… právě děti milují Vánoce úplně nejvíc. Aby taky ne, že jo, když nemají vůbec nic na práci, jen chodí do školy, ze školy a jejich jediná participace na celé akci je napsat dostatečně dopředu Ježíškovi seznam toho, co chtějí. Ale děcka neumí ani udělat pořádně seznam, jsou vlastně opakem Oskara Schindlera.
Protože buď jsou všechny položky v dopise Ježíškovi zbytečně konkrétní… není to: „Chci barbínu!“ Je to: „Chci Mattel Barbie Entomoložku National Geographic Edition.“ Což existuje, mimochodem.
Nebo jsou naopak položky příliš vágní! „Chci videohru.“ Jakou videohru?! Mně je sedmatřicet, za mých časů měly videohry pixely jako kostky od lega, já nevím, co chceš. Chceš nějaký ty Fortnity? Kde mám koupit Fortnity?!
Děti se neustále ptají, kdy konečně přijde Ježíšek. Od pětadvacátého listopadu.
Nejvíc se samozřejmě ptají přímo dvacátého čtvrtého. Což, prostě… Po večeři přijde, Karolínko, po večeři. Já vím, že nejsi na světě extra dlouho, jo, ale osm Vánoc už jsi zažila a je to KAŽDEJ ROK STEJNÝ! Proč si myslíš, že zrovna letos a zrovna u nás v paneláku uprostřed Přelouče by měl Ježíšek udělat výjimku a prohodit nám dárky oknem už v jedenáct dopoledne?!
A když se neptají, tak odpočítávají dny do Vánoc! Aby vám neustále připomínaly, že jste ve skluzu ve všem, co jste měli udělat. V podstatě vám nahlas počítají, kolik ještě máte času na to, abyste JIM koupili hračky. Jsou jako jáma i kyvadlo v jednom. „Mami, už jen osm dní!“ Ježiši Kriste, už?!
Děcka nejí. Dost často nic z té ohromné tabule, kterou musíte připravovat, aby tchyně nepyskovala, takže vedle kapra a lososa je potřeba ještě přidělat kuřecí řízek a speciální salát bez okurky. A možná děti nebudou jíst ani to, protože je tchyně celý den cpe vaším vánočním cukrovím, kterého jste napekli osmnáct druhů, aby tchyně právě nepyskovala. Tchyně je obecně ve vánoční otravnosti v těsném závěsu za dětmi.
Děti mají občas zbytečně vysoká očekávání na to, co najdou pod stromečkem. „Napsal jsem si Ježíškovi o sedm robotických psů, abych mohl mít robotickou smečku, ale popravdě by mi jich stačilo i pět.“ Tak to jsi skromný chlapec, Tomášku, to tě určitě to jedno robotické štěně pod stromečkem moc potěší.
Jediná věc, která je na Vánocích ještě horší než vaše děti, jsou cizí děti. Zvlášť proto, že vaše ratolest se kamarádí s dítětem z nejbohatší rodiny ve městě, takže vás pak čeká vysvětlování, jaktože Jaroušek odnaproti má osmnáct robotických psů.
A víte, co je nefér? Když vám ty malý potvory dají něco pod stromeček, takže jsou z nich hrdinové. I kdyby to byl výkres. Což není ani tak vina dětí jako vašeho rodičovského instinktu, že tu patlaninu považujete za nejlepší kus umění, který kdy vzniknul na téhle planetě. Protože i když vás konstantně vytáčí napříč celým prosincem, Vánoce za to stojí.