Předurčen k nenávisti
Vše začalo ve večerních hodinách 8. listopadu roku 1923, když se v obrovském mnichovském měšťanském pivovaru Bürgerbräukeller konala schůze těch nejvyšších představitelů bavorské politiky. Nikdo z pozvaných ovšem na začátku netušil, že na schůzi míří také několik desítek extremistů v čele s Adolfem Hitlerem, který se rozhodl, že přes Bavorsko povede jeho cesta k ovládnutí celého Německa.
Adolf Hitler se původně sice narodil na území Rakouska, ovšem vzhledem k průběhu jeho mládí a dospívání lásku k rodné vlasti nikdy nenašel – otec jej bil, byl nucen pětkrát změnit školu, neměl mnoho přátel a ztroskotal i jako malíř. Mimo jiné i z těchto důvodů se rozhodl přesunout do Mnichova, kde mohl nechat svou traumatizující minulost daleko za sebou a začít žít nový život.
Lásku k Německu si naopak vypěstoval velice rychle – dokonce se přihlásil do armády a zapojil se do probíhající první světové války. Kvůli závažnému zranění jedovatým plynem dokonce málem oslepl. Když se Hitler v nemocnici dozvěděl, že Německo dospělo ke kapitulaci, v podstatě se mu zhroutil svět. Bral to jako obrovskou potupu německého národa, za kterou někdo nese vinu – nejvíce židé a komunisté v německé vládě, alespoň tak si to tedy odůvodnil Adolf Hitler ve své hlavě.
Německá dělnická strana
Tehdy se Hitlerovi v hlavě zrodil plán, který on sám vlastně považoval za svou povinnost – musí se ujmout vlády, postavit Německo opět na nohy a pomstít se těm, kteří tuto situaci zavinili. Německo se po první světové válce nacházelo v opravdu špatné situaci, hlavně v kontextu mírové Versailleské smlouvy, která uložila Německu obrovské válečné reparace ve výši 132 miliard zlatých marek.
Na světlo začali přicházet nejrůznější radikálové a extremistická hnutí s jasnou vizí – překonat krizi a dostat německou říši zpět na pomyslné výsluní. V této nelehké době pracoval Hitler stále ještě u armády – jeho úkolem bylo sledovat právě jedno z těchto extremistických uskupení. Jednalo se o několik desítek mužů, kteří se scházeli po pivnicích a byli sdruženi pod zkratkou DAP (Německá dělnická strana).
Hitler zjistil, že skupina, na kterou měl donášet, vlastně prosazuje stejné názory, s nimiž plně souhlasí. A tak se roku 1919 Adolf Hitler k dělnické straně přidává, sepisuje stranický program a vymýšlí dokonce i logo – červená vlajka s černou svastikou. Právě Hitler se postaral o přerod dělnické strany v nechvalně proslulou NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana). Svými projevy si brzy naklonil značnou část veřejnosti a doslova převálcoval své politické oponenty. Výmluvný je i počet členů, který po Hitlerově příchodu bleskově stoupal. Když se Adolf Hitler ke skupině přidal, čítala kolem 50 členů. Pár let poté už se jednalo o 14 tisíc stoupenců.
Pivní puč
V roce 1923 Hitler vyhodnotil, že je správný čas na nacistickou revoluci a následné převzetí moci. Tak se obloukem dostáváme zpět k 8. a 9. listopadu roku 1923. Hitler plánuje politicky „obsadit“ Bavorsko a následně i celou zemi. Již zmíněnou schůzku v pivovaru si Adolf Hitler vybral záměrně, neboť na ní byli přítomni všichni, které Hitler potřeboval přesvědčit o jediné správné cestě – cestě nacistické revoluce.
Pochopitelně se nejednalo o klidnou diskuzi, Hitler do sálu vtrhl fanaticky, a ještě k tomu s revolverem v ruce, kterým několikrát vystřelil do vzduchu. Přes veškeré snahy ovšem neuspěl, a tak alespoň vyráží „do ulic“, kde již figurují stovky jednotek SA, tedy jakési nacistické milice. Tím však v podstatě celá akce s posměšným názvem „pivní puč“ končí, neboť velice rázně zakročí policie, která nacistický pokus o státní převrat rozežene a rozstřílí.
O život tehdy přišlo 23 lidí, Hitlerovi se podařilo uniknout. O pár dní později je však zatčen a zavřen do vězení, kde ovšem „nevegetuje“, ale naopak sepíše svůj pověstný manifest s názvem Mein Kampf. Pivní puč se nezdařil a Adolf Hitler tehdy skončil jako zločinec za mřížemi – přesto nepotřeboval ani dalších deset let k tomu, aby se legální cestou dostal k moci a stal se absolutním vládcem celé země.
Zdroj: Stream, Wikipedie