA, Drtivý dopad část svého děje věnuje i událostem na Zemi – jsou v jádru naprosto stejné a z tohoto důvodu je dodnes velká část lidí zaměňuje.
A tento kinematografický problém se netýká pouze přepálených katastrofických snímků. Vzpomínáte si na legendární mysteriózní film z roku 2006, který pojednává o nadějném kouzelníkovi, jenž se snaží uchvátit své publikum úžasnými iluzemi v 19. století? Určitě ho znáte, jedná se totiž o snímek Dokonalý trik s Christianem Balem v hlavní roli. Anebo možná mluvíme o Iluzionistovi s Edwardem Nortonem. Oba snímky totiž vyšly jen několik týdnů po sobě, přičemž se dotýkají úplně stejného tématu. Co vede studia, aby vydala ve stejné době dva identické snímky, když si tak v podstatě vědomě snižují tržby?
Filmová kanibalizace
Podle filmových teoretiků existuje několik způsobů, jak tento fenomén odůvodnit. Velká část těchto identických filmů totiž vzniká kvůli průmyslové špionáži, kdy se menší a méně úspěšné studio pokusí „kanibalizovat“ na úspěchu většího a dražšího snímku. V případě, že je tento druhý levnější snímek pouze lacinou kopií svého většího kolegy, mluvíme o tzv. mockbusterech, což je slovní spojení výrazu „mock“ (zesměšnit/napodobit) a blockbuster, který označuje velké komerční trháky.
U větších studií je ale mnohem pravděpodobnější, že dvě produkční společnosti přijdou se stejným nápadem, který se ale váže na větší populární filmový trend. To je právě příklad již zmíněného Armageddonu a Drtivého dopadu. Oba snímky vznikly na konci 90. let, kdy Hollywood doslova ujížděl na katastrofických filmech – jmenujme aspoň takové klasiky, jako je Den nezávislosti, Godzilla či Sopku. Je tedy pochopitelné, že když se všichni ostatní režiséři již pokusili zničit svět (či aspoň Spojené státy, což je ale v myšlení Hollywoodu to samé) mimozemšťanem, obřím nukleárním ještěrem či vulkánem, tak je asteroid, jak říkají Američani, „the next logical step“. V posledních několika letech se již díky bohu daří studiím tento problém omezovat. A to i tím, že se občas dvě velká studia spojí a své identické projekty sloučí. A to je jen dobře, jelikož nikomu se nechce chodit do kina na stejný film dvakrát – při dnešních cenách popcornu je to pak doslova krádež.
Podobné články
Doporučujeme
Martin Miko
