Dnešní doba dává filmovým a seriálovým fanouškům nepřeberné množství způsobů, jak si z pohodlí vlastního domova vybrat ze stovek titulů k přehrání během několika málo sekund. Pamatujete si, jak to bylo dříve? Na videokazety, půjčovny a obraz, který přeskakoval? Podle nás je škoda, že se analog vytratil z našich obývacích pokojů, a proto jsme sepsali 8 důvodů, proč byly VHSky lepší než Netflix.
1. Nikdo nám nic nedoporučoval
Jednou z nejotravnějších věcí na Netflixu je neustálé nabízení doporučených věcí pro „tebe“. Algoritmus doporučování je samozřejmě celou dobu naprosto vedle, jelikož po celotýdenním binge-sledování True Detective vám začne nabízet poslední řadu Zoufalých manželek. Kromě toho funguje systém doporučených pořadů jako jakési drobné rýpnutí do našeho omezeného diváckého vkusu. Jako by si Netflix říkal „Tak co, ty nulo, fakt chceš už po padesáté koukat na Přátele?“ Ano, chci.
2. Mohli jsme si domýšlet příběhy
Vzpomínáte na to, jak vám táta zapomněl nahrát začátek filmu nebo seriálu? Stačilo, aby vám chybělo pouhých prvních 5 minut a hned se jednalo o úplně jiný příběh. Internetové streamování nás připravilo o možnost domýšlet si ty části děje, které na magnetickém pásku chyběly. A nebylo lepšího cliffhangeru, než když vám uprostřed nahrávání došlo na kazetě místo. Třeba u takového Titanicu to teprve stálo za to – přežili Jack s Rose potopení lodi? S videokazetou to tak klidně mohlo být.
3. Než se kazeta přetočila, svlékli jste holku
Dnešní generace má Netflix and chill, naši rodiče zas měli kazetu a p*cáme. Než se kazeta převine na začátek, můžete zatím zkusit tu buchtu, co jste k sobě pozvali, svléknout. Není divu, že se v devadesátkách narodilo tolik nechtěných dětí.
4. Když jste někomu půjčili kazetu, tak už na to musel kouknout
Znáte to – našli jste nejlepší seriál na světě a hned ho chcete doporučit všem svým kamarádům. Jenže máte smůlu, protože se na to nikdy nepodívají, ani kdybyste jim roztáhli víčka a přivázali je ke křeslu jako Alexe v Mechanickém pomeranči. Když jste ale někomu půjčili kazetu s tím, že ji chcete za měsíc zpátky, tak vašemu známému nezbylo nic jiného, než se na to kouknout.
5. Občas někdo vrátil něco jiného
Jednou za čas se prostě stalo, že vám někdo omylem vrátil něco jiného, než co jste mu půjčili. Někdy to byla škoda, třeba jako když jste v krabičce od režisérské edice Kmotra dostali Policejní akademii 4. Jindy jste ale z obalu od života prérijních lvů v Africe vytáhli kamarádovo domácí porno, a to bylo prostě super. Mark Renton by mohl vyprávět.
6. Když se film nelíbil, prostě se přehrál dalším!
Jednou z nejhorších vlastností Netflixu je neustálé cpaní filmů, o které nemá nikdo zájem. Ne, řekl jsem ti už patnáctkrát, že se nechci dívat na celovečerní stand-up speciál Amy Schumer. Pokud se vám nelíbil film na videokazetě, tak ho stačilo přehrát. A bez remcání.
7. Daly se objevit klenoty
Kolikrát se vám stalo, že se maminka chtěla podívat na záběry ze své svatby, ale místo svatebních slibů se najednou rozzrnila obrazovka a vyskočil na vás Jean-Claude Van Damme s plamenometem? Taková malá milá překvapení už se dneska nestávají.
8. Videopůjčovny!
Existoval snad lepší způsob, jak strávit večer, než návštěvou videopůjčovny? Magické místo plné zábavy, kde jste si mohli dlouhé hodiny vybírat svůj vysněný film, než vám tlustá paní za pokladnou oznámila, že je půjčený. To ale nikdy nevadilo, jelikož jste si vždycky mohli odnést něco, na co byste se jinak nikdy nekoukli. Což tedy bylo stejně nakonec jedno, jelikož byl obraz po tolika letech neustálého přehrávání pásku vyčpělý. Až vám bylo fuk, jestli na plátně pobíhá Batman nebo Hrušínský jako spalovač mrtvol. Ach jo. Prostě magie.
A tady si zjistěte, jak by vypadalo 5 devadesátkových seriálů, kdyby vznikly v roce 2019.
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Doporučujeme
